čtvrtek 17. srpna 2017

Překrásné mateřství volume 2

Aithne a Muire zrovna včera strávily báječný den u Rodičky a Rodiče v Rodné Hroudě a při obědě se báječně bavily nad dávnými plány kdysi těhotné a naivní Aithne, jak bude Muire vychovávána a jak bude Aithne skvělou rodičkou s malým r. Nebylo například v plánu, aby Muire jedla sladkosti, aby si hrála s mobilním aparátem anebo měla být vychovávána s respektem a úctou, aby i ona sama tyto vlastnosti projevovala ke svému okolí. Nebude nikdy oslovena "Ty spratku jeden" ani žádným podobným souslovím.

Parta brusiče Karhana sice zvládla pětiletku za dva roky, Aithne ze svých plánů za bezmála stejné období nedokázala nic. Jejich byt 2+kk přetéká hračkami na úkor matčiných nasyslených sbírek všeho možného i nemožného, avšak malá dáma si hraje pouze s věcmi, které by dítěti slušný rodič do ruky jaktěživ nesvěřil, několikahodinové pomalé vaření zdravého maso-zeleninového pokrmu končí boucháním konfet po konzumaci pár soust, zbytku v dvoumetrovém okolí batolecí jídelní židličky, sušenkou v rukou Muire a úsměvem na tváří Aithne, šťastné, že pachole "papá".

No a k tomu poslednímu. Aithne se jde zřejmě opět postavit na pomyslnou šibenici za mateřské hříchy a zařadit mezi krkavčice, které zasluhují nejeden plivanec do tváře. Kéž nedostane odkaz na tyto stránky paní Plošticová.

Řekla to. Bylo jí to nesmírně líto, pocítila neskutečné zklamání sama ze sebe. Trvalo naštěstí jen chviličku. Stále je toho názoru, že šrámy na duši jedince způsobují jiné věci, než je dávný konflikt s hysterickou matkou a marné pokusy jí vysvětlit, že na plovoucí hračky v záchodové míse je vskutku dechberoucí pohled.

Aithne se domnívá, že milující matku nečiní milující matkou to, kolikrát denně napíše na facebook, že své dítě miluje. Ani to, kolikrát tam napíše, že naprosto nechápe a zavrhuje matky, které se o takový dar dobrovolně připravují (ano, i tohle se Aithne už nejednou dočetla).



Říká se, že nejlépe své děti učíme vlastním příkladem a konáním. A ano, odpusťte prosím nedokonalé mladé máme, Muire zřejmě bude mít ve svém bohatém slovníku mimo jiné i slovo "spratek", avšak její matka míní ze své dcerky vychovat bytost, která vědoma slušných mravů a pokud možno co nejlaskavějším způsobem zachází s respektem nejen s okolím, ale i sama se sebou. Osobnost, která umí nastavit vlastní hranice a pokud napoprvé laskavé a vstřícné "Lásko, hračky do záchodu nepatří" nezabere, bude holt hledat cestu jinou.

Aithne si také myslí, že slovo "spratek" je fuj fuj a samozřejmě je znovu jejím předsevzetím ho již neužít, ale na šibenici si stoupnout nepůjde. Miluje slovo partnerství. Toto překrásné slovo se začalo před pár lety hojně používat i v souvislosti s výchovou dětí. Partnerství znamená, že jsou si dva lidé ve vztahu (romantickém, pracovním, sousedském nebo například příbuzenském) rovni a jejich potřeby jsou stejně důležité. Někdy to ale vypadá, že se rodiče uchylují k šíleným kompromisům na úkor potřeb vlastních, aby jim někdo třeba v diskuzi na emiminu nenapsal, že není respektujícím rodičem.

Aithne tedy po svých výčitkách došla k závěru, že kdyby jí kamarádka přes její protest házela věci do záchodu, asi by jí stejně řekla, že je kráva.

Přestože ji respektuje a jsou si rovny.

A tož tak.


středa 16. srpna 2017

O Žárlivosti a jiných pohlavních chorobách

Jsou chvíle, kdy si Aithne uvědomuje více kladné stránky samoty. Další z jejích kamarádek je Maith. Je o něco starší než Aithne a má o 14 let mladšího partnera, se kterým má dceru podobně starou, jako je Muire. Aithne pamatuje zrod jejich lásky, zamilované cvrlikání, každodenní přání dobrých rán i nocí, omlazující kůru lásky o téměř generaci mladšího jinocha a všechno to nádherné, co náleží zrodu snad všech velkých lásek.

Ke všem velkým láskám patří zrovna tak různé nástrahy a potíže, které poté velikost těchto vyznání a citů prověří. A je to rozhodně v pořádku. Maith i její Fiann přes pochyby okolí tyto pasti zdolávali statečně, úspěšně a stále s obrovskou láskou. Zřejmě by to stálo za svůj vlastní článek, ta dogmata, jako že muž by měl být starší a žena by k němu měla vzhlížet a podobně. Maith a Fiann jsou důkazem, že všechno může být jako na růžovém obláčku i tehdy, kdy nahoru vzhlíží muž. Ostatně, dle Aithne proto má spoustu důvodů, aniž by královna jeho srdce musela být bohatší o léta ni zkušenosti. Ale může. Jak tomu bylo v případě těch dvou.

Maith je ženou neobyčejně krásnou, s hezkým úsměvem, zářivýma blankytnýma očima a žensky zaoblenými tvary. Zvenku nádhernou ženu doplňuje archetypálně spíše mužskou, avšak velice výhodnou, povahou podnikatelky a schopné managerky. Je skvělou mámou dvěma dětem, z nichž první vzešlo z jiné velké lásky. Je zrozena ve znamení kozoroha, což značí, že se Fiann má skvěle po všech stránkách, po kterých se muž dobře mít chce.

Zdá se, že dvacetiletému Fiannovi spadlo do klína samo nebe. Jenomže když o sobě Nebe neví, že je nebem, může být zle.
I rozhodla se, mladá láska, že tu velikou velikánskou lásku rozmnoží a stvrdí potomkem. Že nové rodince obstará a postaví vlastní hnízdečko, zařídí hypotéku v bance a sváže se být láskou až na věky věků.
I přepadlo Nebe pochybnost. Co když není Nebem a co když on to zjistí? A nezjistil to už? Choval se zvláštně. Kdo je ta slovoježnezasluhujebýtzveřejněno, kterou si přidal do přátel na ksichtbooku a jak si dovoluje mu olajkovat všechny fotky? Kdo to je, no, no? Tohle jí přeci dělat nemůže, ona má právo to vědět, ona toho tolik zaštiťuje, ona je matkou jeho dcery, ona ho přeci miluje!

Když byli spolu Maith a Fiann na zábavě, moc si to užívali a bavili se. Než ho viděla konverzovat s tou krávou, kterou potkal po cestě k odpadkovému koši, kam šel vyhodit prázdný kelímek. Maith se svěřuje Aithne, že měla chuť je oba zfackovat. Ne prý za to, že se na sebe tak hloupě u rozhovoru usmívali. Ale že mu lajkuje všechny statusy, to by si mohla odpustit. Zvlášť když ví, že má Maith a malé dítě.

Aithne přemýšlí, co se od ní očekává. Zvědavý pohled kamarádky vyžaduje pochopení a přitakání, že je ona dáma opravdu nebetyčná zrůda. Jenže Aithne vidí hezkou ženu, která kromě vět které jí vycházejí z úst opravdu nemá důvod o sobě pochybovat, v kamarádce a oddaného milujícího parťáka v jejím, a to tak mladičkém, muži. Bohužel, tohle není to, co potřebuje žárlivost, která infikuje jinak docela moudrého člověka, slyšet.

Aithne tomu prý nerozumí, protože je dlouho bez chlapa.

Zřejmě zaplaťpánbůh.


Kam se poděla Láska? Kde se vzala majetnickost a potřeba druhého ovládat, vlastnit a někam přivazovat, kterou termín lásky nahrazujeme? 

neděle 13. srpna 2017

Resty a tresty

Aithne nepsala přibližně půl roku nic kromě nákupních seznamů. Událo se toho tolik, že neví co psát první, což obvykle končí nenapsaným ničím, takže se vracím ke svému starému dobrému blogovému zvyku udělat si silného turka a  nechat prsty prostě poletovat po klávesnici. A někdy za čtvrt roku se k tomu dadaismu vrátit a smazat jej.

Aithne (i v dobách, kdy jí ještě nebyla) byla čas od času probuzena nějakým spontánním nápadem (které jí obvykle vlastní nejsou), který se jala plnit (což jí také vlatní nebývá) a který její život následně zásadně ovlivnil. To bylo například vnuknutí jít studovat do Opavy ("kde jsi nikdy nebyla a nikoho neznáš) a nikam jinam, z jara roku 2012 myšlenka "běž si koupit šicí stroj, i když neumíš přišít ani utržený knoflík" (společně s šikovnou a tvořivou Eallaine, jedinou ale vzácnou čtenářkou, zdravím, mucky muck :-)) ) anebo dnes ráno (což si zatím nechám pro sebe s nadějí, že budu mít o čem psát za dalších deset let :-) ).

A to se pak stane, že jo, že někdy tyto spontánní nápady způsobí výčitky svědomí a jiné výkřiky mysli jako "Máš v kotelně zabordelený stroj. Aha!". "Máš závěs, který je třeba obentlovat" "Hodil by se Ti kapsář do koupelny." "Jsi dostatečně bystrá, abys z toho vyvodila nějaký závěr?". A znáte také takového toho vnitřního cenzora, popírače, co tahá z rukávu odpovědi jako "Můj stroj je pokažený. Dělá ošklivý spodní steh, pohled na nějž dovede způsobit pásový opar", tak tento cenzor byl po čtyřech letech umlčen výsledky google vyhledávání. "Vytáhni lůžko spodní nitě a otoč šroubovákem".

Aha, aha, aha.



Aithne se chtěla prostě pochlubit, že opět šije.

sobota 12. srpna 2017

Homecoming

Aithne decided to return. Because she had lost. I was always calling "Aithne" the creative, publishing and wise part of myself and it seems like she died.

She didn´t. On the contrary, she grew up,

It seems to me like when I write (althought I have only one - but very special - permanent reader :-)) ), my mind is more clear and there are more reasons why did I made the decision to write again. Just like now I can write in english (I also found out Aithne was murdered thanks to the fact, that my english is worse and worse) and

Aithne differs from me by knowing who she is. In every time. I wanna be that woman again. So I blog again and I would like to do that at least (damm!! would you believe I almost forgot words like these?) once a week. And I would like to be more naked, very honest, to go out on a limb. Because I think that this is what real Aithne is and it´s the only reason she is.



And - tadáá - *fanfare playing* - Aithne is finally going to COME UP and tell you, how to drop 40 kilograms (88 pounds). It will cost some handkerchiefs, but sometimes she knews she owes it :-)

sobota 18. března 2017

"Brak" (2008)

Dobro není bezedné a lež není nemožná. Blankytnou oblohou černá mračna valí se a podobná příhoda v mém "vevnitř" udává se. Svařené víno je na stole... Ano, i květiny jsou tady, i kus bílého hedvábí.. Hledám v tom velkém ničem všechny ty dny a písně. Chci verš, ten samý, který mě odnese tam, kde je nebe modré a tráva voní. Cesta domů.

Nebe je zelené a tráva oranžovo-modrá. Převrácený žaludek. Chybíš mi. Vidím tě jak podepíráš si hlavu a miska ovoce spí. Oceán taktéž. Neslýchaná zábava.

Ptáci nejsou ochotni zpívat a vůně lihu je příjemná. Dnes lidožravá šelma je můj přítel, já lehám si k ní a ona vzlétnout nemůže pro zlomený palec.

"Hej kmotře, můj pohár vyschl!"

Před chvílí bolet přestala zítřejší noc... Hloupost, jež plodí chaos přišla se mnou tancovat. Svedla mě z cesty a šla se mnou zase zpět. Vede mě k tobě, neustále. Zvuky lovecké trubky rozléhají se lesem. A všechny hrobky nevoní jen děsem...

Apokalyptický požár....

Chci domů...

čtvrtek 2. března 2017

Nádherné mateřství

Celý život se těšíme na mateřství a jeho dary. Na chování rozkošného miminka a líbání růžových tvářiček. Jsme k tomu zrozeny. Rychle, honem najít vhodný genetický materiál, použít jej a pak už se jenom těšit a všechno si to užívat. Je to přeci velký dar, nebo ne? Nepochybně. Jenomže málokterý ženský časopis a málokterá hollywoodská herečka někdy mluví o odvrácené straně tohoto daru. O tom, že život vždycky nepíše scénáře jenom pro Hollywoodská studia. Aithne asi není jediná, kterou velice nemile zasáhlo, že její mateřství není jako to, které se prezentovalo v jejích představách. Že obrázky batolícího se miminka a nadšených rodičů, které Vám vyhledá google poté, co do vyhledávače zadáte "miminko", "rodina" či to kouzelné slůvko, které zní tak libě, až ezotericky... Mateřství.

Nechci, aby mé články sloužily jako antikoncepce. Proto napíšu, že stále věřím, že podobné scénáře se mohou odehrávat i v reálném časoprostoru, ba dokonce i v českých luzích a hájích. Ale jsem také realista a pravdomluvec a proto znovu napíši, že nemusejí. A ono, nemusíte ani dopadnout jako hrdinka filmu Maďarsko-mělčinského studia Aithne (a taky můžete dopadnout mnohem hůř), je více než pravděpodobné, že ač Váš manžel s Vámi stále sdílí lože, robě je zdravé, Vy nemáte celulitidu ani laktační psychózu a přesto příjde den, kdy budete řešit problémy, kdy budete nevyspalá, v bytě se Vám bude kumulovat nepořádek a včera jste zapomněla vytáhnout maso na dnešní oběd, všude se line zápach z koše s plenami, nadto všechno Vás škrábe v krku a cítíte, jak byste si potřebovala uvařit čaj a jenom na chviličku odpočinout. A Vašemu roběti je to srdečně jedno. Zahlédlo ozdobnou sošku po Vaší prapratetě na poličce a stojí a vříská. Pokud je soška zajímat přestane, začne se dožadovat něčeho jiného. Má asi hlad. Dáte mu svačinu, o kterou ztratí zájem po dvou soustech. Ale mělo by jíst, proto mu nabídnete něco jiného. Opakuje se totéž. Uspokojí ho až sušenka, kterou byste mu ale jako matka z časopisu o matkách dávat neměla. Jdete řešit, co bude s tím obědem. Dítě stojí a vříská, nemůže se dostat do zajištěného šuplíku s léky. "Miláčku, to nemůžeš, to jsou léky" ho nezajímá. Vřískot už ignorujete a krájíte zeleninu na polévku, jejíž recept jste právě vymyslela v důsledku nutné improvizace. Až po chvíli si všimnete, že vřískot ustal a jmete se úkolu zjistit, jak je to možné. Pachole je už větší, má sílu a pojistku na šuplík utrhlo. Právě ho zaujalo růžové platíčko ibalginu. Šuplík odnášíte z dosahu a konejšíte řvoucí dítě, které se nachází na pokraji hysterie a nervového kolapsu. Dovolila jste si moc.

"Víš, někdy si říkám, jestli jsem to měla vážně za potřebí,"; "Asi jsem děti mít neměla..."; "Nezvládám to, jsem nejhorší matka pod sluncem" a podobné věty kamarádkám, zvláště pak ženám, spíše neříkejte, nechcete-li se cítit ještě hůře. Ač by Aithne vsadila své boty na to, že tahle věta probleskla či probleskne hlavou každé z nich, nesmí se to říkat nahlas. Neříká se to. Bezdětné přítelkyně totiž rády sledují filmy a čtou ezoterické knihy o ženství, mateřství a lásce. Ty dětné je čtou rovněž a přesně podle těchto knih se potřebují před ostatními matkami prezentovat. Takže je vlastně nemožné matku jako jste Vy mezi obyčejnými smrtelnicemi potkat. Takže vůbec není divu, že se cítíte jako nejhorší matka světa. Nikdo to takhle nemá. Ne - nikdo o tom jenom nemluví.

Aithne o tom mluví. Protože byla vždycky exot. Protože jí prostě nic jiného, při pohledu na plný dřez, na narychlo rozmrazovaný oběd a na špinavá (nejen) okna jednoduše nezbývá. Protože když se těšíte na sladkou romantickou komedii a pustí Vám psychologický thriller s detektivními prvky, skutečně máte právo, být občas smutná. Ale Vy i já víme, že své děti milujeme úplně stejně jako to činí dokonalé hrdinky přeslazených béčkáren (ne-li pak více), a že i kdyby nám pustili ten nejděsivější horor ze všech, vždycky tu pro ně budeme. A že u toho nebudeme mít vždycky dokonale naklizeno, načechranou kadeř, na tváři americký úsměv se smyslně rudými rty, na to už máme právo. Tenhle film si totiž režíruje každá z nás sama.

Takže aby z tohoto (pro mě však důležitého) pahýlu vyšlo nějaké resumé, MATEŘSTVÍ JE DAR. Pro mě je to však jeden z těch darů, které po rozbalení z lesklého bakelitu rozhodně potěší, poslintá těmi nesladšími pusinkami, ale také obohatí zkušenostmi, které nás posílí a zocelí mnohdy právě těmi ne úplně snadnými situacemi a problémy. Mně mateřství přineslo kromě štěstí v podobě mé sladké a báječné dcerky. která je hlavní postavou mého filmu i života, také nutnost dospět, o kterou jsem asi příliš nestála a dnešní sílu pramenící z včerejšího trápení.

Takže ano. Mateřství je dar. Je to dar ze všech darů nejvzácnější. Ale zahoďme už probůh ten lesklý růžový bakelit...

pondělí 16. ledna 2017

Sonet

Ne, nebuď na sebe naštvaná,
(ač věděla jsi, ač jasno bylo od začátku) -
tak jako Ty vyprahlá květina
vezme za vděk jakoukoliv rosu či kapku.

Ne, neptej se, proč tak s Tebou oni jednají
(Ty se však své úcty a pokory nevzdávej) -
Ty víš, že nejsi hadr, se kterým se umývají
toalety, prostě jim to dovoluješ, chápej…

Mocným lektvarem umět stopit tak,
všechny ty vzpomínky, rány mého žití - 
a proměnit je v krásu, v jejich opak.

A vyložit všechen ten bordel na smetišti.
Inu teď těžko, když cítím se jako použitý

prezervativ odhozený na dětském hřišti.