neděle 14. října 2018

Setkání s Aglajou Ivanovnou

K Ježíškovi chce Kamasútru. Potřebuje totiž mnohého vyzvědět o mužích, ženách a zákonech jejich vzájemného působení. Kamasútru nečetla, ale o čempak jiném měla by taková kniha být? Jak kdysi předvídala Maith, Aithne se to kdysi pradávno krásně a velice zlehka hovořilo, psalo a poučovalo o lásce, žárlivosti a jiných pohlavních chorobách. Zjistila, že jak kdysi tloukla hubou, až se z ní prášilo, stává se z ní podobně žárlivá hnusoba, jakou měla tenkrát chuť nazvat Maith.

Amhain Ti nepatří, příjmi jednou provždy svá vlastní slova, Aithne a buď prostě dál tou nejkrásnější verzí sebe sama, jak jsi kdysi přísahala. Konání ostatních neovlivníš, změnit svět můžeš pouze skrze změnu sebe sama. Není třeba více psát, protože by se mohla probudit spící žárlivá kreatura, lépe je o tom promluvit s Jediným.

"Miláčku, můžeme si popovídat? Viď že u toho na mě nebudeš řvát, viď že ne..."

Aithne je Jediného Jedinou (jak s láskou pronesl) nikoliv od věčnosti, nýbrž od letošního osmnáctkového letopočtu. Kdysi v historii Amhaina byly i jiné jediné, některé z nich mají trable ve vztazích a rády by se utěšily právě na rameni Jediného.

Miláček chválapánubohu neřval. Znovu jí zopakoval, že si přeje, aby právě ona zůstala Jedinou a ona předchozí Jediná již Jedinou není a nebude, ale slíbil jí přátelství. Aithne, nová výzva před Tebou, go on! Ukaž znova tu nejlepší verzi o které stále hubou tlučeš.

Navštívili společně čarokrásné území Žítkové, kde Aithne byla naposledy před třemi lety. Vzal ji poprvé do kina na Prvního člověka (a to předtím, než se začala dožadovat potvrzení statutu Jediné)...

Šli na houby a našli houby.




Paráda.

Nejkrásnější verze Aithne se snad už belhá naproti a chromou duši vláčí za sebou.


pondělí 8. října 2018

V opojení sedmikráskového čajíku

Před roky věštila jí, jako dívence na prahu dospělosti, cikánka s obligátním šátkem na hlavě. Že v jejím těle prý velké srdce sídlí a že nemá dbát moudrých rad a její jinakost růže přinese tehdy, až ji naplno odhalí světu. Vnější schránka děvčete se uchichtávala s ostatními přítomnými, avšak srdce se odhodlalo věřit dál v duchy stromů, víly, boží spravedlnost i cikánčina slova. S přijetím své jinakosti však pár let otálelo. A skutečně až pak to šlo... Vrhnout se skrz iluzi do žití vlastních snů...

Aithne má již quiet book došitou, úspěšně a s velkými Pompejemi odevzdanou (napůl rozškubanou, proto otálím s nafocením) a dokonce vyžehlené prádlo. Po měsíčním maratonu a aktuálním doháněním všech restů, v tuto chvíli kupodivu zejména v zaměstnání, zase vnitřní divoška začala plakat (bože, už se vyjadřuju jako autorka padesáti odstínů Greye, u všech ježků!). Dneska ji příjemně roztancoval Damh the Bard, hrneček oblíbené čajové směsi od druidů a nějak je to zase ta stará flegmatička Aithne, které je všechno buřt a protože má doma náhodou pracovní notebook (ona to až zas taková náhoda není, protože se na něm chtěla věnovat tomu, čemu má pracovní lapťop sloužit - eehm práci!) - je zde přítomna ač rácium nachází se snad i v tom Humpolci.

A jak tak byla roztancovaná asi už hodně, protože jí to dal znát psychotický soused zeshora (ano, zeshora), myslela na krásný víkend, výlet s Muire na kole do rodiště Maewyna, na pouť na témže místě navštívenou s Amhainem, na objevování krás Buchlovského okolí, po rázovitém zadupání psychotika si uvařila čajík a jala se psát na věřte nebo ne, milovaný doklad své existence.

Chcete po ní moudrost? Asi ji sama hledá v nynější chvíli sama, protože Aithne (neboli divoška, která umí tancovat s vlky) trochu stoná a občas se zdá, jako by snad i umírala, ale chce v dnešní večer sama sobě slíbit (protože sliby druhým jsou pramálo motivační), že o sebe skutečně zase začne pečovat. Že nebude jíst jídlo, které jí dělá smutno na duši. Že nebude nabírat sil po práci sjížděním rypák-booku nýbrž že je bude nabírat právě tancem, ať už bude tančit v tu chvíli s Muire, Amhainem nebo právě Aithne, která je tou, která ví. Slibuju. Na psí uši.


Díky za útulnou pevnost, Muire, lásku, zbožňovanou práci, díky za druidský nápoj a za všechno co mám.

Ale díky v první řadě za zdraví. A Aithne se nesmí dát tímhle tempem setnout. Slow down. Mám Tě ráda, Aithne, jsem ti vděčná za moc a budu tu zas pro tebe. To slibuju. Tentokrát už fakt jo.

úterý 2. října 2018

Muire tříleťák

Jsou to již 3 roky od chvíle, kdy Aithne poprvé držela svůj malinkatý pětačtyřiceticentimetrový raneček v náručí... Nyní svírá v dlani mobil a raneček jí na hlavě tvoří účes a vypráví příběhy ze školky. Aithne neumí psát z mobilu, sotva se vrátila z práce a nyní ji čeká uspokojit kofeinovou závislost a poté plnit povinnosti mámy a uklízečky. Přesto však dnes má svatou povinnost vůči blogu.

Jistě, bystrý čtenáři, narozeniny má Muire, nikoliv blog.

Ale právě malá Muire je blogem, právě malá Muire pomohla Aithne k definici sebe samé a tedy se stala jejím strůjcem.

Tři roky byla po boku ženy, která v jejich průběhu poprvé za daleko delší dobu jejího života za pomocí extrémních vzletů i stejně kolmých pádů neuvěřitelně vyrostla a konečně začala být tím, kým vždy byla.

Tak tedy milovaná Muire, v první řadě díky za tohle všechno. V ještě prvnější řadě Ti přeju mnoho zdraví, zdraví a pak ještě mnoho zdraví.

I když vím, že kuličkovou dráhu bys ocenila víc.

Přece ještě jednou zdraví v mnoha dalších letech plných zdraví, lásky, štěstí a božího požehnání.

Vím s jistotou geodeta, že to co v mém těle bydlelo před třemi lety by nemělo čas napsat.

Díky, že mě tak dobře vychováváš, že čas mám i tehdy, když ho nemám.

Díky, že Tě mám.

Miluju Tě miláčku!!!


úterý 25. září 2018

Go raibh maith agat

Za úplňku Aithne zrozená má ve zvyku právě v tento čas nejvíce nutkání přemýšlet, vzpomínat, bilancovat, počítat, naříkat ale také děkovat. Před dvěma lety kdosi řekl, že má prý pamatovat, že dnešní bolest stane se zítřejší silou. Nevíra Aithne byla jistě součástí záměru. Víra v sebe sama byla však plodnější.

Nyní je Aithne neplodná, protože je šťastná. Pevnost, přes predikce pochybovačů, stále stojí nedobytá. Zaplaťpánbůh není o čem psát a když už je, želbůh není čas. V místnosti s PC spí dítě. Někdejší miminko Muire, z kterého už je téměř předškolák. Kompletně odplenkovaný a dospělý tolik moc, až to milé není. Aithne právě tvoří další tichou knihu, leč čas pro ni honí daleko obtížněji, než tomu bylo naposled. Před rokem. Zdají se tak dávné vzpomínky na Mělčinský gauč...

A on? Aithne přemýšlí, jakou přezdívku by dala jemu... Snad Amhain... protože... protože prostě jen on. Zamilované ódy se na blog hudravé pesimistky a životní ironičky nehodí, což? A v tomhle smyslu je stejně stará nepolepšitelná Aithne stále pověrčivec a lakomec.

Muire odložila plenku a stala se báječnou kamarádkou. I tenhle vztah je věru překrásný.

V práci v obležení samých andělů Aithne roste a roste (bohužel i doslova).




Takže děkuji, děkuji Ti Bride. Bohužel jen tolik, kolik mi můj den dovolí. Ale zato z celého srdce a upřímně.




pondělí 21. května 2018

Scio me nihil scire

... aneb začínám tušit, že vím, že pranic nevím...



Vím, Aithne, že jsi se přestěhovala, nastoupila v novou práci, pomáháš Muire růst doslova jako z vody, zamilovala jsi se a splnily se Ti bez jednoho všechny sny. Přesto se ptám, kam jsi se poděla? Kde je žena kterou jsi bývala?

Maith Ti nedávno připomněla Tvou radu pro ni starou přibližně rok. Z chvíle, kdy Aithne v Tobě zažívala největší rozkvět a kdy o radu prosila nejedna duše. Že jsi jí prý řekla, ať je jen sama sebou a ať je šťastná, přesně taková je nejkrásnější i v těch více-x velikostech, i strhaná po výchově dvou dětí, i po sebenáročnějším dnu.

Tvé "Miluji Tě, co pro Tebe můžu dnes udělat?" psané fixou na oči na zrcadle v koupelně v Mělčině? Zůstalo tam, přesněji jsi jej smazala v den stěhování, v začátku toho všeho kolotoče. Proč sis tuto nádhernou větu neponechala ve svém životě?

Dneska Aithne pronásleduje denně spousta vět...

"Aaaaa saaamaaaa, pvestaň mami, sama obleču, sama, sama, sama" křičí Muire při ranním odchodu.

"Já to dělat nebu DU, mně to neba VÍ, dělej si to sama když sis to vymysleLA!" slyší Aithne v práci od klientky za zvědavých pohledů kolegyň, jak problém vyřeší.

"Co to má proboha pod tím okem?" vrhá ještě zvědavější paní vrátná, nejdůležitější osoba ve školce, pohled na nebohou matku a na monokl její dcery, který si způsobila v tomtéž zařízení.

"Už mám umytá okna, héč péč, Tys vážně ty svoje dvě ještě nezvládla umýt?" zlověstně se směje Rodička večer do telefonu, až se za břicho popadá...

Co nynější obyvatelka schránky, v které před rokem sídlila Aithne, narozdíl od ní má, je milovaný kterému se může večer svěřit s průběhem náročného dne.

"Běž si zacvičit, lásko, to Ti pomůže." píše miláček a snad náhodou totéž říkají loňské letní kalhoty.

Fňuky fňuk... špitnou zbytky Aithne uvnitř.


Kéž by tak z jejích útrob znělo i něco jiného. To, co měla ve zvyku smutná duše slýchávat před rokem... Ona by asi byla bývala řekla něco jako:

"Obleč si sukni, vždyť ti i daleko víc sluší. Směj se, miluj, medituj. Já tě mám ráda, co pro Tebe můžu dnes udělat?"

Go for it! Hope Aithne´s coming soon!


neděle 31. prosince 2017

Osmnáctka


Přeju všem bytostem beze zbytku nádherný nový rok 2018 plný v první řadě zdraví a taky to, abychom přání zdraví dokázali ocenit i ve chvíli, kdy nám neschází. Potom přeju pro jistotu ještě parkrát zdraví, protože je nejdůležitější. Pohodu psychickou, fyzickou i duševní. Lásku, protože je to hybná síla vesmíru. Úspěchy a dostatek energie a elánu dosahovat jich právě ve zdraví a s láskou, v pohodě. A v neposlední řadě přeju každému jedinému obklopení milujících a milovaných duší. Člověk musí umět jít sám, ale s podporou milovaných je to daleko snazší :). A nejhezčí dárek je vědomí, že štěstí je jen a pouze vnitřní stav. Neleží v žádném "exteriéru", v nikom a v ničem, jen a pouze v nás. Škobrtnutí i pády vždycky mají svůj důvod, jen je viditelný až tehdy, kdy je příjmeme.