středa 5. dubna 2017

Jaro volá (ale PMS je hlasitější)

Přišlo jaro. Teplé příjemné klima, hřejivé sluníčko a zamilovaná srdíčka plápolající všude v okolním ovzduší. Kolem Aithne se žádná srdíčka nevznáší, ale také na ni přišlo jaro, vzhledem k tomu, že je člověkem (není chobotnice, kdyby snad někdo pochyboval). Uběhly tři měsíce od zimní rovnodennosti a přišel jarní slunovrat. A taky esemeska od Maewyna. Celkem stručně se vyjádřil, že na něj taky přišlo jaro. Samozřejmě slovníkem jemu vlastním. Zkrátka on prostě ví, kdy napsat, kluk jeden ušatá. V tu chvíli moc dlouho nezapásila člověčina Aithne s její sebeúctou. Achjo.

Zmínila se už Aithne o tom, že má obě ruce dřevěné, kam šlápne, tam sto let tráva neporoste a na co sáhne, to se po...? Inu, je tomu tak. V některé dny by mohla Aithne hrát v americkém návodu na štěstí (čti filmu Tajemství) jako negativní, odstrašující příklad toho, co se stane, vstaneme-li ráno levou nohou. Taková Aithne by si hned na té noze ukopla malíček, nepostiženou nohou ve vzteku kopla do rozbitného předmětu, který by se vlivem negativního myšlení nejen rozbil, ale zaneřádil i okruh sta mil okolí... A tak dále.. No a dále se například utrhla garnýž, urvalo opěrátko židle (Muire urvala, vstávala stejnou nohou jako máma) a zasekl "plovák" na splachovadle. Nevím, jak se to jmenuje. Aithne kromě šikovnosti ovládá skvěle i odbornou instalatérskou terminologii. Ale to první hodlala zlomit, šla tedy opravit splachování, aby ho zničila celé. Nyní se tedy u Gillmorek z Mělčiny splachuje jako v době monarchie. Kýblem.

Tak jo. Bůh ji netrestá, nemá totiž za co. Aithne je milá, přející a milující dáma. Bude to tím negativním myšlením. Pečlivě tedy vstává pravou nohou, miluje z celého srdce a děkuje vesmíru za blaho a štěstí. Je plná lásky. Jak tak samou láskou celá přetékala, rozhodla se své nejmilejší objednat houpačku. Ta láskyplná romantická představa jí vyvolávala úsměv na tváři. Muire se bude celá radostná houpat a Aithne se třeba na pár sekund stane milovanou maminkou. Inu, jenže kam s ní. Athair, rovněž velmi technický typ, vymyslel, že má Aithne objednat roztahovací mezidveřní hrazdu. Aithne tedy objednává hrazdu, dražší než houpačku, jako smyslu zbavená. Vedená romantickou představou a aspirující na titul oblíbeného rodiče. Pépéélák přiváží hrazdu. Aithne roztahuje jako zběsilá. Křupy, křup. Dřevěná futra neunesly tíhu milující Aithne. Takže negativní mysl je destruktivní, pozitivní jakbysmet. Kdyby jeden šel na to prokleté Tajemství do kina, aby požadoval nazpět vstupné.

Může být ještě hůř? A tak rozhodlo se pachole, že odpolední šlofík nepotřebuje. Že už je velké. Aithne už neřekne nic. Ani hlásku nevydá. Tak se staň. Amen.

sobota 18. března 2017

"Brak" (2008)

Dobro není bezedné a lež není nemožná. Blankytnou oblohou černá mračna valí se a podobná příhoda v mém "vevnitř" udává se. Svařené víno je na stole... Ano, i květiny jsou tady, i kus bílého hedvábí.. Hledám v tom velkém ničem všechny ty dny a písně. Chci verš, ten samý, který mě odnese tam, kde je nebe modré a tráva voní. Cesta domů.

Nebe je zelené a tráva oranžovo-modrá. Převrácený žaludek. Chybíš mi. Vidím tě jak podepíráš si hlavu a miska ovoce spí. Oceán taktéž. Neslýchaná zábava.

Ptáci nejsou ochotni zpívat a vůně lihu je příjemná. Dnes lidožravá šelma je můj přítel, já lehám si k ní a ona vzlétnout nemůže pro zlomený palec.

"Hej kmotře, můj pohár vyschl!"

Před chvílí bolet přestala zítřejší noc... Hloupost, jež plodí chaos přišla se mnou tancovat. Svedla mě z cesty a šla se mnou zase zpět. Vede mě k tobě, neustále. Zvuky lovecké trubky rozléhají se lesem. A všechny hrobky nevoní jen děsem...

Apokalyptický požár....

Chci domů...

pátek 10. března 2017

Kurz asertivity

Zase jednou v trochu krušnějším období pomohl Deepak. Aithne bude číst jeho knihy často, každý večer aspoň kapitolku, všichni by měli, protože v jeho slovech je skutečně návod na štěstí. PŘIJÍMEJ (přítomný okamžik, takový jaký je), DÁVEJ (a bude Ti dáno), NEBOJUJ (a nevzdoruj), přijmi ZODPOVĚDNOST, medituj, a pečuj o embryonální zárodek Boha ve svém nitru. Jen do toho, Aithne. Aithne tuto filozofii přijímá a žije už delší čas, jen kéž by tak život byl statický a problémů méně. Na tohoto démona Aithne vyzrála tak, že není lhostejná k tomu, že jsou lidé, kteří daleko těžší zkoušky zvládají daleko elegantněji. A pozitivní fakt tkví také v tom, že při roční bilanci zjistila, že oproti stavu před rokem je nejen zralejší, ale i daleko chutnější a to uvnitř i vně. S odstupem se nezdá, že by největší zkoušky a "tresty" byly ve skutečnosti těmi největšími dary. S odstupem a chladnou hlavou je tato skutečnost naprosto jasná. 

S odstupem se lze dívat i na lidi, jež nám ublížili jako na ty největší učitele. Aithne je už nechce vidět ani z letadla, ale děkuje jim. Děkuje také Caoineadh, za to, že snad už nadobro z jejího života odešla. Byl jí tu věnován (minimálně) jeden článek. Caoineadh se odchodem čísla 5 stále trápí, do toho se trápí ještě číslem 6, který jí slíbil lásku na celý život, pak ji v jejím obýváku vášnivě pomiloval a poté se svěřil, že se na vztah vlastně necítí, protože na jeho bedrech leží celý vesmír a on nestojí o další závazky a povinnosti. Svěřil se ale také, že pravidelný sex je příjemný závazek a v tomto ohledu může vyhovět. To by asi Aithne až tak nezajímalo, jenomže byla nucena denně dostávat whatsapp zprávy o rozsahu dvaceti normostran o tomtéž, o čemž bylo psáno v článku předchozím. Caoineadh potřebuje lásku, ona není jako Aithne, ona je skvělý člověk, chodí třikrát týdně do posilky, jí fitness stravu pětkrát denně, má řád a disciplínu a doma naklizeno. Tak proč to ti dva sakra nevidí? 

Aithne reaguje na dvousetřádkové zprávy jako zběsilá. Protože jestli Aithne schází kromě muže a finančních zdrojů ještě něco, pak je to asertivita. 

"Caoin, veškerá láska sídlí v Tobě, jestli Tě nemá rád někdo druhý, pak je to jeho problém."

"Ale já ho miluju, chápeš to? Chápeš, že já nedokážu žít bez lásky? Já jsem taková. Jsem plná lásky, úžasná, skvělá, báječná, s vypracovanýma břišákama, s řádem a disciplínou, s fitness stravou, jsem naprosto báječná, skvělá, úžasná, neodolatelná, krásně voním, jsem hladce oholená, chodím do fitka, jím fitness stravu, jsem celá plná lásky a chci ji někomu dát. Tobě to možná vyhovuje být sama ale mně ne. A chci jen toho jednoho, vlastně dva. Prostě jednoho z nich. Napsala jsem dvoustý mail Pětce, na který nereagoval. Šestce jsem napsala že jestli toho má moc, že se k němu ráda nastěhuju a budu mu pomáhat třeba s úklidem a nádobím. Neodpověděl. Chápeš to? Chápeš? Chápeš? Nechápeš!" (velice krácená verze) 

Aithne stále odpovídá jako z řetězu utržená. Ano, je to úplně jiný typ člověka, s více než povrchním náhledem na svět, ale žádá si od Aithne pomoc. A má štěstí, že Aithne se stále nepřihlásila do kurzu asertivity k docentu Stehnovi. Odpovědi Aithne jsou hrachem vrhaným po stěnách a Aithne je stále více vyčerpaná. Naštěstí, kde schází Stehno, nachází se Muire. Stále větším počtem decibelů povzbuzuje svou matku k odložení mobilního aparátu a dožaduje se přebalení, nakrmení a špetky té mateřské lásky. Aithne odkládá tu ďáblovu věc plnou uplakaných zpráv a jme se svého děťátka a odchází se o ně postarat. Když Muire spí, na telefonu bliká osm zpráv. Všechny o rozsahu seminární práce studenta psychologie. Poslední je kratší: "Halooooooooo?"

Aithne znovu odpovídá jako smyslu zbavená. Omlouvá se nejmilejší Caoineadh, že se musela starat o jedinou lásku svého života. A znovu píše o tom, jak je Caoineadh báječná a když to přeci ví, nemusí nikoho prosit o přízeň. Normální lidé by se asi nedivili, že nejen psát, ale i číst o tom, jak je Caoin báječná se jí bude zamlouvat. Takže celý rozhovor by rozsahem překonal Bídníky. Protože ale Caoin trochu bystrosti do vínku dostala, dovtípí se, že Aithne nemá dostatek energie na dopisování a psychoanalýzu přes mobilní aplikaci, večer se sama zve na návštěvu. Achjo.

Caoin se tedy ocitá v už tak dost náročné večerní rutině osamělé matky s dítětem. Hned ve vchodu se dožaduje přezůvek, s pusou zkřivenou od pohledu na rozlitý čaj, rozšlapanou sušenku a a polouschnuté prádlo ztrhané ze sušáku (Aithne se tímto způsobem ráda po odpoledních baví). 

"Já Ti pomůžu uklidit, jestli chceš" je věta, kterou zřejmě podle Caoin chtějí slyšet kamarádky více, než cokoliv na světě. Ve vzduchu visí telefonát na OSPOD. 

"Č, a co je tu nakreslené Mui? Černoch! S černochama se co? Nekřížíme!" zaslechne Aithne hlas své návštěvy při prohlížení knížky malé Muire s abecedou. Ne, že by Aithne tímto hlasem ještě nezaslechla nic podobného, ale na její půdě a s jejím miminkem na klíně už to přeci jen přesahovalo i hranice její, mikroskopické, asertivity. Takže návštěvu jen okřikla a dál napouštěla vanu Muire.

Když už Muire konečně usnula, Caoineadh si konečně může vylít srdíčko. Moc si toho totiž nestihly napsat, protože Aithne na ni celý den lápala jako na placátý kámen. V tom už to nemůže vydržet docent Stehno a na dálku se transformuje do jindy docela chápavé Aithne.

"Tak jo. Napsalas mu mail a neodpověděl Ti? To je smutné. Víš, co se dneska stalo mě?" a Aithne se ujímá popisu svého dne, který trvá přibližně 17 měsíců. Konečně ji poslouchá něco jiného, než stěny. Jede a jede. Povídá o tom, jak se těšila na miminko, jak se k ní choval otec miminka, jak odešla, jak také toužila po lásce, jak celé noci proplakala.. a povídá a povídá. Caoineadh křiví ústa a povídá, že je unavená a půjde.

Aithne se zase vrací do své kůže a v poklidu ulehá. Stehno odvedl svou práci dobře, druhý den přichází whatsapp, do nějž by se směle vešly Védy, Upanišády, Bible, Korán i Kamasútra. O tom, jak hrozné to pro Caoineadh bylo. Přišla domů zpráskaná jako kůň. Aithne už včera o velký kus překročila únosnou mez. Ten její monolog se nedal poslouchat. Athair je prostě individualista, který si jede po své linii a žije svůj život, žádný darebák. Caoineadh potřebuje pár dní, aby Aithne a její hromy a blesky vydýchala.

Uffff... Díky Stehno!



pátek 3. března 2017

Buďte opatrní na svá přání (mohou se plnit)

Ono tomu tak většinou bývá, že když se panny dotkne muž, panna si jej pamatuje ještě hodně dlouho. Aithne sice nebyla pannou, když se jí dotkl Maewyn, avšak dotknul se jí po dlouhé době samoty a strádání. Slušelo by se dodat, že Aithne o něj požádala, přála si muže z masa a kostí, který by o ni stál. Když to bude krasavec, nebude se prý zlobit.

Nu přišel. Byl krásný a lačnil více než jen po doteku. Ovšem Aithne zapomněla požádat, aby se také choval slušně. A nevyslovené přání je také přání. Dostala tedy krásnou hračku na hraní o Vánocích, ale bohužel měla porouchaný program úcty a slušných mravů. Aithne ve slabé chvilce, naštvaná snad na vesmír, na Maewyna či nejspíše hlavně na sebe, požádala o statného dřevorubce, který ji bude milovat a na rukou nosit.

A světě div se, on přišel v horizontu dvou dnů od vysloveného přání. Den po dnu, kdy nepřijel Maewyn, který přijet měl. Psal, že je Aithne strašně roztomilá. Aithne s dozvuky kocoviny předchozího večera strávené s lahví Frankovky místo.. fňuk... s líbezným Maewynem, odepisovala jak zběsilá a vyklopila mu na sebe takřka vše. Lumberjack, jak mu budeme říkat, se zdál být dokonalý, vzhledem k přibližně deset let starým vystaveným fotkám, pracoval na slibné pozici v slibné firmě, měl přibližně stopadesátosmtisícdvěstěšedesáttři  zájmů a aktivit (o což Aithne žádala), ve střídavé péči syna školního věku (Aithne žádala o pozitivní vztah k dětem), tvořivého ducha, maluje, píše poezii, strávil asi osmset let v zahraničí, má vysokou školu, zřejmě kálí zlato.

Jo, a to hlavní. Lumberjack se zamiloval do fotky rypáčku Aithne. Poté, co mu Aithne napsala zprávy rozsahu existencionálně-filozofického románu, uznal ji i jako docela bystrou a začal projevovat vážný zájem. Aithne zpočátku neměla pochyb. Je to ten, o kterého požádala. Je to on, tudíž netřeba o něm pochybovat. Je dokonalý. On možná, ale ne Tebou vyslaná přání. Přála sis pana Božského, co bude Tebou posedlý. O Tvých citech ani zmínka. Ty stále slintáš po bídákovi a zlosynovi Maewynovi (a už víš, že v případě celovečerního filmu na motivy Tvého života jej bude hrát mladý Billy Baldwin a všichni diváci tuto postavu uvidí jako padoucha, jediný, kdo to nevidí, jsi Ty).

Lumberjack píše. Píše a píše a píše. Jednu zprávu za druhou. Písk, písk, písk. Co vaříš? Jak se dnes máte princezny? (Tato věta vyvolává v Aithne snad největší odpor). Špagety? A dáš mi ochutnat? Ne? Lakomečku! Dobré ráno Múzo (!!!!), jak jsi se vyspinkala?

Aithne mu citlivě sdělí, že city neopětuje a zřejmě k tomu nikdy nedojde. Lumberjack pláče. Ptá se, proč jsou lidé pořád tak zlí. Když se uklidní, napíše, že stejně doufá, že jeho krásný sen se vyplní. Aithne píše, že jde vykonat hygienu (aby předešla dotazům, proč nepíše). Vracejíc se z koupelny nachází zprávu, báseň o sprchující se Aithne. Nabízí přátelství a prosí o pokoj.

Lumberjack se pokouší o přátelskou konverzaci. Svěřuje se, že rád medituje u péče o své bonsaje. Achjo. Aithne neví, zda se modlila k Bohu, Vesmíru či Satanovi, avšak ona síla měla smysl pro humor. Protože Aithne je všechno možné, jen ne asertivní, skutečně dochází k přátelskému setkání. "Múzo, podala bys mi cukr?". Bože!

Buďte opatrní na svá přání.

Mohou se Vám vyplnit.

čtvrtek 2. března 2017

Nádherné mateřství

Celý život se těšíme na mateřství a jeho dary. Na chování rozkošného miminka a líbání růžových tvářiček. Jsme k tomu zrozeny. Rychle, honem najít vhodný genetický materiál, použít jej a pak už se jenom těšit a všechno si to užívat. Je to přeci velký dar, nebo ne? Nepochybně. Jenomže málokterý ženský časopis a málokterá hollywoodská herečka někdy mluví o odvrácené straně tohoto daru. O tom, že život vždycky nepíše scénáře jenom pro Hollywoodská studia. Aithne asi není jediná, kterou velice nemile zasáhlo, že její mateřství není jako to, které se prezentovalo v jejích představách. Že obrázky batolícího se miminka a nadšených rodičů, které Vám vyhledá google poté, co do vyhledávače zadáte "miminko", "rodina" či to kouzelné slůvko, které zní tak libě, až ezotericky... Mateřství.

Nechci, aby mé články sloužily jako antikoncepce. Proto napíšu, že stále věřím, že podobné scénáře se mohou odehrávat i v reálném časoprostoru, ba dokonce i v českých luzích a hájích. Ale jsem také realista a pravdomluvec a proto znovu napíši, že nemusejí. A ono, nemusíte ani dopadnout jako hrdinka filmu Maďarsko-mělčinského studia Aithne (a taky můžete dopadnout mnohem hůř), je více než pravděpodobné, že ač Váš manžel s Vámi stále sdílí lože, robě je zdravé, Vy nemáte celulitidu ani laktační psychózu a přesto příjde den, kdy budete řešit problémy, kdy budete nevyspalá, v bytě se Vám bude kumulovat nepořádek a včera jste zapomněla vytáhnout maso na dnešní oběd, všude se line zápach z koše s plenami, nadto všechno Vás škrábe v krku a cítíte, jak byste si potřebovala uvařit čaj a jenom na chviličku odpočinout. A Vašemu roběti je to srdečně jedno. Zahlédlo ozdobnou sošku po Vaší prapratetě na poličce a stojí a vříská. Pokud je soška zajímat přestane, začne se dožadovat něčeho jiného. Má asi hlad. Dáte mu svačinu, o kterou ztratí zájem po dvou soustech. Ale mělo by jíst, proto mu nabídnete něco jiného. Opakuje se totéž. Uspokojí ho až sušenka, kterou byste mu ale jako matka z časopisu o matkách dávat neměla. Jdete řešit, co bude s tím obědem. Dítě stojí a vříská, nemůže se dostat do zajištěného šuplíku s léky. "Miláčku, to nemůžeš, to jsou léky" ho nezajímá. Vřískot už ignorujete a krájíte zeleninu na polévku, jejíž recept jste právě vymyslela v důsledku nutné improvizace. Až po chvíli si všimnete, že vřískot ustal a jmete se úkolu zjistit, jak je to možné. Pachole je už větší, má sílu a pojistku na šuplík utrhlo. Právě ho zaujalo růžové platíčko ibalginu. Šuplík odnášíte z dosahu a konejšíte řvoucí dítě, které se nachází na pokraji hysterie a nervového kolapsu. Dovolila jste si moc.

"Víš, někdy si říkám, jestli jsem to měla vážně za potřebí,"; "Asi jsem děti mít neměla..."; "Nezvládám to, jsem nejhorší matka pod sluncem" a podobné věty kamarádkám, zvláště pak ženám, spíše neříkejte, nechcete-li se cítit ještě hůře. Ač by Aithne vsadila své boty na to, že tahle věta probleskla či probleskne hlavou každé z nich, nesmí se to říkat nahlas. Neříká se to. Bezdětné přítelkyně totiž rády sledují filmy a čtou ezoterické knihy o ženství, mateřství a lásce. Ty dětné je čtou rovněž a přesně podle těchto knih se potřebují před ostatními matkami prezentovat. Takže je vlastně nemožné matku jako jste Vy mezi obyčejnými smrtelnicemi potkat. Takže vůbec není divu, že se cítíte jako nejhorší matka světa. Nikdo to takhle nemá. Ne - nikdo o tom jenom nemluví.

Aithne o tom mluví. Protože byla vždycky exot. Protože jí prostě nic jiného, při pohledu na plný dřez, na narychlo rozmrazovaný oběd a na špinavá (nejen) okna jednoduše nezbývá. Protože když se těšíte na sladkou romantickou komedii a pustí Vám psychologický thriller s detektivními prvky, skutečně máte právo, být občas smutná. Ale Vy i já víme, že své děti milujeme úplně stejně jako to činí dokonalé hrdinky přeslazených béčkáren (ne-li pak více), a že i kdyby nám pustili ten nejděsivější horor ze všech, vždycky tu pro ně budeme. A že u toho nebudeme mít vždycky dokonale naklizeno, načechranou kadeř, na tváři americký úsměv se smyslně rudými rty, na to už máme právo. Tenhle film si totiž režíruje každá z nás sama.

Takže aby z tohoto (pro mě však důležitého) pahýlu vyšlo nějaké resumé, MATEŘSTVÍ JE DAR. Pro mě je to však jeden z těch darů, které po rozbalení z lesklého bakelitu rozhodně potěší, poslintá těmi nesladšími pusinkami, ale také obohatí zkušenostmi, které nás posílí a zocelí mnohdy právě těmi ne úplně snadnými situacemi a problémy. Mně mateřství přineslo kromě štěstí v podobě mé sladké a báječné dcerky. která je hlavní postavou mého filmu i života, také nutnost dospět, o kterou jsem asi příliš nestála a dnešní sílu pramenící z včerejšího trápení.

Takže ano. Mateřství je dar. Je to dar ze všech darů nejvzácnější. Ale zahoďme už probůh ten lesklý růžový bakelit...

pondělí 6. února 2017

Aithne a její pomlka

Ano. Aithne ví. Pár článků přibylo, aby jich ještě více zmizelo. Příčinou budiž chorobně introvertní povaha mladé matky a příliš mnoho hormonálních výbuchů v posledním měsíci.

Mladíci na lavičce v parku to odstartovali. Aithne uvěřila, že umí být atraktivní pro muže. Třeba i pro dva, i když mají odhadem šestnáct let a věku odpovídající problémy s pletí. Asi za týden nastal virtuální kontakt s někým, kdo konečně i vypadal trochu k světu, byl už nějaký ten pátek plnoletý a měl o ni zájem. Buďme přesnější a řekněme, že měl zájem jen o její fyzickou schránku a od počátku byl více než upřímný. A jeho zájem více než velký. Říkejme mu Maewyn.

Připomeňme si také uplynulých pár let života Aithne. Jediný muž, kterého skutečně poznala byl Athair. Měl trochu podíl na jednom těhotenství se špatným koncem a jednom těhotenství, které se vyvíjelo slibně avšak ve chvíli, kdy Aithne svitla jiskřička naděje v lepší zítřek a šťastné mateřství přišel a oznámil, že odteď s ní zůstává jen kvůli krve jeho krve. Následuje ještě nešťastnější sňatek, porod, smrt štítné žlázy, morbidní obezita, krev, pot, slzy a následný odchod Aithne s jednou igelitkou v jedné a dítětem v druhé ruce. Následných pár měsíců, které strávila nejdříve u Rodiče s Rodičkou a následně samostatné žití v bývalém hnízdě lásky a pohody, řídil vše za Aithne spíše autopilot. Až nedávný záchvěv sebelásky a zběsilé harmonizování čaker způsobily, že se z matky stala Aithne a Aithne se den ode dne více podobala.

Právě Aithne si vyhlédl Maewyn. Urostlý, statný mládenec, který by mohl děvčata přehazovat vidlemi. A chtěl ji, ji a jenom ji. Psal jí že ji chce. Že je k pomilování. Že by ji pohladil po tváři. No jistěže mu dovolila pohladit ji po tváři. Dovolila mu mnohem víc. Vy byste snad učinili jinak?

Dovolila mu pohladit ji celkem třikrát, než se hlazení nabažil. A sebeláska Aithne se na malou chvíli ocitla opět ve spárech smrti. To proto Aithne mlčela.

Ale už je zpět :-) Vítej, Aithne.

pondělí 16. ledna 2017

Sonet pro Aithne

Ne, nebuď na sebe naštvaná,
(ač věděla jsi, ač jasno bylo od začátku) -
tak jako Ty vyprahlá květina
vezme za vděk jakoukoliv rosu či kapku.

Ne, neptej se, proč tak s Tebou oni jednají
(Ty se však své úcty a pokory nevzdávej) -
Ty víš, že nejsi hadr, se kterým se umývají
toalety, prostě jim to dovoluješ, chápej…

Mocným lektvarem umět stopit tak,
všechny ty vzpomínky, rány mého žití - 
a proměnit je v krásu, v jejich opak.

A vyložit všechen ten bordel na smetišti.
Inu teď těžko, když cítím se jako použitý

prezervativ odhozený na dětském hřišti.