tag:blogger.com,1999:blog-50884382759636331402024-03-13T15:53:52.072+01:00Kathleen AithneAithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.comBlogger61125tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-32278338535191699382023-04-13T12:21:00.001+02:002023-04-13T12:21:21.987+02:00Lámh chúnta ag deireadh mo ghualainn<p> Aneb pomocnou ruku najdeš na konci svého ramene. Děje se toho nějak strašně moc a nejhorší na tom je to, že vlastně nic. Aithne občas mžikne okolo, většinou v nějaké konkrétní fázi cyklu, ráno, někde pryč z domu a zbylých 95% času vládne Aglaja, která je v psychickém rozpoložení uměřenému tří letům na mateřské. Zkrátka v psychickém stavu rodiče epileptika a dítěte do tří let všeobecně. Ten poslední článek byl takovým voláním o pomoc, že jsem jej loni v červenci ani nedoťukla. Ale chtělo se mi jej tu ponechat, tak jsem ho "odťukla" nyní. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoLo4rmBFi9kBYM-vJCZp7KVo90aRzSQmd0Hb34vnGPRK54PymDuBB-comCTQrOivA4IWDp-MYBz6Ht1kQZaRSusWHqeVSGDtU7ED0o7QHiadFxgijFt7dZ4_WlQLNY32pxhplG1_BdAAomEHmNFmqJD5hIGE9MmmQmijjkE1Y0QsHcuF4dQyZw6jY/s4208/20190317_225902.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3156" data-original-width="4208" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoLo4rmBFi9kBYM-vJCZp7KVo90aRzSQmd0Hb34vnGPRK54PymDuBB-comCTQrOivA4IWDp-MYBz6Ht1kQZaRSusWHqeVSGDtU7ED0o7QHiadFxgijFt7dZ4_WlQLNY32pxhplG1_BdAAomEHmNFmqJD5hIGE9MmmQmijjkE1Y0QsHcuF4dQyZw6jY/s320/20190317_225902.JPG" width="320" /></a></div>Před asi čtyřmi minutami mi volala paní ředitelka z dětské skupiny, kam bude od července docházet náš malý milovaný Bard. Šíleně mě děsí představa, že můj další život je vesměs v rukou právě tohoto mého zlatíčka. Muire šla hrdě do školky ve dvou letech a kousku. Uměla vykonávat všechny potřeby tam, kam patří, uměla se najíst lžící a příboru se přes můj vzdor hlasitě dožadovala, uměla mluvit ve větách a nazpaměť i několikastránkové pasáže z oblíbených knížek. Uměla se převléct, obout a chtěla dělat všechno sama. Slovo "sama" jsem slyšela často a dokázalo mě žhavit do běla. Ach, jak bych dala sama sobě tenkrát opravdu velkou facku.<div><br /></div><div>Bard zřejmě chce, abych si být maminkou malého drobečka naposledy doopravdy užila a hlavně se k nám před dvěma lety přistěhovala paní E. Epilepsie. Tahle paní se ozve kdy chce a vchází bez jakýchkoliv předchozích zpráv. Tyhle dva roky trávila moje hlava zejména smířením se s ní. Ve školce jsou o všem informováni, snad bude i náš Bard Borůvka spokojený, šťastný a v rámci možností co nejvíce zdravý. </div><div><br /></div><div>K tomu všemu potřebuje asi v rámci dalších možností zdravou a fit maminku. Psychicky i fyzicky. Ta moje navrátivší nemoc, o které jsem psala loni (v zastrčeném článku publikovaném včera) je anémie, která se mi vrací opakovaně a kvůli ní mě například nepojistili v souvislosti s hypotékou. Teď už na odběry radši nejdu a snažím se více zaměřit na své zdraví prostřednictvím kontroly své stravy a kopáním se k pohybu (v tomto ohledu mi výborně slouží hodinky Garmin). Napadlo mě, že bych naši a svoji cestu zase více sdílela prostřednictvím blogu, protože mi i psaní o svých trampotách částečně tyto trampoty léčí. Uvidíme, jakou formou to pojmu a jak moc s tou svojí kůží vylezu ven :-).</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj59QaWJnILDBQfuOBn9Gd_gSgorqjbePdHPbT3H7CvBKR0mcdFjNV_dXzRtJJuGZanEZghc-RLzy6fdcTImdRZFSS2qWGeciBAvP3evyjD0CaR-J1WZuRbAPabkIG_nK8txu9QH1GaYq06-liOhypgA2SB4RtttgTo8Ge95_bG3GJFb647DO3AS0m6/s4160/IMG_20230201_161736.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4160" data-original-width="3120" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj59QaWJnILDBQfuOBn9Gd_gSgorqjbePdHPbT3H7CvBKR0mcdFjNV_dXzRtJJuGZanEZghc-RLzy6fdcTImdRZFSS2qWGeciBAvP3evyjD0CaR-J1WZuRbAPabkIG_nK8txu9QH1GaYq06-liOhypgA2SB4RtttgTo8Ge95_bG3GJFb647DO3AS0m6/s320/IMG_20230201_161736.jpg" width="240" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Každopádně jsme na cestě a doufejme, že nás povede dál vstříc lepším zítřkům :-).</div><div> Bon Voyage!<br /><div><br /></div><div><br /><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p></div></div>Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-83519355948138198702023-04-12T10:16:00.000+02:002023-04-12T10:16:17.576+02:00Ag glaoch chun cabhair a fháil...Aithne se neozvala už snad tisíce let ani na blogu, ani mně. Mám trochu obavy, jestli neumřela. Ale při čtení posledního článku o proběhlém a uběhlém půlmaratonu jsem ji snad koutkem oka zahlédla. Uběhla v březnu ještě jeden. Bez prdele a s poněkud bolavější prdelí. Ale to je na delší povídáníčko. Byl takovou předzvěstí nedávno diagnostikované (navrátivší) nemoci a vlastně se dá říct, že mi běh zachránil život.
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiE4vtwuUc4v2VuFwfbtqTazep2jwBbX4qX63we2IBAtuDW7ayHMOngbbDJk_7pGWAxUgpnAl7uxzSzn-zHDh9Jhmtbef4IoUihCaoCYl27CKrDIZSa0gHwzxhPDSSmVVa6tEegXz0M_nwCZ1rZvFr8uTiy0-oXXzG_0gevfN_Am3ftNEmV416qXWC/s4608/20220305_102407.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" width="320" data-original-height="2592" data-original-width="4608" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiE4vtwuUc4v2VuFwfbtqTazep2jwBbX4qX63we2IBAtuDW7ayHMOngbbDJk_7pGWAxUgpnAl7uxzSzn-zHDh9Jhmtbef4IoUihCaoCYl27CKrDIZSa0gHwzxhPDSSmVVa6tEegXz0M_nwCZ1rZvFr8uTiy0-oXXzG_0gevfN_Am3ftNEmV416qXWC/s320/20220305_102407.jpg"/></a></div>
První půlmaraton na Palacha byl zdolán vlastně omylem. Nebyl v plánu. V plánu byl dvouhodinový trénink, který mi naordinovaly hodinky (a já tohohle robota už druhým rokem na slovo poslouchám). Tenhle v plánu byl a byl nařízen hodinkami. Bylo to završení tréninku na půlmaraton (překvapivě). Cíl stanovený hodinkami byl uběhnout a můj osobní cíl byl trochu se zlepšit oproti první zkušenosti. Dalším cílem byla charita a virtuální běžecká výzva na pomoc Ukrajině. Nějak mi to to ego lechtalo, že bych vyběhla ze své komfortní zóny a napálila tam tu kilometráž větší, než je mým zvykem. Ta virtuální výzva byla kupodivu strašný nakopávač hned na začátku, kdy jsem vyběhla a prvních 10 km uběhla na své poměry solidním tempem, takže mi reálně hrozilo dostát času 2:15, což by mé ego zlechtalo do bezvědomí. Ovlivněna tímto odhadem jsem se stala ještě motivovanější a ještě rychlejší. A to, zkušení běžci vědí, že je chyba. Zásadně sebou nenosím na běhání vodu, hroznový cukr a podobné blbosti. No jo, protože holčičko obvykle neběháš půlmaratony. Mrzne, tak na co vodu, že jo. Na 10 km přichází obrovská krize. Ruslana, kterou jsem si motivačně nahrála do playlistu, zpívá že mi zagraje muzičenku a už mě neskutečně sere. Nohy mě bolí tak, jak mě ještě nikdy nebolely. Do 15 km v duchu kurvuju, ale pořád ještě nějak běžím. Pak už to jde špatně. Nohy doslova vypovídají službu a chvíli se na cyklostezce ze Spytihněvi povaluju v poloze dítěte. Míjí mě pár cyklistů ale naštěstí mi nenabízí pomoc. Mé, v tuto chvíli tuze malinkaté ego se domnívá, že vypadám jako ožralec v legínách a termovestě. Zbylých 6 km nějak napodobuju běh, ale bolí to strašně. Nakonec jsem se přeci jen zlepšila o minutu. Díky tomu prvotnímu nadšení. Ego se tváří jako pokerový hráč a drží hubu.
<div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigJOJW38gKCQBZiGJ9xoM5LnMdbmqiGa2wxWzEnLTDDneb9Up8t_aALE-a4n4zuyCscoIEMExbIdYbbAlx-Al0HuMuQMJiXEo1ze9PPHQuF84fqIUMwH5dpap9DdePL7r-oCWyOE3oQmx0LUcpl5onq2k6LCuyehiRr9olh9DxvbcOygMirqZhnj_4/s4608/20220305_123201.jpg" style="display: block; padding: 1em 0; text-align: center; "><img alt="" border="0" height="320" data-original-height="4608" data-original-width="2592" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigJOJW38gKCQBZiGJ9xoM5LnMdbmqiGa2wxWzEnLTDDneb9Up8t_aALE-a4n4zuyCscoIEMExbIdYbbAlx-Al0HuMuQMJiXEo1ze9PPHQuF84fqIUMwH5dpap9DdePL7r-oCWyOE3oQmx0LUcpl5onq2k6LCuyehiRr9olh9DxvbcOygMirqZhnj_4/s320/20220305_123201.jpg"/></a></div>
Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-46863320513128592902022-01-21T18:30:00.001+01:002022-01-21T18:30:13.429+01:00Můj první ❤ PŮLMARATON ❤A pak jsem dostala nápad, že si půjdu zaběhat. Prostě jen tak, ani za ženská práva, ani za psí útulky, ... snad možná za Honzu Palacha, protože se psal právě 16. Leden 2022. Utíkala jsem na konec cesty a tam mně napadlo, že bych mohla až na kraj města a když už jsem byla tak daleko...<div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh3-zWtt0jzvKfMwMpGGYIZdrt-hdf4e5OETzggSvztrCYGHZyG65dv0EnTsJKGb8F7FAm-n4HdBya37bMpzT_sfBT1281Jupno3gkz_46zdk7Bo0AmN2AjjqzyKRY6Sxk14Gk3OFh9XCRlOr8PBTwQ8yv_UD3mZzw4TnlbznASX644BusEOtH7zL2N" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh3-zWtt0jzvKfMwMpGGYIZdrt-hdf4e5OETzggSvztrCYGHZyG65dv0EnTsJKGb8F7FAm-n4HdBya37bMpzT_sfBT1281Jupno3gkz_46zdk7Bo0AmN2AjjqzyKRY6Sxk14Gk3OFh9XCRlOr8PBTwQ8yv_UD3mZzw4TnlbznASX644BusEOtH7zL2N" width="400">
</a>
</div>Neběžela jsem sice přes celou Alabamu jako Forrest, ale 16.1.2022 to tam cinklo. Já uběhla půlmaraton. Pořád jsem čekala na nějakou emoci, která mě poté provede tímto zápisem. Taková, jaká přišla například po první desítce před rokem, ta byla neuvěřitelně sladká. Ale nic. Teda na té emoční úrovni. Určité uvědomnění a uznání sebe jako běžce však ano, to ale spís postupně. Jen jsem pořád pátrala po nějakém tom "hurá" a proč nepřišlo. Dnes, po pěti dnech, už si myslím, že je to tím, že jsem na něj měla už dávno. Přestože má nejdelší dosavadní vzdálenost byla 16 km a to ještě v létě, 15 km jsem ale běžela už víckrát, přibližně jednou měsíčně. Ale někde jsem četla, že na půlmaraton by měl mít člověk natrénováno 17 km a tak jsem to nějak pořád odsouvala a ani na dnes to neplánovala. </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiUgH9iNDX_fB1HaFWgL5cFvVFNKC1qpii47x0_5NhODa7XZiDmnOAr4x1dxJDJAY9pu8CKYNSRcRCCIaY8hCB1FDpvo2oLdevrXZtnWCtrVdy2tZF448Y5V4qAPpna32MuxkdDNqjK_2z1fb-f1n2hvsqWxUQWrlQL_1_3oQZO_vJBsoScRHzcaKgM" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiUgH9iNDX_fB1HaFWgL5cFvVFNKC1qpii47x0_5NhODa7XZiDmnOAr4x1dxJDJAY9pu8CKYNSRcRCCIaY8hCB1FDpvo2oLdevrXZtnWCtrVdy2tZF448Y5V4qAPpna32MuxkdDNqjK_2z1fb-f1n2hvsqWxUQWrlQL_1_3oQZO_vJBsoScRHzcaKgM" width="400">
</a>
</div>v plánu byl pouze delší běh, což i to jsem nakonec spíš neplánovala, když mi ráno můj Jediný připomenul, jak mně minulý týden po 15km běhu bolel zadek a taky teploměr ukázal mínus sedm stupňů. Dala jsem tedy své lásce i panu Celsiovi za pravdu a vyběhla směrem do polí, kde si obvykle odbývám své kratší běhy. Tím svým zimním pomalým tempem, kdy se 3 km třesu zimou a holedbám se, že jsem předběhla všechny lenochy ležící na gauči. Ty 3 km, tedy cca 20 minut, je přesně ta doba, kterou mému tělu i hlavě obvykle trvá se zahřát, dostat se do tempa a toho stavu "rauše", kvůli kterému běhám. </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEimEWgY6-WpmDSHX33LrNqAuY2NuRKev1koeasGgeUu2bHbM59v9niIKL9gQBnmnrhNR8epiXZo2R_J6nJVKF3xZXvyCRL-zTCM0rDK6iMDCcLEpTElcjkfQ4f19WtbBG0GDmVMrUtngAq35fB8xtormskIb9CALuzaq8Wu2BHvGXEts_3v4X9jRXqv" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEimEWgY6-WpmDSHX33LrNqAuY2NuRKev1koeasGgeUu2bHbM59v9niIKL9gQBnmnrhNR8epiXZo2R_J6nJVKF3xZXvyCRL-zTCM0rDK6iMDCcLEpTElcjkfQ4f19WtbBG0GDmVMrUtngAq35fB8xtormskIb9CALuzaq8Wu2BHvGXEts_3v4X9jRXqv" width="400">
</a>
</div>Běželo se mi dobře, najednou jsem vyběhla ve Starém Městě a rozhodla se (po vzoru Forresta), že když už jsem tam, nakouknu i do svého milovaného Uherského Hradiště. A inu, když už jsem tady, tak si vyběhnu i k té naší Pevnosti. V tom kopci, který dělal většinu převýšení mé trasy, jsem se opakovaně vzdávala (vždyť už jsem dost daleko, Jediný je tam na Barda sám, musíš ještě vařit, ..) a hecovala (po dnešku už se ti zřejmě nikdy nebude chtít; bydlí-li tam ještě nevrlý soused Ručička?). A najednou tu stojím, dělám si u Pevnosti nepostradatelné selfíčko, hodinky ukazují 11,3 km. A protože jsem hrdá pokojná bojovnice, vím, že půlku už mám (ehm, napůl) v kapse. </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgRfojNssORrW2no6t8EfGQRgRu1TL4VN8F-SMx6DN_b-0SAcH6ulvFzu1cHR_pk4ZQbuPC2LUbEyh-NPtKRKaANUXyuq6uPoaKu-iPXhw_oBCM5zH5PC4Ze0vNxmW7rTWuWH-E2Y5kdVp-DOng8TELe_wUhXqAKkGXcZybotsvvHQORYG4OHlgdTuc" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgRfojNssORrW2no6t8EfGQRgRu1TL4VN8F-SMx6DN_b-0SAcH6ulvFzu1cHR_pk4ZQbuPC2LUbEyh-NPtKRKaANUXyuq6uPoaKu-iPXhw_oBCM5zH5PC4Ze0vNxmW7rTWuWH-E2Y5kdVp-DOng8TELe_wUhXqAKkGXcZybotsvvHQORYG4OHlgdTuc" width="400">
</a>
</div>A teď honem domů. Z Mařatic je to (kupodivu) z kopce, takže příští 2 km jsou "zadarmo". Skrz Uherské Hradiště a Staré město jsem se míjíc bambilion semaforů a lidí, kterým je dvoumetrový chodník úzký, moc těšila, až budu z města pryč. </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjzxFNJeP_PDi_h5d0G0hcDtpxj0n0uMoIstncz0VZDVXUYb0PHa9aMl5WlSiwU9Btc3w1fjEOnK8lMMFUt6QL4wQNt_fbTeLf-xhN6dVHPDfYg8O0jBCAYzmO92L48jfkTqNgCGnGl-mgyBwiJoRk2-TRojgKPPb1cXKcX8dsx55fkoUYv5QP7i8ip" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjzxFNJeP_PDi_h5d0G0hcDtpxj0n0uMoIstncz0VZDVXUYb0PHa9aMl5WlSiwU9Btc3w1fjEOnK8lMMFUt6QL4wQNt_fbTeLf-xhN6dVHPDfYg8O0jBCAYzmO92L48jfkTqNgCGnGl-mgyBwiJoRk2-TRojgKPPb1cXKcX8dsx55fkoUYv5QP7i8ip" width="400">
</a>
</div>Dále cestou prohlížím památník Velké Moravy, než vběhnu do ošklivé staroměstské průmyslové zóny a přes hlavní silnici už vidím hnojiště a svou známou lidupustou "mezipolní" asfaltku. Garminy ukazují 18 km a slabou baterii, stejně jako mé dolní končetiny. Poprvé přecházím do chůze a hudruju, že to tam už musím nacpat, i kdybych se měla doplazit. Nebyl to moc dobrý nápad, protože nohy tuhnou a baterka v Garminech zlověstně bliká. A v tom na mě vybafne zachránce situace. Notně podroušený člověk na staré Libertě ověšené igelitkami. Naštěstí ho přes sluchátka neslyším, zdvořile pozdravím a prchám konečně slušným tempem. Následující kilometr je opět z mírného kopce, mám za sebou 20 km a chlácholím střídavě baterku v Garminech a své nohy, aby ještě těch 1100 metrů vydržely. U nosu se mi houpe nudle a z úst odkapává slina a nemám sílu s tím cokoliv dělat. Vidět mě teď někdo, zajistím dnes osobní rekord i jinému běžci. Naštěstí by do toho mrazu psa nevyhnal, jenom mě. 21 km. Abych uběhla půlmaraton, schází mi ještě necelých sto metrů. Tipla bych si, že mi trvaly tak hodinu z celkových 2:30:08. </div><div><br></div><div>A je to tam a já už teď vím, že asi ne naposledy. Dneska mi bylo jedno, za jaký čas to uběhnu, ale 2:30 jsem v minulosti odhadovala jako takový mezní čas, do kterého bych se chtěla vlézt a možná právě proto, že se mi dnes běželo dobře a celkem jsem se netrápila, se mi nedostavila ta euforie a brouk v hlavě hlodal a hlodal, že tam a tamhle jsem mohla přidat a "kopnout" tam i čas lepší. Ale nechť jde brouk do háje, já mám první půlku za sebou ❤.</div><div><br></div><div>Pro případného čtenáře, který se na půlku chystá (a nikoliv na půlečku moravskou) dodám, že i když konec běhu trochu bolel, žádná velká bolest na druhý den se nekonala (zmíněná 15 týden předtím opravdu bolela víc). Přičítám to možná tomu, že jsem po uběhnutí půlmaratonské vzdálenosti, tedy 21,1 km, ještě 1km ušla chůzí, doma vyjímečně nezanedbala protažení, fakt musela vařit ten oběd, po něm šla s kluky na procházku a večer ještě na jednu, abych pokořila další osobák 40 000 kroků (majitelé Garmin hodinek mě chápou). Tedy moje rada zní, nevyvalit se hned doma na gauč, i když chápu, že je to po výkonu ohromně lákavé.</div><div><br></div>Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-71305596748707116762021-12-05T09:28:00.000+01:002021-12-05T09:28:53.613+01:00Tři poselství pro mé dětiDar mateřství vnímám jako posvátný a nesmírně si vážím, že se mi jej poštěstilo dvakrát ❤. I když jsem občas hnána potřebou teoreticky se dovybavit, díky čemuž vlastním velké množství knih (nejen o seberozvoji či rodičovství), na první "mateřské" jsem splacela kurz Nevýchovy (a na druhé znovu její aktualizovanou verzi) a často se mrskám všemožnými výčitkami, jednám většinu času intuitivně a moje duše je přesvědčena, že v tu chvíli nejsprávněji, jak umím. Že jsem ta nejlepší máma. Pro své děti. Poslední věta je důležitá.<div><br><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-sntFFhDYC-xyigJvX4MWkJtJDsjTGjjyfY_LkX8O1aPIIYdvRbdPQA6NugU8iDpxWY4HOob8LQ8ALA-eQWtm1XOvyajor10OqV5VPxIlZ6ek-DY_2a4Os8jCf2kf3QMiD-tiiR_aKKE/s1600/1638647653310113-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-sntFFhDYC-xyigJvX4MWkJtJDsjTGjjyfY_LkX8O1aPIIYdvRbdPQA6NugU8iDpxWY4HOob8LQ8ALA-eQWtm1XOvyajor10OqV5VPxIlZ6ek-DY_2a4Os8jCf2kf3QMiD-tiiR_aKKE/s1600/1638647653310113-0.png" width="400">
</a>
</div>Abych věci uvedla na pravou míru, jsem naprosto otřesná třeba ve zprostředkovávání kontaktů svých dětí s vrstevníky. Jsem možná největší asociál v okrese. </div><div>I když hluboce věřím, že násilí nepatří do žádného vztahu, tím méně mezi milujícího rodiče a milované dítě, moje děti "na zadek" už parkrát dostaly. </div><div>Nebaví mě panenky a nebaví mě bagry.</div><div>Přes to všechno a mnohem více moje duše věří, že jsem tou nejlepší mámou. Pro své děti! Věřím, že si děti své rodiče vybírají, stejně jako další lidi a okolnosti svého života. Bard je zatím na světě pouhých sladkých šestnáct měsíců a zná v něm zatím pouze své nejbližší (díky tomu zatím nemá příliš možností pro srovnání). Muire už je na své životni pouti déle než 6 let a troufám si tvrdit, že mě za tu dobu zná lépe než jiní za roků jedenatřicet. A moc doufám, že i v jejích 30 budu moci tak jistě jako dnes napsat, že moc souzníme. </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKAYpeqL9f2mM42ZnAiqbCe2rfVDc6_5r9NdcuzlZb90WlroR3jFQhe1SCy8etUwWd-Si9dmqmGTUPDWPkNZgupEj2floZH1P-4ul7UAcAMyFo0ml_YcZjM72H6zM6oKXImCgIWnqeVuY/s1600/1638647650094940-1.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiKAYpeqL9f2mM42ZnAiqbCe2rfVDc6_5r9NdcuzlZb90WlroR3jFQhe1SCy8etUwWd-Si9dmqmGTUPDWPkNZgupEj2floZH1P-4ul7UAcAMyFo0ml_YcZjM72H6zM6oKXImCgIWnqeVuY/s1600/1638647650094940-1.png" width="400">
</a>
</div>Muire je vichřice. Úplně jiná, než její máma (poslušná šedá myš) a snad proto se tak milujeme, inspirujeme, doplňujeme a vlastně i dost často hádáme. Nálož energie mojí malé Muire (zvlášt v jejích mladších letech, kdy se s ní pracovat teprve učila) ne každý zvládá. Řešila jsem díky tomu již více konfliktů ve školkách, v rodině i jinde. Nejednou jsem si vyslechla výtky na svou "výchovu". Asi částečně i oprávněně, protože mi klasická výchova nikdy příliš sympatická nebyla. Co chci své děti naučit není mít strach z autorit, mlčet dokud nejsou tázáni a že "být hodný" znamená ležet u televize a neotravovat rodiče. </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFqZkmHYQiv912uOLdCY6DwBxsBRtEx08kSeBaSWt9xzhSWf-zoDJEDE77Bd8IWzzKuNBzNAjC2pth5GpCXD6Z6Zg9iwRh5mI9rliZDOkbRFOEDFnHFbDh-odTGSYYFbRQX-LYXVVGS1g/s1600/1638647644553083-2.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFqZkmHYQiv912uOLdCY6DwBxsBRtEx08kSeBaSWt9xzhSWf-zoDJEDE77Bd8IWzzKuNBzNAjC2pth5GpCXD6Z6Zg9iwRh5mI9rliZDOkbRFOEDFnHFbDh-odTGSYYFbRQX-LYXVVGS1g/s1600/1638647644553083-2.png" width="400">
</a>
</div>A co jim tedy chci předat? Budu asi spokojená (se sebou), pokud je naučím tyto 3 věci:</div><div><br></div><div>1. JSI V POŘÁDKU TAKOVÝ/Á, JAKÝ/Á JSI ❤</div><div>Nikdo jiný není horší než ty a nikdo není lepší než ty. A to platí za všech okolností. Jsi úžasná, báječná, jedinečná a neopakovatelná osobnost. Máš ve světě své nezastupitelné místo. Pokud budeš marnit čas snahou být někým jiným, právě to tvé místo bude prázdné, což by byla neskutečná škoda. Takže nezoufej, že neumíš tohle a tamto, nepovyšuj se nad druhé že oni neumí tadytohle. Jsi dokonalý/á přesně takový/á, jaká/ý jsi. A to i tehdy, když máš pocit, že jsi zrovna udělal/a tu nejhorší chybu svého života. Dělat chyby je výsadou lidskosti. Chyby jsou nášlapné kameny k nevyhnutelnému pokroku. </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJTJlH7YQn4dBnVf2q0Zd76pIOFP9r6-ibxBrWPb7YzOWVqEknXNynefMHfHBfa2DTFruLFqjFkrjOkdVzGVx4UWG8jnyKvoEdZVv3H5LP8z77OyqCcX6sjAwC7SM0ZwlDuh_SqIexIhA/s1600/1638681398031452-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJTJlH7YQn4dBnVf2q0Zd76pIOFP9r6-ibxBrWPb7YzOWVqEknXNynefMHfHBfa2DTFruLFqjFkrjOkdVzGVx4UWG8jnyKvoEdZVv3H5LP8z77OyqCcX6sjAwC7SM0ZwlDuh_SqIexIhA/s1600/1638681398031452-0.png" width="400">
</a>
</div></div><div><br>2. TVOJE SVOBODA KONČÍ TAM, KDE ZAČÍNÁ SVOBODA DRUHÉHO ❤</div><div>Víš, že Tě miluju jako nikoho a přeju si, abys byl šťastný/á. Nikoliv přesto, nýbrž právě proto ti nedovolím všechno. Stavět své štěstí na úkor druhého nepřináší skutečné štěstí a výsledná stavba by stála na velmi chatrných základech. Od sudiček se Ti dostalo darů zdravého těla, moudrého úsudku a teplé peřiny. Buď prosím soucitný s těmi, na něž se sudičkám tolik nedostalo. Uvidíš, že to hřeje daleko víc, než ta naše peřina. Rozlišit, co je skutečná pomoc, je někdy moc těžké ale minimálně zásada neškodit vám bude určitě jasná. I když se zdají ty boží mlýny občas dost lenivé, vězte, že melou opravdu poctivě a spravedlivě.</div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFjD0xo2XbI2d5VTZ2dctzjDHCxGqF-m4AE89R3IPNN5qSodPaC-cxtgeQSkToXE3NP_U8aEOLEaNyivmW3VpW7Xjh8Tp-1w6Ua4XXdmscVTlrhrd5XRIDtsCo4dcFI4ANAosruYO5gn8/s1600/1638681392560235-1.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFjD0xo2XbI2d5VTZ2dctzjDHCxGqF-m4AE89R3IPNN5qSodPaC-cxtgeQSkToXE3NP_U8aEOLEaNyivmW3VpW7Xjh8Tp-1w6Ua4XXdmscVTlrhrd5XRIDtsCo4dcFI4ANAosruYO5gn8/s1600/1638681392560235-1.png" width="400">
</a>
</div></div><div><br>3. STAREJ SE O SEBE ❤</div><div>Vyrobit a porodit Tvoje úžasné a dokonalé tělo mi dalo práci 😊. Na tobě je dobře o něj pečovat. Hýbej se a používej ho. Dávej pozor na to, co do něj vkládáš. Nedej si nikým namluvit, že máš být hubenější, silnější, blonďatější nebo mít menší nos. Už jsem Ti řikala, že jsi dokonalý/á právě tak, jak jsi? Jen se, prosím, o své dokonalé tělo starej tak, jak si zaslouží, aby ti dlouho vydrželo a dobře sloužilo. A i když mě oba budete občas (možná pořád) trochu nesnášet, vězte, že abyste byli zdraví je pro mě důležitější než abyste mě měli rádi. Jo, fakt!</div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdFXD7E9qjjnCX1UWujpXm1JH57ofD_RjcEyql7HQSjAgSYBqaTVOh8itFK2UFdUPmYhJTe5c2IR25esBWLTUmGOipHSmZOqQr3Hb17-6nNtRkkLAGS0YhPLE2vH4-0MX1viqMAUYO4ME/s1600/1638692928842988-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdFXD7E9qjjnCX1UWujpXm1JH57ofD_RjcEyql7HQSjAgSYBqaTVOh8itFK2UFdUPmYhJTe5c2IR25esBWLTUmGOipHSmZOqQr3Hb17-6nNtRkkLAGS0YhPLE2vH4-0MX1viqMAUYO4ME/s1600/1638692928842988-0.png" width="400">
</a>
</div><br></div><div><br></div><div><br></div>Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-88333539893899345922021-12-02T19:45:00.001+01:002021-12-02T19:45:28.357+01:00O převoznících, fejsbukových intervjů a nahaté dušiPo posledním článku, který mi trval kvůli rodičovským povinnostem a technickým nedostatkům psaní na mobilu strašlivě dlouho, jsem nečekala, že něco napíšu dřív než za sto let, natož za týden. <div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieeign4_P6kvHkvmaQ9LnUr3ReM6Qt1UvmlnSLSphNarO95pzFVY4mkKiFb2blr6Q5zH07s_GxuH2rnkNsKqs3cL_SR56cNeKmIntrU1pqr-9Sd5YU9Cpuo0mL83Hcah6myZIkvEGZjQk/s1600/1638470723763356-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieeign4_P6kvHkvmaQ9LnUr3ReM6Qt1UvmlnSLSphNarO95pzFVY4mkKiFb2blr6Q5zH07s_GxuH2rnkNsKqs3cL_SR56cNeKmIntrU1pqr-9Sd5YU9Cpuo0mL83Hcah6myZIkvEGZjQk/s1600/1638470723763356-0.png" width="400">
</a>
</div><br>Prostoje mezi Bardovým zpěvem a gymnastikou Muire, vařením a jinou prokrastinací většinou, ano bohužel, trávim tak jako jiné mámy scrollováním facebooku. V jedné uzavřené skupině zaměřené na výchovu a rozvoj dětí jsem nedávno zahlédla dotaz na rozvedené ženy mé věkové skupiny a prosbu o krátké vyjádření k tématu "sex po rozvodu". Vzhledem k tomu, že z dob studií vím, jak těžké je sehnat dobrý vzorek a vymámit z něj kvantifikovatelné data. O to víc nějak citlivá. A celkově jsem si bez velkého přemýšlení řekla, proč ne? Očekávala jsem spíš formu dotazníku nebo hodně konkrétni otázky, než mi sympatická paní napsala, že tvoří članek pro Cosmopolitan na toto téma. (Panebože! Takhle se do něčeho namočit ani si nevšimnout umim jen já). Dotaz zněl, co bych na základě svých zkušeností poradila ženě, kterou čeká první sex po rozvodu. Na co se má taková rozvedená připravit a čemu se má třeba vyvarovat?</div><div><br></div><div>Do prkvančic, Veroniko, jsi strašně milá ale jak se dá na tohle probůh odpovědět jednou větou? Natožpak já, je vidět, že mě neznáš. Dobře, tak nechť poznáš... píšu, píšu... pro překročený maximální počet znaků načínám druhou zpravu a uvědomuju si, že zase řeším pro sebe hrozně důležité téma a že mi záleží na tom, co Veronice předám. Protože jsem si však vědomá, že Veronika použije pouze to, na co se mě skutečně ptala (tedy ony dvě věty) a zbylá miliarda znaků ji nezajímá, rozhodla jsem se svou odpověď zveřejnit tady. Otevírám se možná více než musím, ale patří to ke mně a jsem to já. </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj-7a68MTD53j9toZQXkih83vG_wowAYpmXVdGQzAfaKAdM2couHVPhWMCyi4tSVrOa-h8FGjVFTWLGJTYBsj5-qSFF21OaiAIgZghyVmBnO3qJoSz-qE_ofe5Nk8eKa36-XfymYPTZ5o/s1600/1638470718346998-1.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjj-7a68MTD53j9toZQXkih83vG_wowAYpmXVdGQzAfaKAdM2couHVPhWMCyi4tSVrOa-h8FGjVFTWLGJTYBsj5-qSFF21OaiAIgZghyVmBnO3qJoSz-qE_ofe5Nk8eKa36-XfymYPTZ5o/s1600/1638470718346998-1.png" width="400">
</a>
</div><br></div><div>Zdravím Vás, Veroniko ☺️ . </div><div>Předem se omlouvám za to, že neumím odpovídat stručně. Věřím, že si z mé odpovědi vyberete to pro Vás důležité. Ono totiž strašně moc záleží na tom, za jakých okolností ten rozvod nebo odloučení proběhlo. </div><div><br></div><div>U nás k odloučení došlo v době, kdy jsem byla 5 měsíců po porodu, cítila jsem se proto hodně ublíženě a taky jsem následující asi rok a půl byla závislá na dávce rodičovského příspěvku a většinou zavřená mezi 4 stěnami s dítětem. Takže ani jedna z těchto věcí mi na sebedůvěře moc nepřidala :-). Co jsem dělala a poradila bych je práce sama se sebou ve smyslu přijetí toho konce vztahu a současně se ale odprostit od věcí, které nám o nás říkal bývalý partner. Mně moc pomáhala věta "takhle jsem v pořádku a takhle se mám ráda a přijímám se". V kontextu tohoto rozhovoru budu mluvit spíše o tom odloučení, protože my se rozvedli až dva roky po tom, co jsme šli od sebe (ne proto, že by se někdo z nás ještě rozhodoval, ale protože já byla závislá na RP a chtěla, aby žádost podal on a on si na mě zase chtěl uplatňovat daňové úlevy).</div><div><br></div><div>Zpočátku jsem měla pocit, že musím směřovat všechnu svou energii pouze k dítěti, které budu nyní vychovávat sama a věci jako sex byly na míle vzdálené mým myšlenkám. Hlavně jsem v těch myšlenkách nebyla vůbec ani já, nedbala jsem o sebe, pěstovala si svých těhotenských +30kg a řešila hlavně tu finanční a existenční stránku nás, abychom mohly bydlet s dcerou samy (ne s bývalým a ne u rodičů). Tam možná podprahově byly ty zadní vrátka a potřeba "dělat si co chci". </div><div><br></div><div>Ve chvíli, kdy jsme byly v nájmu a samy, začala jsem si uvědomovat i existenci sebe sama, začala si dělat radost v době, kdy mě dcera nepotřebovala (vlastní aktivity, v mém případě šití, cvičení, jóga a meditace a z toho plynoucí nové myšlenky směrem k rozvoji sebe samé). Tím jsem se stala šťastnější a časem jsem si v zrcadle všimla něčeho trochu pěknějšího, než tam bylo před rokem (po rozchodu). A nějak přišla i ta potřeba si to prožít i v tom vnějším světě, že mohu být ještě pro někoho přitažlivá. A kde se může osamělá matka ročního batolete, která má velmi omezené možnosti hlídání seznámit jinde než na badoo? (Jestli je i jiná možnost, rozhodně radím tu!). A v tuto chvíli by se má rada imaginární ženě odvíjela od toho, co chce ona. </div><div><br></div><div>Já věděla, že chci byt ještě sama. Bylo mi jasné, že jako osaměla matka s ročním pacholetem musím působit značně zoufale (což jsem s rodičovským příspěvkem, který tou dobou čítal celých 7 200 Kč asi byla) a nechtěla jsem za těchto okolností budovat vztah. K tomu, abych měla já osobně ale milostný vztah jakéhokoliv rázu, potřebuju být zamilovaná. Toužila jsem po té chemii, vášni a cítit se žádaná ale bylo mi jasné, že si to potom budu muset odžít i s tou bolestí, která bude nasledovat. Takže jsem se přihlásila na to zpropadené Badoo - a tohle neni rada, protože jsem najednou jako opuštěná matka, ktera žila rok jako někdo, kdo nikoho na této planetě nezajímá, byla najednou jako v Jiříkově vidění. Kdo zažil, ví. Obrovská záplava zpráv, jejichž adresáti by se dali s trochou nadsazky rozdelit do dvou hromádek: sexuálni loudilové a "hodní kluci", kteří mě div nežádali o ruku a nenabízeli mně i pro ně cizímu dítěti zajištěnou budoucnost a pohodli. </div><div><br></div><div>Protože jsem za prvé nechtěla z výše uvedených důvodů vážný vztah a taky jsem ve druhé skupině viděla spíše také utrápene duše, které prostě nejsou v pohodě samy se sebou (nevěří si a nemají se rádi), tady mi bylo jasné, že zde své vzdušné zámky stavět nebudu. Ale nebyla jsem ani dobrý cílový objekt pro ty loudily. Já měla osm let jednoho partnera a povyrazit si za účelem jednorázové romantiky a tuto za pár dní zopakovat s někým jiným, to se mi příčí a neumím to. Takže jsem si s různými jinými dušemi spíše "psala" a říkala si, že jednou ten můj život nějak dopadne. </div><div><br></div><div>Až jednou jsem se zabouchla až po uši. Byl to loudil, který nevystupoval úplně jako typický loudil a ja mohla předstírat, že nemám tušení. Měla jsem důvod se namalovat, obout podpatky a rázně vysvětlit svému ex, že chci někdy večer pro sebe a ze si dceru dvakrát za měsíc vezme na noc. </div><div><br></div><div>Můj převozník (až dnes vím, že se tomu tak říká) měl černé vlasy, ty nejmodřejší oči a krasnou postavu, i když následkem vážného zranění byla jeho neodlučitelným parťákem francouzská hůl. Byla to paráda, konečně jsem existovala, v břiše mi lítali pověstní motýlci a já četla každý večer smsky o sobě, že jsem prý úžasná (jenom jednu chybu mám, ... ) a dneska si myslím, že tenhle vztah, ač založený na těch "nízkych pudech" byl jeden z nejdůležitějších v mém životě. Dodal mi totiž přesně to vědomí-sebe, které jsem potřebovala do svého života dostat. Poté se mi (v opilosti) můj převozník svěřil s nějakými city ke mně - ale taky mi řekl, že moje (milované) dítě je pro něj velký problém a v tu chvíli jsem to ukončila, protože jsem si nechtěla nechat věšet bulíky na nos a trestat tak sebe samu. Taky mi vadily jeho možné další vztahy podobného rázu (ja byla přeci jen dostupná jen jednou za dva týdny) a možné nemoci apod. A musela jsem si holt přiznat, ze já jsem tvor monogamní a taky zkrátka a prostě, že tohle nechci. <br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRqoYUYsGrsxdbOu7tNHcqrfccfxRJWnHCns_t_NGyW6QjKok_0spQrmmLDXtHLDkjrDnq4jkkvfwGfYNecBnYDWcw7SWwZukCWR7MmNEPf2rWLO0TmyR9nlWkOzQXlvlw83a0lGitpWk/s1600/1638470715032659-2.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRqoYUYsGrsxdbOu7tNHcqrfccfxRJWnHCns_t_NGyW6QjKok_0spQrmmLDXtHLDkjrDnq4jkkvfwGfYNecBnYDWcw7SWwZukCWR7MmNEPf2rWLO0TmyR9nlWkOzQXlvlw83a0lGitpWk/s1600/1638470715032659-2.png" width="400">
</a>
</div>Odtruchlila jsem si to jako standartní rozchod. Parkrát jsem ještě někam s někým šla, ale nikdy to neskončilo ani pusou, většinou to byl prostě jeden z těch dvou skupin a nebyla tam ta chemie a energie. Až jsem, už v době kdy jsem pracovala a byla samostatná, potkala zvláštní kombinaci obou, loudila co mi sliboval lásku na celý život a kupodivu to klaplo na první dobrou a dnes spolu máme syna, domek a krásný vztah (přestože jsem mu "dala" hned první večer).<br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkfgl27w2IDa0ojliMiUb_OhMAA7-MQJeaqKgHC18blyahTIRsBn454spaCZPfFOfJdEQCJMydMeE75Ocs0o9uQJEa1aVZ-H7Qv-IMOjUj4RQ8gtYE8wt9FtIaptNusKnwS9xdu2VNUVk/s1600/1638470710293077-3.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkfgl27w2IDa0ojliMiUb_OhMAA7-MQJeaqKgHC18blyahTIRsBn454spaCZPfFOfJdEQCJMydMeE75Ocs0o9uQJEa1aVZ-H7Qv-IMOjUj4RQ8gtYE8wt9FtIaptNusKnwS9xdu2VNUVk/s1600/1638470710293077-3.png" width="400">
</a>
</div>Moc se omlouvám za epos a nyní snad vyplodím nějakou tu radu:</div><div><div>1. Vědět co chci. Neřešit očekáváni a názory druhých. Rozmyslet se, co vlastně potřebuji a chci nyní a za tím kráčet. Tohle vědomí toho, co chci je asi to nejtěžší, protože se často schovává za to, co bych měla, co potřebuje dítě, co si o mně kdo pomyslí atd.</div><div>2. VĚDĚT KDO JSEM. Taková, jaka jsem, jsem v pořádku. Nesnižovat svou hodnotu tím, že se "dám" prvnimu, kdo si o mě řekne. Ale na druhou stranu "Sedávej panenko v koutě" opravdu neplatí...</div></div><div><br></div><div>Konec (vlastní) citace.</div><div><br></div><div>Teď když to po sobě znovu čtu, asi bych poradila i to, že není všechno zlato, co se třpytí. Taky, že není každý zdánlivý padouch zlý a že mi ten můj převozník tenkrát asi fakt změnil život, možná že bych bez něj byla úplně jiný člověk, nepoznala bych Jediného a nenarodil by se Bard. </div><div><br></div><div>Radím Ti, imaginární ženo, sledovat Sex ve městě, protože tam se dozvíš, že nejdůležitější vztah je ten, co máš sama se sebou. </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAwH9anSC9jpTrtc0vrNrt1qCIHgRi-IQdO9EwYF1wGPtgZg7ZJcw5f1B5F254sAZ2k-zqkNACC9vHcSBmYEEV4WAMx66Dty2RRZtYuKOLMm0S1REwSrEf8gdS1GicsQrwLbqi-6LZQQ0/s1600/1638470706613005-4.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAwH9anSC9jpTrtc0vrNrt1qCIHgRi-IQdO9EwYF1wGPtgZg7ZJcw5f1B5F254sAZ2k-zqkNACC9vHcSBmYEEV4WAMx66Dty2RRZtYuKOLMm0S1REwSrEf8gdS1GicsQrwLbqi-6LZQQ0/s1600/1638470706613005-4.png" width="400">
</a>
</div><br></div><div>A taky radím nesoudit žádnou osamělou mámu, co po nocích lustruje Badoo.</div><div><br></div>Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-67136421155272557402021-11-29T07:05:00.000+01:002021-11-29T07:05:50.051+01:00(Života) běh<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXHiZjRY8LA_uB0fJP984cqQPdpoYt9WhEaA0zkfHKvfh2V0S_96a4rMKjLZY42kZBLbF5YfcdY8EY4rPwoHI0H5OSZJSaKj1V1muzNHOCCvbfkf9bu-HDAvv-Nt4lMjDeyvWd-ENSGMc/s1600/1638105608489926-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXHiZjRY8LA_uB0fJP984cqQPdpoYt9WhEaA0zkfHKvfh2V0S_96a4rMKjLZY42kZBLbF5YfcdY8EY4rPwoHI0H5OSZJSaKj1V1muzNHOCCvbfkf9bu-HDAvv-Nt4lMjDeyvWd-ENSGMc/s1600/1638105608489926-0.png" width="400">
</a>
</div>V podstatě dva roky o sobě Aithne nedala vědět, mimo té krásné zprávy o narození
Malého Prince. Netuším, zda jsem někomu chyběla (vzhledem k tomu, že odkaz
nerozdávám, spíše tuším :-)). Co ale vím naprosto jistě je, že psaní strašně moc
chybí mně. Stejně jako hodně jiných volnočasových činností, kterých se maminky
dětí do tří let rády vzdávají kvůli nejkrásnějším, ale i nejnáročnějším
povinnostem na světě. Protože mě ale bývalá šéfka minulý měsíc požádala o pomoc
s určitou "papírničinou" kde jsem chca nechca psát a verbálně se vyjadřovat
musela, zjistila jsem že mé vyjadřovací schopnosti vlivem "dovolené" chřadnou. Zkusím tedy nyní nechat prsty proběhnout po klávesnici, abych to kdyžtak zjistila, že jsem se stala zcela negramotnou a nerozeznám jiná písmena než ta, která dávají dohromady slovo "sunar" .<div><br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgy-JeCf0CmXXR3vowDLAJg7SbWzsLt-qSXby8YXOUxlU4isngvZtRWIJoE0jnaoyple-YjPx8VoDff4e1YelCIvzpbrrAiEPJtgA7bKucvbfHCsJW_4wZ7qm8i_wfm_UGvvWIwGynlqPk/s1600/1638105604746859-1.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgy-JeCf0CmXXR3vowDLAJg7SbWzsLt-qSXby8YXOUxlU4isngvZtRWIJoE0jnaoyple-YjPx8VoDff4e1YelCIvzpbrrAiEPJtgA7bKucvbfHCsJW_4wZ7qm8i_wfm_UGvvWIwGynlqPk/s1600/1638105604746859-1.png" width="400">
</a>
</div>Ohledně pestrobarevných měsíců, které jsme společně již ve čtyřech, prožili se možná rozepíšu příště. A možná nerozepíšu, protože kdoví kdy děti zase dovolí, ale hlavně ta náplň života zasloužilé matky zase není tak zajímavá (přestože je barevná velmi). Nicméně já tu svou tězkou hlavu mám potřebu někde pravidelně vysypávat :-)), i proto jsem moc ráda, že jsem kromě lásky k časově náročnému psaní objevila velice nečekaně lásku k běhu.</div><div><br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRcbzS7-4Z6S_iVojwMsG02ct-M2_NcZBu93SAhDDz6uPtfMH4d28QngeyEPBJ7APYWCL0MHng46VzkXFjb2Wtuo6OhDQkegOlwqr9TNll-WQjtBmPCm37aF9JG-0LI8UX6dfeiJ64nRc/s1600/1638165941649296-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRcbzS7-4Z6S_iVojwMsG02ct-M2_NcZBu93SAhDDz6uPtfMH4d28QngeyEPBJ7APYWCL0MHng46VzkXFjb2Wtuo6OhDQkegOlwqr9TNll-WQjtBmPCm37aF9JG-0LI8UX6dfeiJ64nRc/s1600/1638165941649296-0.png" width="400">
</a>
</div><br></div><div>Rozhodla jsem se právě o běhu rozepsat zejména proto, že jsem si stoprocentně jistá, že toto spojení běhu a mé osoby by vám nevěřil nikdo z lidí, kteří mě znali v minulosti. Zejména pak učitelé tělocviku. Bože, jak já vytrvalostní běhání nenáviděla! Ostatně jako většinu fyzicky náročných aktivit... Takže, fakt že jo, paní učitelko Mejzlíková, já už dva roky (s přesně devítiměsíční břichatou pauzou) 3-4krát týdně běhám. A ještě doma brečím, že nemůžu víc. </div><div><br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhRLNaaUBMjvIxncxCzB36q_bWZz8Nh9w1JGDNCnZBVBGcT28W9sOPieA2e8-hlFjo2jyJOC1nrXtsB8cLQg9-K5ArwdTJAdx0xlZ06ekH3-tfq8i2Lob0xyKH14SLdJT7PLB_f-5PzMU/s1600/1638165935721442-1.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhRLNaaUBMjvIxncxCzB36q_bWZz8Nh9w1JGDNCnZBVBGcT28W9sOPieA2e8-hlFjo2jyJOC1nrXtsB8cLQg9-K5ArwdTJAdx0xlZ06ekH3-tfq8i2Lob0xyKH14SLdJT7PLB_f-5PzMU/s1600/1638165935721442-1.png" width="400">
</a>
</div>Začalo to všechno na mé devětadvacáté narozeniny, respektive dárkem od mé maminky. Ještě před tim, než povím, co mi tenkrát darovala, bych ráda oběma svým rodičům poděkovala. Nejen za to, že mě na svět přivedli, ale zejména za to, že mě právě s vědomím toho JAKOU bytost přivedli vedli a vychovávali životem přesně tak, jak jsem to potřebovala. S láskou a úctou k lásce a úctě. K druhým a k sobě. Ke své osobnosti, ale i k tělu. U mně bylo už od prvopočátku jasné, že olympijská medailistka ze mě nebude, nesnášela jsem organizované sporty (například běh), tělocvik a byla jsem vždycky dřevo. Jako většině dětí i mně chutnaly sladkosti a slanosti. Naši mě vždy brali takovou jaká jsem, se všemi mými přednostmi (téměř samé jedničky) i chybami (ohyzda dvojka z tělocviku na vysvědčení). Nicméně jsem byla vychovávaná v tom, že pohyb je něco, co dělat je nutné stejně jako provádět zubní hygienu. Vybavují se mi procházky s tátou nebo dědou a babičkou plné rozhovorů o vesmíru a planetách, zvířátkách v lese a jiných věcí, díky nimž bylo možno čtyřletou línou Kačenku nevědomky udržet v pohybu. Vybavuje se mi maminka pravidelně cvičící ásány v obyváku. Úplně živě ji vidím, když mi předává neskutečně krásné fialové švihadlo, co má místo úchytů roztomilé pejsky. A pak toho živého pejska, černou labradorku Báru. Taky poučení, že s Baruškou se chodí na procházky každý den a za každého počasí. Táta s ní dokonce svého času běhal ("proboha proč to dobrovolně dělá?"). Svoje první kolo s přehazovačkami už si moc nepamatuju, ale tu radost a pýchu zcela živě, stejně jako svých prvních pár uplavaných temp. Takže děkuju Vám moc. Tohle všechno v mém dětství byla ohromná zábava a radost, moc mně to bavilo. V žádném případě jsem tomu ale neříkala sport, ten jsem nesnášela a věděla jsem stejně jistě jako to, že večer slunce zapadne, že já nikdy sportovat nebudu. Milovala jsem procházky s Barčou (denně jsme ušly 8-10km), výlety s kamarádkami na kole a chodit na "koupák". Později (asi v 21 letech) jsem se zamilovala do jógy a už se neodmilovala. Ale to mně pořád bavilo, takže sport to nebyl. Nutno je také dodat, že jsem si několik let pravidelně přibalovala do somradla, které jsem nosila na procházky s Bárou, cigarety a zapalovač a po vyšlapání těch 100 výškových metrů si vprostřed procházky hrdě foukla. U toho se však nepřestávala kochat krásnou přírodou při pohledu z kopce, vajgl jsem si odnesla zpět do rodné vsi a tam ho vyhodila. Přeci nebudu tu krásnou přírodu hyzdit. Mami, tati a paní učitelko Mejzlíková, uznávám, že jste to se mnou měli fakt těžké. Já byla asi nejen tenkrat fakt podivný patron...</div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxX0ojHiPfTpj5hUUxRNe0f0PytL2_rhZhGaSaLRemGHXgc695h6E4SqJ93rhJjCwXer_HFWlmkGZ-O2-O6czvnc4jb7gBFYOCau2HVapGE3VkKHKfiCMHpNdF0dRtGm4qOfTe5jgawWQ/s1600/1638165931758192-2.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxX0ojHiPfTpj5hUUxRNe0f0PytL2_rhZhGaSaLRemGHXgc695h6E4SqJ93rhJjCwXer_HFWlmkGZ-O2-O6czvnc4jb7gBFYOCau2HVapGE3VkKHKfiCMHpNdF0dRtGm4qOfTe5jgawWQ/s1600/1638165931758192-2.png" width="400">
</a>
</div> Na střední a hlavně vysoké škole jsem nakynula do takových rozměrů, že už jsem slovo sport ani nemohla vyslovit, protože jsem si byla jistá, že by všichni lidé ve vzdálenosti doslechu museli propadnout v huronský smích. Nicméně láska k přírodě, zejména dlouhým procházkám, mne provázela celý dosavadní život (a věřím, že bude dokud budu mít nohy). Částečně jsem to přisuzovala svému spirituálnímu já, že mě baví být sama, dýchat čerstvý vzduch a kráčet daleko předaleko... Kdyby mi tenkrát někdo řekl, jak blízko nyní mám k běhu, vysmála bych se mu.</div><div><br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5qKvEhmppWENjOLOh22KWkezOv0w7nhvUyqPElEgJYjGcDB2Nx0J5CduIz0mkF2PSbVX3e7-YlQjf95ZVRtU2D9ueR6zJddxnQ7rhiw8sWcrlY_IXg08Rz00EQBjcw_38mxTaTp1pEs4/s1600/1638165926922206-3.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5qKvEhmppWENjOLOh22KWkezOv0w7nhvUyqPElEgJYjGcDB2Nx0J5CduIz0mkF2PSbVX3e7-YlQjf95ZVRtU2D9ueR6zJddxnQ7rhiw8sWcrlY_IXg08Rz00EQBjcw_38mxTaTp1pEs4/s1600/1638165926922206-3.png" width="400">
</a>
</div>Jak již mnohokrát napsáno bylo, moje největší vnitřní i (z toho plynoucí) vnější transformace proběhly po narození Muire a hlavně po odchodu od jejího otce. Našla jsem sama v sobě kamarádku a začala bořit všechny báje a mýty o sobě, které mi do té doby buď konkrétní lidé tvrdili, anebo jsem jim prostě sama vařila. Například mýtus, že blbě vařím jsem rozbila tak, že jsem šla a uvařila svíčkovou. Byla fakt výborná (a začali se ke mně častěji zvát přátelé na oběd)! Tohle boření mýtů se mi zalíbilo, proto jsem se vrhla na další: že jsem tlustá, líná, nepořádná, nepřitažlivá, nikdy nedokážu x, y ani z. Je právě září roku 2016. Jsem už rok na rodičovské dovolené s dcerkou, v pronájmu, s rodičovským příspěvkem 7200 Kč, takže velmi závislá na almužně od bývalého partnera. Vážím 90 kg.</div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYOh_eJ7oDNvnlfN862aDIhhmrTC_8Hk4G_cWBf38q_dZz9W9gw-S4HKZJ3phmFMcf6mkKTDCVGkuM_rTQLW4yJ8CwUn1FdXAcloPqX9OWALrNgo49B0okkU4Uk9BN8An0DpbkQ_D-lcU/s1600/1638165919873821-4.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYOh_eJ7oDNvnlfN862aDIhhmrTC_8Hk4G_cWBf38q_dZz9W9gw-S4HKZJ3phmFMcf6mkKTDCVGkuM_rTQLW4yJ8CwUn1FdXAcloPqX9OWALrNgo49B0okkU4Uk9BN8An0DpbkQ_D-lcU/s1600/1638165919873821-4.png" width="400">
</a>
</div><br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbcWBbVjiU7AOjrOJPPOochGSToEf-v4t-BxEj0CMNUqmIlmBjjFBpIE-V0ijrqrHVGqvTy60oQiUiyNAjljbLUlQYeFlOO99QqJuFGRo2LL0ot_vPv-wlzelj2OK4RXB7H3Axjl-duSE/s1600/1638165914870225-5.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbcWBbVjiU7AOjrOJPPOochGSToEf-v4t-BxEj0CMNUqmIlmBjjFBpIE-V0ijrqrHVGqvTy60oQiUiyNAjljbLUlQYeFlOO99QqJuFGRo2LL0ot_vPv-wlzelj2OK4RXB7H3Axjl-duSE/s1600/1638165914870225-5.png" width="400">
</a>
</div></div><div><br>Střih. Píše se rok 2019. Už dva roky pracuji ve svém oboru, v terapeutické dílně, bydlím s dcerkou a nejúžasnějším a nejkrásnějším mužem, kterého jsem dosud poznala v jiném pronajatém bytě, ale chystáme se stěhovat do vlastního domečku v nedaleké malebné vísce (na moji půlku mi dali hypotéku, juchů!). Vydělávám a dokonce využívám automobil, který jsem dostala po mamce k užívání (a bořim báji kterak neumím řídit). Hodně společně chodíme na procházky do lesa, přírody, na hřiště a výlety. Moje miminko už dokáže našlapat pěkné kilometry a naučilo se jezdit na kole. Já si každé ráno přivstanu a zacvičím jógu, v týdnu cvičím i hodinové lekce, moje parťačka se ke mně občas přidává. Moje mamka třeba začala asi před rokem běhat. Jedna z mých nejdůvěrnějších kamarádek, Evička, nedávno běžela Pražský půlmaraton. Brr.. Fuj... to já bych nemohla a nedokázala. Rozhodně bych neuběhla ani 200m. Teda minulý týden jsem vlastně běžela z práce na autobus, abych stihla vyzvednout Muire ze školky, ale dobrovolně teda nikdy!</div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihvsG6EBaLzJDdj_wkd-jldQjDKykhEm3XksY9Mbjc9eWMJBCh4A_unxg-Oc-BxvmmVR6IHkWcwNCxDNBsEeDKxCNKX-uxJLS8kt3x01FdlM3Bjl0nA0hgXKd40O_kjedhyW5XQAjpEa8/s1600/1638165907310452-6.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihvsG6EBaLzJDdj_wkd-jldQjDKykhEm3XksY9Mbjc9eWMJBCh4A_unxg-Oc-BxvmmVR6IHkWcwNCxDNBsEeDKxCNKX-uxJLS8kt3x01FdlM3Bjl0nA0hgXKd40O_kjedhyW5XQAjpEa8/s1600/1638165907310452-6.png" width="400">
</a>
</div><br></div><div>Kde že jsme to byli? Aha, u těch mých posledních "dvacátin". A co že jsem to kromě toho krásného a výborného dortu od maminky dostala? Z hlediska tohoto vyprávění je asi nejpodstatnější jedna darovaná kniha. Jmenovala se "běhej mami, běhej!". Proboha. Fuj. Mami, proč? Vždyť mě znáš líp než kdokoliv ve vesmíru, víš, že si raději useknu ruku než běhat... tak proč takhle vyhazuješ peníze? </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwdzTJp65EAqF5t77-_gkFIkO_YySnB0h0M8PL-5z2No9_ZCYExWYRCCkVAMq1fJuxJb_WV-0pK83NCv-QJL62ixSnEHZ6TLhQPWCvOsH3SiTnQsAM6befF3vEp5HE2uCTZXGFNbqlpUE/s1600/1638165901920286-7.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwdzTJp65EAqF5t77-_gkFIkO_YySnB0h0M8PL-5z2No9_ZCYExWYRCCkVAMq1fJuxJb_WV-0pK83NCv-QJL62ixSnEHZ6TLhQPWCvOsH3SiTnQsAM6befF3vEp5HE2uCTZXGFNbqlpUE/s1600/1638165901920286-7.png" width="400">
</a>
</div>Jestli ve mně něco z minulosti zůstalo, pak je to takový ten syndrom hodné holčičky jedničkářky a úcta. Z úcty a poslušnosti si teda tu darovanou knížku aspoň přečtu. Maminka mi ji koupila přece z lásky a taková věc darovaná z lásky přece nemůže podkládat skříň nebo být šoupnuta někomu, kdo by se na běh hodil víc než já (tedy komukoliv). Čtu. Čtu celkem zajímavé věci. Mimo teorii běhu, kterému ja se teda rozhodně nikdy věnovat nebudu, druzích tréninku, tepové frekvenci, tempu či kadenci čtu taky zajímavé příběhy. Třeba o paní, co začala běhat v pětašedesáti, o druhé paní, která překonala rakovinu a "běhá, protože může", nebp jiné paní, která má vážně nemocné dítě a "běhá, protože její syn nemůže". Semtam se dojímám a přistihuju se, že se mi to líbí, když už nic, tak číst se to dá. Ty charitativní závody zní fajn, kdybych uměla běhat, taky do toho jdu. A nakonec je tam tréninkový plán pro taková telata, jako jsem já. Pěkně den po dni, celkem na 8 týdnů. Jako, pro někoho, kdo fakt chce běhat je to asi dobře vypracované, ale chudáci my, co jsme nebyli obdaření. A fakt jsme nebyli? A co to takhle zkusit? A kdy jako, ses zbláznila? S tříletým mrnětem, full-time prací, kterou si ještě často nosím domů a už teď spánkovým deficitem na tři životy? No, stejně tu půl hodinu ráno po Euthyroxu nemůžeš snídat, čučíš do blba a lelkuješ, potmě tě navíc červenou, zpocenou a uhekanou nikdo neuvidí, hm? A víš co, tak fajn, (ne)dokážu to sobě a hlavně mamce, že se mnou to fakt nepůjde a ať mi takové věci už nekupuje. </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDyaAJlcW7NOmB2WuCZ2BO1MEuRNgM75LLdtCnLS3MZ4mCUQKNr683G-VmjhIUgUcX3CjOm9xVN862L0Y1NYNN4nn0HE4J0UDY55Umlwy_NhWeRIJ9XKhFO7rG_Iuepr6w3mxKnx0xJpY/s1600/1638165895378038-8.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDyaAJlcW7NOmB2WuCZ2BO1MEuRNgM75LLdtCnLS3MZ4mCUQKNr683G-VmjhIUgUcX3CjOm9xVN862L0Y1NYNN4nn0HE4J0UDY55Umlwy_NhWeRIJ9XKhFO7rG_Iuepr6w3mxKnx0xJpY/s1600/1638165895378038-8.png" width="400">
</a>
</div>Jsou 4 hodiny ráno, 14.7.2019 a já poprvé vybíhám. Stáhla jsem si na to aplikaci, střídám běh s chůzí. Minutu běžím a minutu jdu. To celé asi třicet minut. Pak, pokud to přežiju, půjdu do sprchy, vyrobím ze sebe člověka, připravím a nakrmím dítě, odvedu je do školky a sebe do práce. Běžím. Kupodivu minutu běhu dokážu zvládnout. Myslím na svého dědečka, který přesně před osmi lety umřel. Dělal lehkou atletiku, umístil se i v nějakých republikových tabulkách (promiň, dědečku, že mě to tehdy s tou mojí dvojkou z tělocviku vůbec nezajímalo). Určitě by se mu líbilo mě teď vidět. Kousek běžím vysokou trávou na mařackém kopci kolem vykopávek z dob Cyrila a Metoděje, zároveň pode mnou bliká probouzející se Uherske Hradiště, na východě (kupodivu) se skýtá nádherný pohled na vycházející slunce. Už běžím asi osmou sekvenci a pořád jsem neumřela. Tohle rozhodně chci ještě zažít, už teď vím, že půjdu zas. </div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIpnsPhn94A6j3HzfqtaTHN466gWsaaFKWqiRZ9gGL5Vivj0xhYilNP_SMhddoB5edgObgs36fSsDi-vbYqg2P6FFgwFIDeV1_M4J93TSVWQpDgwD6hGbP8usCryNr4GCKAgEqAE3jBA0/s1600/1638165890658218-9.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIpnsPhn94A6j3HzfqtaTHN466gWsaaFKWqiRZ9gGL5Vivj0xhYilNP_SMhddoB5edgObgs36fSsDi-vbYqg2P6FFgwFIDeV1_M4J93TSVWQpDgwD6hGbP8usCryNr4GCKAgEqAE3jBA0/s1600/1638165890658218-9.png" width="400">
</a>
</div>Tak on to beztak není běh, žeo. Střídám to s chůzí. Nicméně dobře mi to udělalo. Kdybych takhle chodila třikrát týdně "běhochodit" je to stejně lepší než nedělat nic. Následujíci týden už při tréninku běžím víc než chodím, ten další už střídám 8 minut běhu s minutou chůze. Ptám se kolegyně v práci "Ty fakt dokážeš běžet dvacet minut v kuse?". Nechápu. V příspěvcích v běžeckých skupinách se někteří blázni chlubí uběhnutím 10, 20 nebo 30 km. Nechápu... Proč to dělají? Po pěti týdnech slavím úspěch a dokážu běžet opravdu 20 minut, ono to fakt jde týjo. Po oněch osmi týdnech jsem uběhla souvislým během 5 kilometrů, trvalo mi to asi 35 minut a až teď teď se nestydím okolí i sama sobě přiznat, že běhám. Běhám a baví mě to.</div><div><br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYZtiK19S_Dz8QvLmKSDYHs-uNwOJ_pwv2IQn-JQnUb3l6rmNpt6RvrxADW-BOFfveKll7c4fX7Z0uX1ptpDvatc1j2TRLktvKDfrDX1aKyAn8tskjxh-K9PGZGsvHswtDotDo1OobRB0/s1600/1638165885242499-10.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYZtiK19S_Dz8QvLmKSDYHs-uNwOJ_pwv2IQn-JQnUb3l6rmNpt6RvrxADW-BOFfveKll7c4fX7Z0uX1ptpDvatc1j2TRLktvKDfrDX1aKyAn8tskjxh-K9PGZGsvHswtDotDo1OobRB0/s1600/1638165885242499-10.png" width="400">
</a>
</div></div><div>Stěhujeme se do našeho domečku, poznávám nové běžecké trasy ale stále běhám trikrát týdně vždy 5 km, ani o chlup víc. Jsem nějaká unavená, to bude asi tím stěhováním. Ale pak se mi hlásí Borůvka, což byl pracovní název pro našeho Jeníčka, dvěma čárkami na těhotenském testu. Po úvahách se rozhodnu, že jsem opravdu běžec sólista a pro dobu radostného očekávání si dávám pauzu. Nejsem skupinový běžec. Ale jsem rozhodnutá se co nejdříve po porodu zase rozběhat. Přestože se snažím držet "zkrátka", hodně chodím i té práce neubývá, překonávám těhotenská kila s Maruškou a z váhy 64 kg se v srpnu z porodnice vracím s miminkem a vlastní vahou 90 kg. Přesně za měsíc, 5.9.2020 znovu "po indiánsku" vybíhám. Tentokrát to jde rychleji, cíl 5 km je brzy zdolán a otázka, proč někdo běhá 10 km je znovu na stole. A v únoru už ji mám za sebou i já, stává se ze mě stejný pošuk. <br><br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNJaGndJz7lPX-gcus_litwal29jWv5MG9wcfVYfRPFJ4T5zHwdT-SyyHxQhqMrT7KqvpNH_wIVJY052Ugg_zty-nhy7qeOk-mCaAYFeERSiSvHrCuWU_YOfrxB4T9W4etlDoVL-GkB2I/s1600/1638165878745896-11.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNJaGndJz7lPX-gcus_litwal29jWv5MG9wcfVYfRPFJ4T5zHwdT-SyyHxQhqMrT7KqvpNH_wIVJY052Ugg_zty-nhy7qeOk-mCaAYFeERSiSvHrCuWU_YOfrxB4T9W4etlDoVL-GkB2I/s1600/1638165878745896-11.png" width="400">
</a>
</div><br></div><div>Světe a paní učitelko Mejzlíková, já běhám stále. Běhám a miluju to. Když běžím, miluju život ještě o maličko víc. Často říkám, že běh je moje modlitba a ta závislost je více duchovního, než fyzického charakteru. A i když je se dvěma dětmi energie málo, právě zde ji dobíjím. I když často zažívám sérii pěti špatných běhů, abych si ten šestý strašně moc užila a dočkala se odměny. I když vybíhám a za mnou zůstavá hrozně moc věcí, které bych "měla" udělat, vím, že nikam neutečou a naopak na chvilku utéct potřebuju já. Běh je spravedlivý, co mu dám, to mi vrátí a to na něm miluju. Současně mě naučil také to, že jediný soupeř jsem sobě já sama a porážka sebe sama v tomto bezesporu bojovém sportu je ta nejsladší.<br></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0ELrJ5jBg3t6cgmnWeuWRl5R2kqHxcPX636R2pRqrCyJ8MJWZcVbzhdXZacG_MoIaU5bUSfnuSP7KLpcm6ZTUF7yWFN9vUVdJOkHpHs-1EU89FEbZ4xJ1O7vdDTKebDIpvdQ67JeoEHI/s1600/1638165872050810-12.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0ELrJ5jBg3t6cgmnWeuWRl5R2kqHxcPX636R2pRqrCyJ8MJWZcVbzhdXZacG_MoIaU5bUSfnuSP7KLpcm6ZTUF7yWFN9vUVdJOkHpHs-1EU89FEbZ4xJ1O7vdDTKebDIpvdQ67JeoEHI/s1600/1638165872050810-12.png" width="400">
</a>
</div><br></div><div>Naběhala jsem už více než 1500 kilometrů, běžela za všech možných druhů počasí. Nebojím se už ani kopců, ze kterých je té krásy venku vidět ještě mnohem více. Díky běhání jsem se toho naučila hrozně moc o životě, světě, o sobě. Vyřešila jsem nesmírně vnitřních i vnějších konfliktů, dala si spoustu "dovolené" ze svého života, překonala nesčetně vlastních limitů a dneska už vím, že tyto hranice z ostnatého drátu si stavíme pouze ve vlastních hlavách. Děkuju Ti, Bože a maminko, že mě Váš smysl pro humor k běhu a velké lásce k němu přivedl!<br></div><div><br></div>Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-29633306163250538882020-08-21T06:29:00.000+02:002020-08-21T06:29:20.904+02:00Můj malý princ<p>Dne 5.8.2020 se Aithne dostalo podruhé nejkrásnějšího daru být mámou. Narodil se chlapec s moudrým pohledem a dlouhými prsty, což je zatím jediná dědičnost ze strany mámy. Narodil se malý Bard.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjF5esKcssZb4d8TJEL1j-cSxFPGjLFr4ad2KEQ2Yd9V6sycscIAx-BDV3FzN2_sUkBbmJ1GAKHvGeYxohIg80Nfp3FmGf9BMDrJi2badQrd1im9z367D9dvliWsFSeXBiu2KGS1CDxHsE/s1600/1597984155292668-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjF5esKcssZb4d8TJEL1j-cSxFPGjLFr4ad2KEQ2Yd9V6sycscIAx-BDV3FzN2_sUkBbmJ1GAKHvGeYxohIg80Nfp3FmGf9BMDrJi2badQrd1im9z367D9dvliWsFSeXBiu2KGS1CDxHsE/s1600/1597984155292668-0.png" width="400">
</a>
</div>K milované Muire přibyl další uzlíček štěstí a lásky. S jeho sestřičkou jsou v něčem stejní a v něčem jako oheň a voda. Předně tedy malý princ narozdil od Muire na svět nijak nepospíchal, pověstný "chlapský flegmatismus" nechal zajít do takové míry, že byl porod v 42. týdnu vyvolán.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5M-QVm_C_7cuVy6aASB_2HU4kO8wTPIbcSXK0HsCSpHqzRR85IoxNq1PvaBoFKkeMZYniyRC8pSplLNVMqozYU8V2rz7Nlez9UDwE3jINo4YmWqHHhCD5foqv1KdwxXK6dXzkhVTr4MM/s1600/1597984150289135-1.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5M-QVm_C_7cuVy6aASB_2HU4kO8wTPIbcSXK0HsCSpHqzRR85IoxNq1PvaBoFKkeMZYniyRC8pSplLNVMqozYU8V2rz7Nlez9UDwE3jINo4YmWqHHhCD5foqv1KdwxXK6dXzkhVTr4MM/s1600/1597984150289135-1.png" width="400">
</a>
</div></p><p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0ZR_GBxS1uNATJ6Nm47N647uEQmlHp5RpvV7aM2rQE5_IydMoze-_kPc568c6xzyLP-omd0FlmyPNs7VP5lSHPdtLUnvuUGRKSSudecIOPbS2kdPxuiK4HVoIo4XkUcxVTgMZ6C9wNQM/s1600/1597984144947228-2.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0ZR_GBxS1uNATJ6Nm47N647uEQmlHp5RpvV7aM2rQE5_IydMoze-_kPc568c6xzyLP-omd0FlmyPNs7VP5lSHPdtLUnvuUGRKSSudecIOPbS2kdPxuiK4HVoIo4XkUcxVTgMZ6C9wNQM/s1600/1597984144947228-2.png" width="400">
</a>
</div>Neméně to byl ovšem zážitek krásný. Alespoň si Aithne obhajila svou pozici mezi rodičkami ( a Rodičkou), kteří ji doteď tvrdili, že porod Muire byl krasny jen proto, že Muire byla maličká a měla malou hlavu. Bard byl (a je) velký a jeho hlava jakbysmet. Přesto se Aithne podařilo být při jeho zrození daleko víc vědomá a vědomě pracovat s bolestí. A porodní bolest je zanedbatelná daň za všechno to štěstí❤. Z celého srdce děkuji ❤.</p><p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGHq_8nW1KDuTgaVLe-YQJLYJpMJnz9y0FOGFYdhB7pAPXu-NcJTysIxtjAsRgQI6fcZIQIJmFlPnBHj_-ic3ziqKQ8egT5mpt9uEgTN_iz-K8axKp8dQ7-JDkptH0fv_nfgUOofqsBwI/s1600/1597984138338143-3.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGHq_8nW1KDuTgaVLe-YQJLYJpMJnz9y0FOGFYdhB7pAPXu-NcJTysIxtjAsRgQI6fcZIQIJmFlPnBHj_-ic3ziqKQ8egT5mpt9uEgTN_iz-K8axKp8dQ7-JDkptH0fv_nfgUOofqsBwI/s1600/1597984138338143-3.png" width="400">
</a>
</div></p><p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwPl-xi9sPwqJ7bqdsFh-PWGmapT1jMzK0hxckaJvDL0pa94a7P8My-3ujSoApISXt8FQn8atkuqvbHXJeGfKJpByyXDmAF9vmBfF7r_n-d71K6l2G5KY9NcqNbgxqazuywLAwdV3FNpw/s1600/1597984132010384-4.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwPl-xi9sPwqJ7bqdsFh-PWGmapT1jMzK0hxckaJvDL0pa94a7P8My-3ujSoApISXt8FQn8atkuqvbHXJeGfKJpByyXDmAF9vmBfF7r_n-d71K6l2G5KY9NcqNbgxqazuywLAwdV3FNpw/s1600/1597984132010384-4.png" width="400">
</a>
</div><br><br>Děkuji za mou báječnou rodinu. Díky za našeho úžasného tatínka, který mě celých těch 13 minut jeho přítomnosti u porodu :-D (no jo, díky, že to byla rychlovka a díky Jeňulko že jsi na tatínka počkal ❤) krásně podpořil a že jsem mohla narození druheho dítěte sdílet s láskou ❤. </p><p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhd-oZPx8CfS2QMSk0l4_x6Z3jDAVglhsQ3xJ19AL3Q7TQdDrSuaUjADxev4Pc7sPus2bsuEj-yAHrAXxIX6fjb1vaf0PqcHyJtHcvrNGPDWaegCK43fhaW8a7dwvI9nAgxt3YI4yki94w/s1600/1597984124513455-5.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhd-oZPx8CfS2QMSk0l4_x6Z3jDAVglhsQ3xJ19AL3Q7TQdDrSuaUjADxev4Pc7sPus2bsuEj-yAHrAXxIX6fjb1vaf0PqcHyJtHcvrNGPDWaegCK43fhaW8a7dwvI9nAgxt3YI4yki94w/s1600/1597984124513455-5.png" width="400">
</a>
</div>DĚKUJI za mou MILOVANOU a úžasnou holčičku ❤ díky že je tolik plná lasky a svého bratříčka bezelstně miluje. Však taky byla Muire úplně první, kdo se o něm dozvéděl. Měla jsem asi jako všechny mámy strach, zda budu mít dost lásky pro obě děti a jako všechny jsem najednou zjistila, že je miluju obě ještě více. Že mateřska láska se nemusí dělit, nýbrž je nafukovací. A s každou pusinkou Muire a jejim očmucháváním Barda ("pvotože on taak kvasně voníí") mačkam slzu a uvědomuju si že ji miluju ještě víc, přestože bych před vteřinou přísahala, že víc už to nejde. </p><p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEil1AabXClg4M08RhC8p-G_nG1cYXSjrYBHXfESPf0XzDD8_zYz702PFU0tKnTQLZtJOPiG17qX_Xog9Rk3GMzhPYpXYlDCCNHYltG5nfS2vMGiOiMV4MGmBfDbg6H3x0fWhBnqjGqZPY8/s1600/1597984117509264-6.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEil1AabXClg4M08RhC8p-G_nG1cYXSjrYBHXfESPf0XzDD8_zYz702PFU0tKnTQLZtJOPiG17qX_Xog9Rk3GMzhPYpXYlDCCNHYltG5nfS2vMGiOiMV4MGmBfDbg6H3x0fWhBnqjGqZPY8/s1600/1597984117509264-6.png" width="400">
</a>
</div>A Tobě, Ty moje třetí modroočko ❤ nekonečné díky, že jsi přišel a udělal nás kompletními. Od začátku mi připadás strašně moudrý. Jak pozorně koukáš na všechno okolo sebe a vnímáš, zvlašť při rozhovorech s Tvým tatínkem, kterému se tolik podobáš a doufám, že zdědíš i jeho povahu ❤. Uděláme vše, abys byl šťastný Jeníčku a doufám, že Ti sudičky přiřkly hodně zdraví, synáčku. Milujeme Tě s Tvým tatínkem a sestřičkami z celého srdce. </p><p></p>Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-48574482051298503352019-08-30T06:01:00.001+02:002019-08-30T06:01:52.078+02:00Moje báječná a nádherná dcera Marie ❤Dne 2. října 2015 jsem porodila o měsíc dříve překrásnou holčičku, která měřila sice pouhopouhých 45 cm, ale její síla a uragán její energie by se mohly měřit s největšími elektrárnami vesmíru. Přestože jsem v době očekávání a narození své milované Marušky prožívala konec vztahu s jejím tátou, bojovala jsem se zdravotními problémy různého rázu, moje dcera mi svým příchodem na svět zčistajasna prozářila život. Každý den mi ukazovala, kudy jít. V nejtěžších chvílích mě její úsměv vždy ujistil, že vše je v pořádku.<br />
Obrovská blankytně modrá očka mi slibovaly naději, která se s Maruščiným růstem stále zhmotňovala.<br />
Maruščina, od počátku krásně dívčí, energie mě naučila být ženou, nosit šaty a využívat úsměv.<br />
Když se ta roztomilá růžová larvička naučila pohybovat s živelností sobě vlastní, objevila jsem díky ní i vlastní rezervy a zjistila, jak umím být sama pružná a akční. Když se Maruška naučila mluvit, prvním slůvkem nešetřila ani poté nikdy: "já sama!" - a já mezi permanentní kontrolou trpělivosti musím uznat, jak vlastně nesmírně obdivuji a miluji její vzdor, neústupnost a tvrdohlavost, které nejsou projevem ničeho méně, než právě pevného VĚDOMÍ SEBE, o které Tě, miláčku můj, moc prosím, abys mě také naučila. Nebylo situace, kterou by má malá drahocená nezvládla. Vždy jsem se na ni mohla spolehnout a nikdy mě nezklamala. Při mém předčasném nástupu do zaměstnání, o kterém jsem snila, vykročila dvouletá Maruška směle do školkové třídy s nadšením a širokým úsměvem na té mně tolik líbezné tvářičce. Její slovní zásoba tato slova sice v té době nečítala, ale jakoby řekla: "Běž mami, do toho!" a opět mě nakopla k aktivitě a společně jsme vykročily vstříc dalšímu společnému štěstí, bydlení v Uherském Hradišti, setkání a životu s milovaným Jeníčkem, kterého obě milujeme, a který Marušku také naučil spoustě krásných slov z těch, které její dnes již velice bohatá slovní zásoba čítá.<br />
<br />
Já vím, Maruško, že ne vždycky jsem taková maminka, jakou by si Tvá něžná dušička zasloužila. A není důvod vymlouvat se na starosti a povinnosti, protože právě díky Tobě vidím dnes v zrcadle úplně jinou bytost než tu, kterou bývala Tvá maminka předtím, než jsi se narodila. A často si vyčítám, že někdy neumím být na Tebe hodnější a přesto jsi mi nedávno před spinkáním řekla "jsem pyšná, že mám tKovou šikovnou maminku".<br />
<br />
To já jsem pyšná, mrňousku můj, jsi Maruško neobyčejně nádherná bytost a nedej si nikdy namluvit nic jiného!<br />
A prosím, nemysli si, že nevnímám, že jsem si porodila tu nejlepší kamarádku, kterou jsem kdy mohla mít.<br />
Dojímá mě Tvůj zájem o mé běžecké trasy, způsob života či roztomilé "mami, jak bylo ve práci?". Miluju Tvůj zájem o mezilidské vztahy:"Pvijde Honzík? A hekne Ti 'ahoj zlatíčko?'?" I to jak nádherně zvládáš být dítětem rozvedeného páru: "On má jenom naminku a tatínka. Nemají žádného Honzíka ani Šárku.".<br />
<br />
Díky, lásko, díky že jsi a že sis za mámu vybrala právě mě, ač někdy takovou příšeru.<br />
<br />
Díky za to, kým jsem se díky Tobě stala. Miluju Tě až na měsíc a zpátky.<br />
<br />
Tvými slovy: jukú, hurá, jupí, já se taak těším!<br />
<br />
Tak moc se těším, že Tě mám!<br />
<br />
Miluju Tě a vím, že to víš.<br />
<br />
Tvoje máma.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJGkrfjM0zmICIuJztbd89ZQaQGtGkil6qqbJsxdXZMjN_yb0_PYCYePRzxh1RoYyw7eVRJpQrZpL01_5bVFVaVSwcYvSxCoiqYmYObps_Xbhleye9VKnMnU5X7lxZ8ZHeLYDddTqc6ok/s1600/20190801_160139.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJGkrfjM0zmICIuJztbd89ZQaQGtGkil6qqbJsxdXZMjN_yb0_PYCYePRzxh1RoYyw7eVRJpQrZpL01_5bVFVaVSwcYvSxCoiqYmYObps_Xbhleye9VKnMnU5X7lxZ8ZHeLYDddTqc6ok/s320/20190801_160139.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-742570857560506012019-06-29T18:49:00.002+02:002019-06-29T18:49:48.954+02:00Lá breithe shona duitAithne zdraví z okamžiku naprostého blaha a štěstí, na něž chce uchovat památku psaným slovem, a proto zdraví.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLrolq6LYbrx_ErOtNFPVmOLw4infkmZXup0HsUs0RK3z5sCx35gTGLgmBx5xpolGncRf9aaWRvxO1t1QcivusDulGrbBan61sjqXpJJ-LwyJCww49CRtdMbXMJE3tFJMGQqlHhIkAGh4/s1600/20190622_110707.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLrolq6LYbrx_ErOtNFPVmOLw4infkmZXup0HsUs0RK3z5sCx35gTGLgmBx5xpolGncRf9aaWRvxO1t1QcivusDulGrbBan61sjqXpJJ-LwyJCww49CRtdMbXMJE3tFJMGQqlHhIkAGh4/s320/20190622_110707.jpg" width="240" /></a></div>
Užívá si právě výročí svého fyzického zrození na sklepě obrostlém skalkou, vprostřed čerstvě posekané trávy, pod voňavou meruňkou, za zpěvu ptáčků a vůně smrku opodál. Člověk má strašidelně málo takových chvil, možnosti mlčení, prosté přítomnosti a ztišení vnitřních dialogů a otázek. Toto ztišení přináší odpovědi a úžasně krásný pocit, že je všechno "v pohodě právě tak, jak je". A je až hrůzu nahánějící, jak rychle nás o pohodu hysterie pracovního týdne připraví.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwpvlw7iXwo4AcjMGKawi7swAgGS57EJaXvpuzRzwyL4J3M8toKn-HqucJ_9joL5jYR_1iCNwIUlVuCh3Ns6ZsK7-AutmGx9PDyPtEpGEH_Jw8_fnllnpBujnEFF8xG_6rjHyK36omBg8/s1600/20190629_183027.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwpvlw7iXwo4AcjMGKawi7swAgGS57EJaXvpuzRzwyL4J3M8toKn-HqucJ_9joL5jYR_1iCNwIUlVuCh3Ns6ZsK7-AutmGx9PDyPtEpGEH_Jw8_fnllnpBujnEFF8xG_6rjHyK36omBg8/s320/20190629_183027.jpg" width="240" /></a></div>
Jaktože má Aithne v tuto chvíli pocit, že je pevnou vládkyní svého soukromého vesmíru, existuje jen láska a nic a nikdo tento její pocit nezlomí, přitom v týdnu vládla Aglaja. Ta brečela, klela, pochybovala o sobě i druhých a ani se tak neuměla přijmout.<br />
<br />
Nebo v ní skutečně žijí dvě? Neustále tu krouží bílá holubice která jakoby vrkala "neřeš, nech být". A já jí dávám zapravdu. A koneckonců, dnešní milá návštěva Aithne se tímto článkem zhmotnila.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiFFgLvxj2boi5okmyTOSTBdoZx0ECDqO5BPaX_mIR8hSpuw4Jl-LWFj6RES07A3If5IvXvklRix-AyerWZPo7wx2zOxwS4Amx4ObbsI2aUFpyf_CFHgw2ZzbnxlyrPTn37O7fTM6XIqc/s1600/20190629_183101.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiFFgLvxj2boi5okmyTOSTBdoZx0ECDqO5BPaX_mIR8hSpuw4Jl-LWFj6RES07A3If5IvXvklRix-AyerWZPo7wx2zOxwS4Amx4ObbsI2aUFpyf_CFHgw2ZzbnxlyrPTn37O7fTM6XIqc/s320/20190629_183101.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<br />
Jdu (ležím) pokračovat ve vychutnávání přítomné překrásné chvíle, kterou nyní přeji všem bytostem.<br />
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-29070720521118234152019-06-24T06:39:00.001+02:002019-06-24T06:39:22.611+02:00"Jéé tady jsi tlustá a směješ se!",rozradostňují se modrá očka Muire nad jednou z maminčiných těhotenských fotek. Přes bolestné vzpomínky na to, co se pod tímto smíchem nachází Aithne nezbývá než propuknout v upřímný smích s ní. Muire měla tento dar vzbuzovat v ní tyto pocity vždy i v těch nejtěžších dobách. I když byla miminkem.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi89NNlKgHQsaT3UM7t5GZ1f1iyLqklR9URTAUu5sejAt7ByAZcWg7L62183JpfCv0V2mWIEFETv7E1MQne3RFEI1jwWMdKmVMIO0FXfXHtNVK_AonGvzAh9y_eHgWzlAbTikhVuNwgddM/s1600/20190524_165120.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi89NNlKgHQsaT3UM7t5GZ1f1iyLqklR9URTAUu5sejAt7ByAZcWg7L62183JpfCv0V2mWIEFETv7E1MQne3RFEI1jwWMdKmVMIO0FXfXHtNVK_AonGvzAh9y_eHgWzlAbTikhVuNwgddM/s320/20190524_165120.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<br />
Pevnost v poslední době zachvátily nemoci, Aithne s bronchitidou a vytrhlým zubem v horečkách skákala po hlavě Muire s bronchitidou, která je však na ni příliš krátká. Obvykle si Aithne pro živost Muire paragrafy užívá, většinou i konečně pořádně uklidí a něco ušije, avšak nyní byla sama skolená, k tomu drcená sebevýčitkami toho, že je špatná máma, špatná pracovnice, špatná a ošklivá žena.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7aglNT_aRiFTPnAUnh9t-MxbKxTaYbUl82gNd9Ff3-5FpB6rjDMH_S4AuViVnHoMwc-DFJSh8E7TqGFKQPSUU6XeU2UHTifC7raWWjc7AXB12-o0Sxw3qnLNAIkwbfX1ZZBY205mOPUs/s1600/received_394093381206179.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7aglNT_aRiFTPnAUnh9t-MxbKxTaYbUl82gNd9Ff3-5FpB6rjDMH_S4AuViVnHoMwc-DFJSh8E7TqGFKQPSUU6XeU2UHTifC7raWWjc7AXB12-o0Sxw3qnLNAIkwbfX1ZZBY205mOPUs/s320/received_394093381206179.jpeg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
V trápení vzpomíná na své dávné, moudré mono-dialogy. Nejsi slovem, myšlenkou nebo jednáním druhých lidí. Nejsi tím, co o Tobě druzí říkají. Jsi vlastními činy, slovy a myšlenkami. Jsi tím, co o sobě tvrdíš Ty. Je snazší tomu věřit, když jsme jediní, s kým mluvíme.<br />
<br />
Vnitřní hlas, zdá se, je pořád naživu protože připomíná, že nikdo v okolí neříká ani nejedná o tom, že by Aithne byla jiná, než by měla být. To jen Aglaja, vnitřní mindrák, slyší ve větách "Kdy můžeš nastoupit zpět do práce?", "Zacvič si, lásko, to Ti pomůže" a "Mami, pojď se podívat jaký hrad jsem postavila z tvojich milovaných minerálů" něco o tom, že je špatná. Pokud podle toho emocionálně zareaguje, je to naprosto blahodárná voda na Aglajin mlýn.<br />
<br />
Začítajíc se do svých ranních stránek si Aithne čte o svých snech, které žila v letech 2016 a 2017 a dojímá se nad tím, že získala mnohem víc. Ze vzteklého batolete s krásným dvouzubým úsměvem vynucujícího si pozornost vyrostla krásná a chytrá mladá slečna. Z ženy citově i materiálně strádající je pracující a milovaná žena, přestože očividně o něco méně moudrá. Místo omezeného Athaira či chladného Maewyna má vedle sebe zlatíčko Amhaina, který ji dokáže rozesmát jako nikdo a poskytuje jí pevnou oporu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDUvctCVqI5p9n_fkI7JyoMUDoCnEEVl6nHd50etaQIRRMWOW6-EyNH1AiBGBrvM4co9cmogUMqLQWkPruH5uDHMKg0kPOs0oqMVEQimcdMV_Aa9EBxJ55wiuPL5RBO8a2Shi1xDKvGJQ/s1600/20190621_175514.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDUvctCVqI5p9n_fkI7JyoMUDoCnEEVl6nHd50etaQIRRMWOW6-EyNH1AiBGBrvM4co9cmogUMqLQWkPruH5uDHMKg0kPOs0oqMVEQimcdMV_Aa9EBxJ55wiuPL5RBO8a2Shi1xDKvGJQ/s320/20190621_175514.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<br />
Proč tedy toliko povyku pro nic, Aglajo Ivanovno? Dávné šrámy jsou opravdu už hodné zahojení. Jen kdyby Aithne neměla takovou nechutnou zálibu v ztrhávání a pěstování strupů. Ať už z fyzických ublížení, či těch citových.<br />
<br />
Maith se po 7 letech (je toto číslo snad prokleté?) rozešla z Fiannem a prožívá novou šťastnou lásku. Při pohledu na ni si Aithne opět říká, jak žena vždy hned zkrásní, když odejde od nesprávného muže. Popisuje, jak z ní rázem spadlo 7kg bolesti. Žena je krásná, když je milována.<br />
<br />
A je krásná i když je tlustá a směje se. Jen dokud to nevidí sama, nemá šanci to uzřít ani nikdo další.<br />
<br />
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-9239236010393432712019-05-24T20:46:00.001+02:002019-05-24T20:46:09.214+02:00Cruthaím mo domhanKrásný konečně skoro letní podvečer, v únavě po náročném týdnu se Aithne odhodlala. Myslí na blog často, opatruje jej jako zdroj krásných vzpomínek a pořád se přemlouvá k nápravě a obnově (nejen blogu). Jak se má? Asi je už zblblá vší tou četbou o lunárních a ženských cyklech a duševní i tělesná pohoda jsou jako kamikadze.. anebo že ty cykly fakt fungují?<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH1ZiTeripMKXdQqvwGCIKac2cD8LSysw6s4FMCLKesXx9dkNWt5mTWmudrbmo-P7c_vVWQtx7tDJ3BrsfG2jMvvBk2BlkTX7F3lE8hOPlTtgZYq9qVcPrXUk22kQlnh7Ki1TE5thVT70/s1600/20190517_064832.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH1ZiTeripMKXdQqvwGCIKac2cD8LSysw6s4FMCLKesXx9dkNWt5mTWmudrbmo-P7c_vVWQtx7tDJ3BrsfG2jMvvBk2BlkTX7F3lE8hOPlTtgZYq9qVcPrXUk22kQlnh7Ki1TE5thVT70/s320/20190517_064832.jpg" width="240" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Rovnováhu se snaží vyvažovat za pomoci jógy, přípravy i konzumace dobrého jídla, novým šicím strojem a tvořením, četbou a tancem. Bohužel na uplatňování těchto terapií je velmi omezené množství času i energie. Ale zejména za to, že se již Aithne aklimatizovala v hektickem tempu a daří se jí dělat radost svému tělu a chovat se k němu s respektem jsem velmi ráda. A Aithne jistě jakbysmet :D</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhZhfzY-dVewNZgh3uve6MyIx5Yw8b5RUhsNXAErCx93T_mY7IBXyvxKzh0DVAsuRSHllH1grkrvH2r4Yo4NQyKiW5ZgqPSkcRLhQlPw7A1qGSCPYW3OB03jOsbW_eenelpXZhoYj50aA/s1600/20190508_140159.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhZhfzY-dVewNZgh3uve6MyIx5Yw8b5RUhsNXAErCx93T_mY7IBXyvxKzh0DVAsuRSHllH1grkrvH2r4Yo4NQyKiW5ZgqPSkcRLhQlPw7A1qGSCPYW3OB03jOsbW_eenelpXZhoYj50aA/s320/20190508_140159.jpg" width="240" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Největším životním motivátorem, štěstím a zdrojem lásky je pro ni však Muire. I když přiznávám, že je Aithne v tuto chvíli velmi motivovaná tím, že motivátor již ulehl. Ale je naprosto úžasná a jejich vztah také. Muire je ještě ve věku, kdy děti považují své stvořitele za bohy děj se co děj a stvořitel buď jaký buď (třeba špinavý hnusný alkoholik). Když třeba někdy Aithne unavená, naštvaná (leckdy i hnusná) Aithne vypravuje pachole ze školky, sbírajíc síly na energickou Muire a potkají malého kamaráda, pyšné zvolání maličké "To je moje máma!" obměkčí i toho nejunavenějšího, nejnaštvanějšiho ba i nejhnusnějšího morouse. Stejně jako brblání nad z posledních sil připravovanou dušenou mrkví "já mám chuť na opravdické maso. Takové vepřové!"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi97E0aEsRxA5F69tSCU75ffjiL_nymb_QLJyROQFOK7VdoFOrSgoOTfrgN5yjYWaFesL7b4f0CWki_tWCFQFaVGsABeAXFuLPgP621XPuBVsvXJS_BAdQXxfFOFyysJyfxUUEl97U5iJs/s1600/20190421_133723.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi97E0aEsRxA5F69tSCU75ffjiL_nymb_QLJyROQFOK7VdoFOrSgoOTfrgN5yjYWaFesL7b4f0CWki_tWCFQFaVGsABeAXFuLPgP621XPuBVsvXJS_BAdQXxfFOFyysJyfxUUEl97U5iJs/s320/20190421_133723.jpg" width="240" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
A samozřejmě oběma milovaný Amhain, který jim nyní pomáhá bránit Pevnost, dokud se neodstěhují do Baile, kde společně budou tvořit domov. Snad. O peripetiích s koupí nemovitostí, advokáty, katastralními a stavebními úřady, bankami a dalším se Aithne psát ani nechce, kdo zažil ví a kdo zatím neví, raději nechť jsou některá tajemství tdjemstvími oprávněně :D. Pojďme na to, jsk by řekla Muire "hužohoučké". Domeček se zahrádkou, nádherné místo i okolí, život po boku toho, jež jí ukázal co je to láska. Milovaný Jediný. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Společná obrana pevnosti jistě jako veškeré společné sdílení kohokoliv přináší i určitou míru zranitelnosti a leckdy i mírného elektrického napětí způsobeného rozdílností Marťanů a Venušanek, avšak právě tato harmonie a důvěra přes vzdálenost těchto planet dává lásce příležitost jako láska se projevit. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtwFIT7bfpNcLkqupWUmVB4wMtLyeJN4kmzfhRfoSBSpKTy21uj5-6Sj0-tA2tvKRIy3rDah31WAg6bzsc9SHRWOsN1FLvtdtIvCw-AAEAJbY2UcuHx0u_fwLlUUbaZ8iMx4g5hwd5ZAk/s1600/20190216_150955.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtwFIT7bfpNcLkqupWUmVB4wMtLyeJN4kmzfhRfoSBSpKTy21uj5-6Sj0-tA2tvKRIy3rDah31WAg6bzsc9SHRWOsN1FLvtdtIvCw-AAEAJbY2UcuHx0u_fwLlUUbaZ8iMx4g5hwd5ZAk/s320/20190216_150955.jpg" width="240" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Miluji, usmívám se, tvořím. A připomínej si tuto mantru častěji, Aithne. Prospělo by Ti to :-)</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-45818449598740037342018-11-11T15:18:00.003+01:002018-11-11T15:18:33.594+01:00Kdo nás odstěhuje na duhu?Dny plynuly jako voda, na níž je teď překásný pohled, kdy na ni nádherně svítí podzimní sluníčko a odráží se červánky. Stromy šumí ve větru a Aithne se skýtá její nejoblíbenější pohled v roce. Přesto však snad poprvé v životě prožívá podzimní únavu. Nebo je to životní pesimismus podobný tomu, který nastal před rokem? Pesimismus lačný a chtivý změny? To je přece pesimismus vždy, hloupá Aithne.<br />
<br />
Snad je to stresem. Klienti, ač přemilí, dovedou jako každý někdy vysát z člověka duši. V době přechodu mezi školkami hlídala mrně Muire bývalá chůva z bývalé školky. Úžasná dáma. Stejného mínění je i mrňous. Protože se bývalá chůva, které říkejme teta Leanaí, právě stěhuje a mámá shodou blbých náhod se musela školit, vezla Muire "na službu" do Hroudy, k babi a dědovi. Muire cestou nazpět v zadní sedačce žvatlá a háže rozumy.<br />
<br />
"A kdy fe my budeme ftěhovat?" Táže se bystrým pohledem, jako vždy s důrazem na osobní zájmeno.<br />
<br />
To netuším. "Kam by fef, pardon, ses chtěla stěhovat, miláčku?"<br />
<br />
"No pvece na duchu".. Na duchu?<br />
<br />
"NA-DU-HU" bez tázání osvětluje malá paní učitelka, již zvyklá na fakt, že její matka je ten nejméně chápající tvor ve vesmíru, který se navíc po letech učí znovu svírat volant.<br />
<br />
A dozvěděla se dnes, že má zbytnělou empatii. Jejími nejoblíbenějšími školeními jsou sebekaučovací výcviky. Dělám si samozřejmě srandu.<br />
<br />
Paní Zbytnělá empatie přemýšlí, jestli nekývne na ten nápad se stěhováním. Změnu to chce. Samoživitelka Aithne se zase necítí být ničím větším, než samoživitelkou Aithne a současně tomu nepomáhá ani fakt, že se cítí být stále větší.<br />
<br />
"Pustíme Rebelku" dožaduje se Muire své oblíbené pohádky a znovu má s sebou všechny odpovědi, aniž by nepadla jediná otázka.<br />
<br />
"Co víc než lásku můžu dát? Co víc než lásku můžu chtít" Díky, Rebelko. Díky, že to jednou zase vím. I když jen na pár desítek minut, protože jsem hloupá trumpeta.<br />
<br />
Aithne si díky animované romantice znovu připomíná, že nejlepší co v současné chvíli může udělat, je být dále jen co nejvíce sama sebou. Jen na sebe klást podmínky a hlavně především sobě upřímně sdělovat svá přání. Být upřímná v analýze svých přání. To jest vědět, že tatranka není přáním, za touhle tužbou je potřeba mít se doopravdy rád (a takový člověk přece nejí tatranky, viď že ne, no vidíš).<br />
<br />
A abych nebyla jen negativistou, polovina hradišťského příbytku na váze je fuč.<br />
<br />
A abych se zas samým pozitivismem neroztekla, těch posledních 5 nikdy nejde... Co s tím? Snad další signál znovu pátrat po svých opravdických přáních.<br />
<br />
Od teď už snad opravdu.Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-61511731477355731142018-10-26T15:46:00.001+02:002018-10-26T15:46:57.908+02:00Muire sama proti všem<i>Lady stir your Cauldron well - Chant your words and sing your spell</i><br />
<br />
Inu, ráda bych. Na Aglaju Ivanovnu naštěstí nezbylo pranic času. Nostalgicky vzpomíná na jejich začátky v Pevnosti. Hlavně na hladký nástup Muire do školky, úžasnou atmosféru tam a její radost z každé návštěvy zařízení... Toto se začalo radikálně změnit, osvícený personál byl postupně odejit, aby nastoupil ještě osvícenější. Ve dnech minulých pospíchala Aithne pro své robě do školičky, aby se ve dveřích střetla s učkou s přísným pohledem a vysokým sopránem, který zněl "Muire nám dnes zbila naši novou chůvu".<br />
<br />
Maličkatá Muire, sluší se dodat, měla velmi v oblibě "starou" chůvu, což bylo možná v důsledku toho, že odejivší chůva měla upřímně ráda Muire.<br />
<br />
Kde je Tvůj na mateřské tak těžko splácený kurz Nevýchovy, Aithne?<br />
<br />
Pamatuješ, jak jsi byla výchovnější než výchova sama.<br />
<br />
Inu, dědičný hřích. Muire zkrátka dostala čočku.<br />
<br />
"Ale, co to slyším? To teda nenene, tytyty, to se dělá?" Prostě parodie na matku.<br />
<br />
Sopranistka nesdělila žádné řešení, avšak nabídla Aithne jak omluvit svou prasečí výchovu "možná je nemocná. Kašlala".<br />
<br />
Ztlučená a pohmožděná nová chůva jí však tuto naději sebrala druhý den v telefonu, kdy se Aithne pokorně plazila omluvit a vyzvědět o situaci více: "Prd je nemocná. Řeže tu všechny. Roste Vám pro kriminál."<br />
<br />
Muire se ukázala být skutečně nemocná, avšak Aithne stále nevěřila, že by její malá modrooká panenečka v nemoci ni ve zdraví kohosi tloukla. Úsměv nad tím, že by přeprala statnou třicátnici se všemi smysly snažila potlačit morálkou až upjatostí sobě vlastní. Muire však vše přiznávala. Ano, zbila tetu. "Pvooč? Nefíím.".... Že se to nedělá však fí. Už to nikdy nikdy nikdy neudělá. Ale pfoč to udělala nefí.<br />
<br />
Po týdnu na paragrafu už to fí. "Já sama. Sama jsem chtěla umývat ručičky a teta nedovolila". Muire je totiž na své "fama" velmi háklivá a zrovna jejímu vzteklému prosazování své samostatnosti Aithne bránit nechce (neboli na bránění již dávno rezignovala, sic by se se zlou potázala). A musela také sebekriticky uznat, že i ona si kdysi své "fama" horko těžko vybojovávala, tedy tuší co za poklad tyhle primitivní bojové výkřiky pro Muire znamenají.<br />
<br />
Inu, Aithne - máma medvědice byla opět na světě. A vlčice Muire jde dál do světa. Státní školský systéme, třes se!<br />
<br />
<br />
<br />
" Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-57726948738577854022018-10-14T18:27:00.000+02:002018-10-14T18:27:05.217+02:00Setkání s Aglajou IvanovnouK Ježíškovi chce Kamasútru. Potřebuje totiž mnohého vyzvědět o mužích, ženách a zákonech jejich vzájemného působení. Kamasútru nečetla, ale o čempak jiném měla by taková kniha být? Jak kdysi předvídala Maith, Aithne se to kdysi pradávno krásně a velice zlehka hovořilo, psalo a poučovalo o lásce, žárlivosti a jiných pohlavních chorobách. Zjistila, že jak kdysi tloukla hubou, až se z ní prášilo, stává se z ní podobně žárlivá hnusoba, jakou měla tenkrát chuť nazvat Maith.<br />
<br />
Amhain Ti nepatří, příjmi jednou provždy svá vlastní slova, Aithne a buď prostě dál tou nejkrásnější verzí sebe sama, jak jsi kdysi přísahala. Konání ostatních neovlivníš, změnit svět můžeš pouze skrze změnu sebe sama. Není třeba více psát, protože by se mohla probudit spící žárlivá kreatura, lépe je o tom promluvit s Jediným.<br />
<br />
"Miláčku, můžeme si popovídat? Viď že u toho na mě nebudeš řvát, viď že ne..."<br />
<br />
Aithne je Jediného Jedinou (jak s láskou pronesl) nikoliv od věčnosti, nýbrž od letošního osmnáctkového letopočtu. Kdysi v historii Amhaina byly i jiné jediné, některé z nich mají trable ve vztazích a rády by se utěšily právě na rameni Jediného.<br />
<br />
Miláček chválapánubohu neřval. Znovu jí zopakoval, že si přeje, aby právě ona zůstala Jedinou a ona předchozí Jediná již Jedinou není a nebude, ale slíbil jí přátelství. Aithne, nová výzva před Tebou, go on! Ukaž znova tu nejlepší verzi o které stále hubou tlučeš.<br />
<br />
Navštívili společně čarokrásné území Žítkové, kde Aithne byla naposledy před třemi lety. Vzal ji poprvé do kina na Prvního člověka (a to předtím, než se začala dožadovat potvrzení statutu Jediné)...<br />
<br />
Šli na houby a našli houby.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHaDEGzGdwqb0qG05YcA1ozRgIcdB-D6UH81PHVu8ps5XbMV-jhrlKjjb3RMzGDq2CfJhtm7kSw8udC_Z5h3-YzbJsdbXCeyNUghWfxLG1DkBX9WKjMOu7O-zUfxCH8xcd01Izyfy3uWs/s1600/20181013_115730.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHaDEGzGdwqb0qG05YcA1ozRgIcdB-D6UH81PHVu8ps5XbMV-jhrlKjjb3RMzGDq2CfJhtm7kSw8udC_Z5h3-YzbJsdbXCeyNUghWfxLG1DkBX9WKjMOu7O-zUfxCH8xcd01Izyfy3uWs/s320/20181013_115730.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
Paráda.<br />
<br />
Nejkrásnější verze Aithne se snad už belhá naproti a chromou duši vláčí za sebou.<br />
<br />
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-88243859289383571372018-10-08T22:08:00.001+02:002018-10-08T22:08:16.163+02:00V opojení sedmikráskového čajíkuPřed roky věštila jí, jako dívence na prahu dospělosti, cikánka s obligátním šátkem na hlavě. Že v jejím těle prý velké srdce sídlí a že nemá dbát moudrých rad a její jinakost růže přinese tehdy, až ji naplno odhalí světu. Vnější schránka děvčete se uchichtávala s ostatními přítomnými, avšak srdce se odhodlalo věřit dál v duchy stromů, víly, boží spravedlnost i cikánčina slova. S přijetím své jinakosti však pár let otálelo. A skutečně až pak to šlo... Vrhnout se skrz iluzi do žití vlastních snů...<br />
<br />
Aithne má již quiet book došitou, úspěšně a s velkými Pompejemi odevzdanou (napůl rozškubanou, proto otálím s nafocením) a dokonce vyžehlené prádlo. Po měsíčním maratonu a aktuálním doháněním všech restů, v tuto chvíli kupodivu zejména v zaměstnání, zase vnitřní divoška začala plakat (bože, už se vyjadřuju jako autorka padesáti odstínů Greye, u všech ježků!). Dneska ji příjemně roztancoval Damh the Bard, hrneček oblíbené čajové směsi od druidů a nějak je to zase ta stará flegmatička Aithne, které je všechno buřt a protože má doma náhodou pracovní notebook (ona to až zas taková náhoda není, protože se na něm chtěla věnovat tomu, čemu má pracovní lapťop sloužit - eehm práci!) - je zde přítomna ač rácium nachází se snad i v tom Humpolci.<br />
<br />
A jak tak byla roztancovaná asi už hodně, protože jí to dal znát psychotický soused zeshora (ano, zeshora), myslela na krásný víkend, výlet s Muire na kole do rodiště Maewyna, na pouť na témže místě navštívenou s Amhainem, na objevování krás Buchlovského okolí, po rázovitém zadupání psychotika si uvařila čajík a jala se psát na věřte nebo ne, milovaný doklad své existence.<br />
<br />
Chcete po ní moudrost? Asi ji sama hledá v nynější chvíli sama, protože Aithne (neboli divoška, která umí tancovat s vlky) trochu stoná a občas se zdá, jako by snad i umírala, ale chce v dnešní večer sama sobě slíbit (protože sliby druhým jsou pramálo motivační), že o sebe skutečně zase začne pečovat. Že nebude jíst jídlo, které jí dělá smutno na duši. Že nebude nabírat sil po práci sjížděním rypák-booku nýbrž že je bude nabírat právě tancem, ať už bude tančit v tu chvíli s Muire, Amhainem nebo právě Aithne, která je tou, která ví. Slibuju. Na psí uši.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJSe1nUb5OGWyF7AJN4iijYsmRr46jXTIGHnTDmCxTMBo_BLX0sm925Bhv7yeQOxTzJFjnF4PaMYk1SnTJ9Bs0NFFkqkT2JPgkdI5io5mefVfjR3mdT2HNfBp9cjxmOIe3MCTZv4aCHeo/s1600/received_2002340293173872.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="878" data-original-width="1560" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJSe1nUb5OGWyF7AJN4iijYsmRr46jXTIGHnTDmCxTMBo_BLX0sm925Bhv7yeQOxTzJFjnF4PaMYk1SnTJ9Bs0NFFkqkT2JPgkdI5io5mefVfjR3mdT2HNfBp9cjxmOIe3MCTZv4aCHeo/s320/received_2002340293173872.jpeg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
Díky za útulnou pevnost, Muire, lásku, zbožňovanou práci, díky za druidský nápoj a za všechno co mám.<br />
<br />
Ale díky v první řadě za zdraví. A Aithne se nesmí dát tímhle tempem setnout. Slow down. Mám Tě ráda, Aithne, jsem ti vděčná za moc a budu tu zas pro tebe. To slibuju. Tentokrát už fakt jo.<br />
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-37860951479835872562018-10-02T17:02:00.001+02:002018-10-02T17:02:57.714+02:00Muire tříleťákJsou to již 3 roky od chvíle, kdy Aithne poprvé držela svůj malinkatý pětačtyřiceticentimetrový raneček v náručí... Nyní svírá v dlani mobil a raneček jí na hlavě tvoří účes a vypráví příběhy ze školky. Aithne neumí psát z mobilu, sotva se vrátila z práce a nyní ji čeká uspokojit kofeinovou závislost a poté plnit povinnosti mámy a uklízečky. Přesto však dnes má svatou povinnost vůči blogu.<br />
<br />
Jistě, bystrý čtenáři, narozeniny má Muire, nikoliv blog.<br />
<br />
Ale právě malá Muire je blogem, právě malá Muire pomohla Aithne k definici sebe samé a tedy se stala jejím strůjcem.<br />
<br />
Tři roky byla po boku ženy, která v jejich průběhu poprvé za daleko delší dobu jejího života za pomocí extrémních vzletů i stejně kolmých pádů neuvěřitelně vyrostla a konečně začala být tím, kým vždy byla.<br />
<br />
Tak tedy milovaná Muire, v první řadě díky za tohle všechno. V ještě prvnější řadě Ti přeju mnoho zdraví, zdraví a pak ještě mnoho zdraví.<br />
<br />
I když vím, že kuličkovou dráhu bys ocenila víc.<br />
<br />
Přece ještě jednou zdraví v mnoha dalších letech plných zdraví, lásky, štěstí a božího požehnání.<br />
<br />
Vím s jistotou geodeta, že to co v mém těle bydlelo před třemi lety by nemělo čas napsat.<br />
<br />
Díky, že mě tak dobře vychováváš, že čas mám i tehdy, když ho nemám.<br />
<br />
Díky, že Tě mám.<br />
<br />
Miluju Tě miláčku!!!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgB_rc6NbMZ3KwGtqFcRyUMDbJmQ8xPryzGgkZRjPLinriaZCyNvh0rzOMuwJW2Rf44KIkmLuh5pXqMLjNEiDbR5MiXf8HRqfjvbJzGduor0VfxPu6EJ_wEZ699mK4sGZ_uixIwMqwgRk/s1600/1538236769148.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="384" data-original-width="512" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgB_rc6NbMZ3KwGtqFcRyUMDbJmQ8xPryzGgkZRjPLinriaZCyNvh0rzOMuwJW2Rf44KIkmLuh5pXqMLjNEiDbR5MiXf8HRqfjvbJzGduor0VfxPu6EJ_wEZ699mK4sGZ_uixIwMqwgRk/s320/1538236769148.jpg" width="320" /></a></div>
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-45030411001775438532018-09-25T18:21:00.001+02:002018-09-25T18:21:29.750+02:00Go raibh maith agatZa úplňku Aithne zrozená má ve zvyku právě v tento čas nejvíce nutkání přemýšlet, vzpomínat, bilancovat, počítat, naříkat ale také děkovat. Před dvěma lety kdosi řekl, že má prý pamatovat, že dnešní bolest stane se zítřejší silou. Nevíra Aithne byla jistě součástí záměru. Víra v sebe sama byla však plodnější.<br />
<br />
Nyní je Aithne neplodná, protože je šťastná. Pevnost, přes predikce pochybovačů, stále stojí nedobytá. Zaplaťpánbůh není o čem psát a když už je, želbůh není čas. V místnosti s PC spí dítě. Někdejší miminko Muire, z kterého už je téměř předškolák. Kompletně odplenkovaný a dospělý tolik moc, až to milé není. Aithne právě tvoří další tichou knihu, leč čas pro ni honí daleko obtížněji, než tomu bylo naposled. Před rokem. Zdají se tak dávné vzpomínky na Mělčinský gauč...<br />
<br />
A on? Aithne přemýšlí, jakou přezdívku by dala jemu... Snad Amhain... protože... protože prostě jen on. Zamilované ódy se na blog hudravé pesimistky a životní ironičky nehodí, což? A v tomhle smyslu je stejně stará nepolepšitelná Aithne stále pověrčivec a lakomec.<br />
<br />
Muire odložila plenku a stala se báječnou kamarádkou. I tenhle vztah je věru překrásný.<br />
<br />
V práci v obležení samých andělů Aithne roste a roste (bohužel i doslova).<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi22BuvaoYN4tYBVxW5Zu3tHqywF88xLyAi2plHR72lD4LCHP9ItZt98DJD9rmT5YJgYkR0QFT8QW2Ud27R_K-_G6Ibl5XvCKPyJrNJys2JBoY0AnWB77OGDLybonqXT-vMc7TVw4ecjQA/s1600/received_972575516259818.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="878" data-original-width="1560" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi22BuvaoYN4tYBVxW5Zu3tHqywF88xLyAi2plHR72lD4LCHP9ItZt98DJD9rmT5YJgYkR0QFT8QW2Ud27R_K-_G6Ibl5XvCKPyJrNJys2JBoY0AnWB77OGDLybonqXT-vMc7TVw4ecjQA/s320/received_972575516259818.jpeg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
Takže děkuji, děkuji Ti Bride. Bohužel jen tolik, kolik mi můj den dovolí. Ale zato z celého srdce a upřímně.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-24280241928415081682018-05-21T16:07:00.001+02:002018-05-21T16:07:12.938+02:00Scio me nihil scire ... aneb začínám tušit, že vím, že pranic nevím...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiUO8e-sfLvBfZv3D8N3NniYjROM8u9ORYhRxbW33Sp4GERuP4vuPB-UQiO4JzcI3hvcTeT1SAaSbvSByhCCZchDJI6Gt6qaJ3ztZIrQ6PPlKYtKelH6ED1IZfzgk96_s80-BPHEdkL3k/s1600/20180426_165426.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgiUO8e-sfLvBfZv3D8N3NniYjROM8u9ORYhRxbW33Sp4GERuP4vuPB-UQiO4JzcI3hvcTeT1SAaSbvSByhCCZchDJI6Gt6qaJ3ztZIrQ6PPlKYtKelH6ED1IZfzgk96_s80-BPHEdkL3k/s320/20180426_165426.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<br />
Vím, Aithne, že jsi se přestěhovala, nastoupila v novou práci, pomáháš Muire růst doslova jako z vody, zamilovala jsi se a splnily se Ti bez jednoho všechny sny. Přesto se ptám, kam jsi se poděla? Kde je žena kterou jsi bývala?<br />
<br />
Maith Ti nedávno připomněla Tvou radu pro ni starou přibližně rok. Z chvíle, kdy Aithne v Tobě zažívala největší rozkvět a kdy o radu prosila nejedna duše. Že jsi jí prý řekla, ať je jen sama sebou a ať je šťastná, <b>přesně taková je nejkrásnější</b> i v těch více-x velikostech, i strhaná po výchově dvou dětí, i po sebenáročnějším dnu.<br />
<br />
Tvé <b>"Miluji Tě, co pro Tebe můžu dnes udělat?"</b> psané fixou na oči na zrcadle v koupelně v Mělčině? Zůstalo tam, přesněji jsi jej smazala v den stěhování, v začátku toho všeho kolotoče. Proč sis tuto nádhernou větu neponechala ve svém životě?<br />
<br />
Dneska Aithne pronásleduje denně spousta vět...<br />
<br />
"Aaaaa saaamaaaa, pvestaň mami, sama obleču, sama, sama, sama" křičí Muire při ranním odchodu.<br />
<br />
"Já to dělat nebu DU, mně to neba VÍ, dělej si to sama když sis to vymysleLA!" slyší Aithne v práci od klientky za zvědavých pohledů kolegyň, jak problém vyřeší.<br />
<br />
"Co to má proboha pod tím okem?" vrhá ještě zvědavější paní vrátná, nejdůležitější osoba ve školce, pohled na nebohou matku a na monokl její dcery, který si způsobila v tomtéž zařízení.<br />
<br />
"Už mám umytá okna, héč péč, Tys vážně ty svoje dvě ještě nezvládla umýt?" zlověstně se směje Rodička večer do telefonu, až se za břicho popadá...<br />
<br />
Co nynější obyvatelka schránky, v které před rokem sídlila Aithne, narozdíl od ní má, je milovaný kterému se může večer svěřit s průběhem náročného dne.<br />
<br />
"Běž si zacvičit, lásko, to Ti pomůže." píše miláček a snad náhodou totéž říkají loňské letní kalhoty.<br />
<br />
Fňuky fňuk... špitnou zbytky Aithne uvnitř.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLbRbab8JfxDjUvMUWUe3-_RvimyyK2cni67n37DNKAd-m1jerh-zgdZTsiLMR1ZmD9hho-NktWFkuRID44FDECkiLorH5Y030zKuyP7SDBZ1KKjW8d39tUYPFrQtQA72z8N5KO7rl244/s1600/received_361696374330712.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLbRbab8JfxDjUvMUWUe3-_RvimyyK2cni67n37DNKAd-m1jerh-zgdZTsiLMR1ZmD9hho-NktWFkuRID44FDECkiLorH5Y030zKuyP7SDBZ1KKjW8d39tUYPFrQtQA72z8N5KO7rl244/s320/received_361696374330712.jpeg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
Kéž by tak z jejích útrob znělo i něco jiného. To, co měla ve zvyku smutná duše slýchávat před rokem... Ona by asi byla bývala řekla něco jako:<br />
<br />
<b>"Obleč si sukni, vždyť ti i daleko víc sluší. Směj se, miluj, medituj. Já tě mám ráda, co pro Tebe můžu dnes udělat?"</b><br />
<br />
Go for it! Hope Aithne´s coming soon!<br />
<br />
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-45195483055452678502018-01-04T11:38:00.000+01:002018-01-04T11:38:27.308+01:00Second quiet book :-) for my beloved niece Anička :)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjY_hpGvYf5ma08uLJHV5-Idn970W__5G4xVjfTTRE5kWgb0YGxr2duqYu76ViLvaE833kRpecTas6AkIcpRi9Y4Icwcsuisa7-VaQQdpi5xzru7Ncdu3cKx2RIzN3OooGWzdZJQeew0L0/s1600/20171202_003745.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjY_hpGvYf5ma08uLJHV5-Idn970W__5G4xVjfTTRE5kWgb0YGxr2duqYu76ViLvaE833kRpecTas6AkIcpRi9Y4Icwcsuisa7-VaQQdpi5xzru7Ncdu3cKx2RIzN3OooGWzdZJQeew0L0/s320/20171202_003745.jpg" width="180" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiY1MxxT8gZZeQ3cl54GJ4uY5O6Q3etZV86RSWZMvbyFOT_k9pp0Z-5YzdoQCHrsDelCnRGd-FZMgg5lkS5kzq7ycRpxMS1B6iQzTfnIlSsQUzz1KPa0eM9XprO-3XhEkJj_8T_Y6VVoZw/s1600/20171202_003808.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiY1MxxT8gZZeQ3cl54GJ4uY5O6Q3etZV86RSWZMvbyFOT_k9pp0Z-5YzdoQCHrsDelCnRGd-FZMgg5lkS5kzq7ycRpxMS1B6iQzTfnIlSsQUzz1KPa0eM9XprO-3XhEkJj_8T_Y6VVoZw/s320/20171202_003808.jpg" width="180" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimGsYtyC12G0jiPs3KHILkv6AtPYkrJ5YnlchuhYVhq5XQaQVQn6gTmcyNXIKv6Js86dRNWtrtrZKG4qcWUr4wdCbA2Sko5nHKkLKtg7miRsGW1LMIdjXu71amILB306WFGWOECD_OY1s/s1600/20171202_003936.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimGsYtyC12G0jiPs3KHILkv6AtPYkrJ5YnlchuhYVhq5XQaQVQn6gTmcyNXIKv6Js86dRNWtrtrZKG4qcWUr4wdCbA2Sko5nHKkLKtg7miRsGW1LMIdjXu71amILB306WFGWOECD_OY1s/s320/20171202_003936.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiRZHViQ3ygSX39NhFvZUat_vT3cGiINMLrhwjiPpeHqKl2zR_dwcpa_W-zWmmNJavphWnB3-NE1zrrOnoRVyMBf3sX04B_GIohDbM3QNMOeD7EFoFhgFOf4cNt4gPDqCLz0k2YmgxUtU/s1600/20171202_004002.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiRZHViQ3ygSX39NhFvZUat_vT3cGiINMLrhwjiPpeHqKl2zR_dwcpa_W-zWmmNJavphWnB3-NE1zrrOnoRVyMBf3sX04B_GIohDbM3QNMOeD7EFoFhgFOf4cNt4gPDqCLz0k2YmgxUtU/s320/20171202_004002.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGUhQAIobaOCWJvNnfHoogqw4DcxkDS1fHF85r1bw6zqI9sunRlhLQPhcZM_1L8NA4DfU5DSTp9ywZKOWb8l7HuDDIhP7ZL7MimGZcOzdRtdDmJxk4e_m9MAYRb4CXIZO2y7ST-rYId8Q/s1600/20171202_004018.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGUhQAIobaOCWJvNnfHoogqw4DcxkDS1fHF85r1bw6zqI9sunRlhLQPhcZM_1L8NA4DfU5DSTp9ywZKOWb8l7HuDDIhP7ZL7MimGZcOzdRtdDmJxk4e_m9MAYRb4CXIZO2y7ST-rYId8Q/s320/20171202_004018.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUgrkBw9X_AXn8q3BPDItzkeftyB_OnSY3i207dcM0eie0YbCgVK3lp14J3VSC39rUU2DvmanQ55UtrO8kdylJKdVep90Mrt93OV4exXFEVpjo6vJ1-JlhBqdBfuk5KR4jogQt0fzBUPs/s1600/20171202_004029.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUgrkBw9X_AXn8q3BPDItzkeftyB_OnSY3i207dcM0eie0YbCgVK3lp14J3VSC39rUU2DvmanQ55UtrO8kdylJKdVep90Mrt93OV4exXFEVpjo6vJ1-JlhBqdBfuk5KR4jogQt0fzBUPs/s320/20171202_004029.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFGOyieR0W4kD970KltVFt-lJsz9sguIDp16vojAtHuQ2mWY2_OxpZTQ2cSaffPJL007VRUqR-4wxrtIY2MkupzR0Okc_OTWRhK7hj8SaVW5dcSsiGSQBEFsdOr2rRD7P6oGl6faoUuWo/s1600/20171202_004054.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFGOyieR0W4kD970KltVFt-lJsz9sguIDp16vojAtHuQ2mWY2_OxpZTQ2cSaffPJL007VRUqR-4wxrtIY2MkupzR0Okc_OTWRhK7hj8SaVW5dcSsiGSQBEFsdOr2rRD7P6oGl6faoUuWo/s320/20171202_004054.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3yAeQN1yIt7qMJ3ZgQQR51LliNSrVWSxnyD5t0tUHk11o04hUjSFh_34IysiAJvcGfhWLYXstsUfyTYLy5y15DgvEKiglsq3-lGDqcmrjgmBQFHJr-_FGIyr5D1ZkVCEFlm-xC1npgiY/s1600/20171202_004136.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3yAeQN1yIt7qMJ3ZgQQR51LliNSrVWSxnyD5t0tUHk11o04hUjSFh_34IysiAJvcGfhWLYXstsUfyTYLy5y15DgvEKiglsq3-lGDqcmrjgmBQFHJr-_FGIyr5D1ZkVCEFlm-xC1npgiY/s320/20171202_004136.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHX04zUyngd-dSpkU362r9a-5DGlzpU-g3oM1Job8hD17hXN1fHGs6c9sG0xrIsvZhWzStz6M9fAIiEqh83t_1NjW3WOCSPO54aFyVqEQ2bRVhhqPExRlRUlfebpHYePlgOANMXO5s8Y4/s1600/20171202_004230.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHX04zUyngd-dSpkU362r9a-5DGlzpU-g3oM1Job8hD17hXN1fHGs6c9sG0xrIsvZhWzStz6M9fAIiEqh83t_1NjW3WOCSPO54aFyVqEQ2bRVhhqPExRlRUlfebpHYePlgOANMXO5s8Y4/s320/20171202_004230.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjETBKSwIKiWVcRqz2aTtu00c4ltwMLzqNjQg81vpG-GVA_0u7VqBtVqUvDqZOE1SbKEwicnJHdgQB7H9aZ8jOwulryUVEzV0BnHbW3hMNqEhp7Y2g6-4jBebn21BD-6fWPJwglN-Z-Kvc/s1600/20171202_004311.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjETBKSwIKiWVcRqz2aTtu00c4ltwMLzqNjQg81vpG-GVA_0u7VqBtVqUvDqZOE1SbKEwicnJHdgQB7H9aZ8jOwulryUVEzV0BnHbW3hMNqEhp7Y2g6-4jBebn21BD-6fWPJwglN-Z-Kvc/s320/20171202_004311.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhuqlgUjo0OaLcBVn1Wawo9qcWByN3ALeEoZOusT3Ev7O9vW4VdrdWb8O3XVW0gXxYA5F5AVhlXpcwj3RSymQr_fUuPTDoxqZAEqVVlkdiuw5jtonOjrgpgBaGOUGV4WD1Z0kGFgLFjbA/s1600/20171202_004425.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhuqlgUjo0OaLcBVn1Wawo9qcWByN3ALeEoZOusT3Ev7O9vW4VdrdWb8O3XVW0gXxYA5F5AVhlXpcwj3RSymQr_fUuPTDoxqZAEqVVlkdiuw5jtonOjrgpgBaGOUGV4WD1Z0kGFgLFjbA/s320/20171202_004425.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDGqLo1U7Dd8ZxnfmD87pSgCKlqP_SYKnS3r8ItCPb5qGGu7rn68U3T0T2yW86Pw548WYYAYl4qwHGvNDcgKajwalXM3NIU43b878cqSvF5l-j7_X5zguLz0YGTQLrQyf_0ngrJLC0Dq0/s1600/20171202_004428.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDGqLo1U7Dd8ZxnfmD87pSgCKlqP_SYKnS3r8ItCPb5qGGu7rn68U3T0T2yW86Pw548WYYAYl4qwHGvNDcgKajwalXM3NIU43b878cqSvF5l-j7_X5zguLz0YGTQLrQyf_0ngrJLC0Dq0/s320/20171202_004428.jpg" width="320" /></a></div>
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-77471313319270114652017-12-31T12:00:00.000+01:002017-12-31T12:00:04.022+01:00Osmnáctka<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Přeju všem bytostem beze zbytku nádherný nový rok 2018 plný v první řadě zdraví a taky to, abychom přání zdraví dokázali ocenit i ve chvíli, kdy nám neschází. Potom přeju pro jistotu ještě parkrát zdraví, protože je nejdůležitější. Pohodu psychickou, fyzickou i duševní. Lásku, protože je to hybná síla vesmíru. Úspěchy a dostatek energie a elánu dosahovat jich právě ve zdraví a s láskou, v pohodě. A v neposlední řadě přeju každému jedinému obklopení milujících a milovaných duší. Člověk musí umět jít sám, ale s podporou milovaných je to daleko snazší :). A nejhezčí dárek je vědomí, že štěstí je jen a pouze vnitřní stav. Neleží v žádném "exteriéru", v nikom a v ničem, jen a pouze v nás. Škobrtnutí i pády vždycky mají svůj důvod, jen je viditelný až tehdy, kdy je příjmeme. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbl5UjULB7t8ZQcDzEK-NU-cBHKJXUvhQKxjxq0UMKK_RIAf_msyLuRsaQHNLLKtNol5mIEahbRhWVLwx_9gJg5z6Shaudg_ntTsx9dIcLTQ1ysmbi1m3Trw0oSUU6wr7qp2yfffXG3GY/s1600/DSC_0704_preview.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1066" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbl5UjULB7t8ZQcDzEK-NU-cBHKJXUvhQKxjxq0UMKK_RIAf_msyLuRsaQHNLLKtNol5mIEahbRhWVLwx_9gJg5z6Shaudg_ntTsx9dIcLTQ1ysmbi1m3Trw0oSUU6wr7qp2yfffXG3GY/s320/DSC_0704_preview.jpeg" width="320" /></a></div>
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-57645127365086927232017-12-30T11:35:00.001+01:002017-12-30T11:35:15.300+01:00Já nehledám, já nacházímAno, ano, ví... Ty její sliby, plány a předsevzetí... Vůči sobě, tvorbě, blogu, všem. Ale budiž Vám i jí útěchou, že život prostě někdy plánuje sám a jakákoliv potřeba bojovat s čímkoliv, natožpak s Životem samým končívá vždycky špatně. Aithne už to ví a možná proto se ocitla přesně tam, kde moc chtěla být. Nevím do jaké míry je čtenář znalý skutečné identity Aithne (v jednadvacátém století možná říkejme "jejího fejsbůku"), ale nepřebývá již na Mělčině. Zhluboka se nadechla a jak ji vždy učili, že se to nesluší, vrhla se po hlavě do neznámé a hluboké vody plné zodpovědnosti, ale i příležitostí. Kdo by tomu věřil, jak může být taková terapka šokem léčivá. Moc díky!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCR4EIhgP9R24THkq97JvZr4e0ZubF9q1zFq_FfV0YxvbujrflhWLLWb46gRo1cXO_wIY7h-FWBodbVqfvQNOkdHzVZGUl8MWq_IqXJHTqhRhn7jaXdrcfEATNx7LuuVqNm8PVOWFM3iA/s1600/20171216_143227.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCR4EIhgP9R24THkq97JvZr4e0ZubF9q1zFq_FfV0YxvbujrflhWLLWb46gRo1cXO_wIY7h-FWBodbVqfvQNOkdHzVZGUl8MWq_IqXJHTqhRhn7jaXdrcfEATNx7LuuVqNm8PVOWFM3iA/s320/20171216_143227.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
Takže Aithne zdraví z nového bydliště, z Pevnosti. Kde od 3. prosince přebývá. Poslední zpráva od ní byla "Tak my Vás teda bereme", čímž to všechno začalo a tento měsíc byl tak plný na změny a zážitky, že jí není moc jasné, jak to všechno obsáhnout. Citlivé, ženské duše by se určitě zeptaly na potencionální dědičku pevnosti, jak to všechno zvládla maličká Muire? Začněme tedy tady.<br />
<br />
Ze všeho nejdříve bylo nutno najít dobré výchovné zařízení. Takové, které by bylo otevřeno v době vykonávání matčina poslání a kde by se hlavně i maličká měla dobře. Klaplo to v soukromé školce s Montesorri prvky a nacházející se v přidružené části Pevnosti. Super. Faktura odeslána, obědy vybrány. Jen v tom ještě stále schází nejdůležitější osoba těchto transakcí. Muire. Její máma se snažila dostát svého kréda partnerského přístupu. Svádělo to k něčemu jako "Děti, hračky, píseček, pohodička, ťuťuňuňuťuťuťu", ale Aithne ví, koho porodila a že rozhodně ne někoho, kdo se dá jen tak lehko uplatit rohlíkem (byť bohatě namazaným nutellou). Při jednom z posledních poledních odpočinků v Mělčině na ni teda vyklopila surovou pravdu. "Víš, že doteď jsme spolu byly každý den a hezky jsme si hrály, byla jsi pořád s mámou a bylo to moc krásné. Ale máma teď půjde pracovat, to je něco, co se děje abychom právě mohly bydlet, měly co baštit a potom nějak báječně zorganizovat ten čas spolu, kterého bude míň. Bude tam vydělávat penízky. Maminka si tě do práce nemůže vzít, takže budeš chodit do školky, to je takové místečko, kde jsou děti, hračky, píseček, ťuťu a muťu, ale maminka tam nebude. Příjde si pro Tebe potom odpoledne a budeme si pak o tom povídat. Moc doufám, že se ti tam bude líbit.. ... ... " bla bla. Monolog trval snad sto let. Aithne si dávala záležet. Čekala, že ho tak osmdesátkrát zopakuje. Nebylo třeba. Muire do sebe během něj vyklopila láhev s čajem, pak důležitě kývla a vybalila na mámu vzorový stručný výtah z přednášky, který bude používat následující týdny až nezdravě často: "Mája ha kolky, máma pacovat, penisky". To samé pak neustále opakovala tátovi, babičce a byla to i první věta, kterou řekla učitelkám, když nadšeně vběhla do třídy v nové školce. S mámou neměla ani moc času pro všechny nové vjemy rozloučit. Bylo to skoro až "Mámo, už padej, já to dám". Jediné slzy patřily její matce.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQTPhQDOEAFYBfCloenGClL993KsyLYQwaaArcC4SCUbFETZyIdxTjmLuQJ9mQnEmefBx5S2yVbe5jsW8dnL2MKNKm_LxCeA21pxZAnHbj9jk6fI7AUHs59bt_e8NTWw3gTAaC1NgPR68/s1600/IMG-20171217-WA0002.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQTPhQDOEAFYBfCloenGClL993KsyLYQwaaArcC4SCUbFETZyIdxTjmLuQJ9mQnEmefBx5S2yVbe5jsW8dnL2MKNKm_LxCeA21pxZAnHbj9jk6fI7AUHs59bt_e8NTWw3gTAaC1NgPR68/s320/IMG-20171217-WA0002.jpg" width="180" /></a></div>
<br />
Nová práce je splněným snem mladé mámy. Protože je životní pesimista (ač se s tím snaží bojovat všemi dostupnými prostředky), nějak samu sebe tušila do budoucna někde na směnný provoz v Bille a nečekala, že jejím snům, vizím a nadání dá někdo příležitost. A dal. Dokonce má příležitost se i realizovat ve svých koníčcích a zálibách. Pracuje s moc milými lidmi, jejichž příležitosti jsou limitovány zdravotním handicapem, ale nebrání jim plavat dál, jít vpřed a vidět ve svých drobných krůčcích cestu k cíli. I tam se Aithne hodně vidí. Moc chce jít s nimi a sama má pocit, že opravdu jde. Pesimista neustále hledá nějaký problém. Tak teď je na místě jen dostát všem svým slibům a čelit výzvám. Jen se na té nové krásné vlně udržet a nespadnout.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgthzCVUNIs6170kVuWrk8ZizlIWKNTIRD0wGErHu1_G2u-EHi1dzbsS7eyWSvrK4WLrhdOGkHGBaksTC3I7TcLgkj040YfsqvGrI-8C7eKE5HGJrk7Qmul4rv4x6WiGZRLEDIzHxCKPl4/s1600/received_1741445299239400.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="960" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgthzCVUNIs6170kVuWrk8ZizlIWKNTIRD0wGErHu1_G2u-EHi1dzbsS7eyWSvrK4WLrhdOGkHGBaksTC3I7TcLgkj040YfsqvGrI-8C7eKE5HGJrk7Qmul4rv4x6WiGZRLEDIzHxCKPl4/s320/received_1741445299239400.jpeg" width="240" /></a></div>
<br />
<br />
Protože v linii mého příběhu se obě dámy nacházejí ještě stále na známé Mělčině, je asi dobré zmínit, že zpočátku se zdálo, že příběh bude komplikovat dlouhé dojíždění a hledání vhodného sídla v Pevnosti. Nebylo. Všechno do sebe zapadalo jako kostečky známé playstationové sovětské hry. Ne tedy hned, všude se to hemžilo vysokými cenami nájmů, ziskuchtivými realiťáky a když už byla na kost promrzlá a unavená Aithne vzít cokoliv teplého a suchého, objevila se ona. Nabízí po sobě nájem hezkého bytu, ke školce co by šutrem dohodila i Aithne (která v hodu nikdy nebodovala), bez RK a pouze s vratnou kaucí. Aithne rozhodně nebyla jediným zájemcem. Ale líbila se jí a za pár dnů už bydlely v krásném, útulném bytě. Dalším andělem se ukázala být pronajímatelka Mělčinského bytu, která nejen že ji (pro vlastní sny s bytem) ráda bez jakýchkoliv lhůt, problémů či jakéhokoliv hudrování propustila, ještě jí v mnohém nesmírně pomohla.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtqjGlEjj2ujRdsgB5Bgegjiyr_KVdH5SiCF9F5wRoqEqb60k2xOVuptX-GvXFx7nr7SuBL0aQ2oqRyHalID3Z14M2fpDu_J2c9qMbJ7W3i0oQyw0VA5uDzWfmqZPSL5OGM0VHJuqF_oo/s1600/20171218_182950.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtqjGlEjj2ujRdsgB5Bgegjiyr_KVdH5SiCF9F5wRoqEqb60k2xOVuptX-GvXFx7nr7SuBL0aQ2oqRyHalID3Z14M2fpDu_J2c9qMbJ7W3i0oQyw0VA5uDzWfmqZPSL5OGM0VHJuqF_oo/s320/20171218_182950.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
Lépe shořet, než vyhasnout. Raději vyhořet, než se stěhovat. Ano, bylo to náročné. I když se Aithne nikdy příliš netajila tím, že k Mělčině jí srdce nikdy příliš nepřirostlo, poslední vyklízení a uklízení prožívala v jednom hysterickém záchvatu pláče. Maličkatá dcerka, kterou přinesla v zavinovačce, kde ani nebyla vidět, rok intenzivní péče, ve znamení laktace a brutálního rozchodu s jejím otcem, ale provázen prvními úsměvy, krůčky, slůvky a obrovskou láskou bez podmínek. Tady i sama Aithne skutečně dospěla a vyrostla. Tady se stala ženou, kterou je.<br />
<br />
Obrovské vypětí fyzických i duševních sil bylo ale neustále vyvažováno neskutečnou radostí z krásných změn. Bohužel to odskákala Muire. Veškerý stres, změny, imunita zvykající si na školku, horečka, vyrážka, návštěva pohotovosti a hospitalizace. Promiň, promiň mi to všechno, miminko moje. Ale už je snad vše v pořádku. I doma snad každá věc našla jako po másle své místo.<br />
<br />
Děkuji, z celého srdce děkuji všem a hlavně těm, kteří v poseru Aithne vždycky věřili. To potřebovala ze všeho nejvíc. Samozřejmě se objevila spousta lidí, kteří to měli jinak a nebudu o tom psát, protože to je prostě život, který se nepíše vždy jen růžovou fixkou, kterou má tolik v oblibě Muire bohužel nejen na papíře. Aithne má stále sny, které ještě doufá realizovat. Aithne má stále ještě mouchy, které ne a ne zahnat, ale kdo se chce zabývat těmi, škodí jen sobě samému. Mouchy jsou taky živé a život je přece krásný :).Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-29584516730589564942017-11-19T14:33:00.000+01:002017-11-19T14:33:28.368+01:00Tajím v srdci mrazivou starost"Dobrý den. Tak my vás teda bereme." zaznívá něžným dámským hlasem z telefonu.<br />
"Uaaaa!" burácí neodbytný hlas dítěte dobývajícího se do koupelny, "Maja taky, takyyy... Šikula Maja čulalalaa mamááá vylit!"<br />
Jediný, kdo ze sebe není schopen vydat zvuk podobný lidské řeči je Aithne.<br />
<br />
"Děj se vůle Tvá" uzavřela všechny své pro a proti a zmatek vlastní duše. Byla přesvědčená, že jejím údělem je v době nynější spíše sbírat zkušenosti na pohovorech, občas nakouknout do skript a po večerech dál žehlit a za vrchol pracovního úspěchu považovat obsah dceřina nočníku. A najednou jí spadla do klína vysněná práce. Vysněná na plný úvazek. Vždyť byla na pohovoru naprosto strašlivá. Jakých kvalit asi musely dosahovat verbální schopnosti ostatních uchazečů?<br />
<br />
Batole bušící do dveří je stále urputnější a Aithne si představuje, jak to pachole asi zvládne bez odpovědi více než osm hodin denně. Během té doby se hlas v telefonu domáhá odpovědi, kdy je Aithne schopna nastoupit. Prý by ji rádi viděli plně nasazenou co nejdříve.<br />
<br />
"Aha, děkuji." je všechno, na co se rozcuchaná máma s nafialovělými opuchlými oči zmůže. Nakonec se přes huronský řev pedantsky se domáhající úklidu útrob nočníku a maminčiny pochvaly domluví. Ruka je v rukávu. Není cesty zpět. Ale naštěstí není ani čas nad touto nesmrtelností chrousta přemýšlet. Je třeba sprovodit čůránky z povrchu zemského, je potřeba samou láskou sníst tu roztomilou inkarnaci (pravděpodobně) Mao-Ce Tunga a všechno s ní probrat.<br />
<br />
Jak řekl Dalajláma, nic ve vesmíru není statické. Aithne nějak cítí, že je dobře, že jsou věci v pohybu, ač teda turbulence posledních dní Aithne skoro zabíjel, není věrná svým zásadám v myšlení ani konání. Necvičí a uzavřela se sebou úmluvu, že "sladké možeš, když si to sama vyrobíš". Řekla si, že když už nic, bude si moct říct "byla jsem v žitě" ... a bude umět nějakou buchtu. Když už umí nejen vařit, téměř jako Magdalena Dobromila Rettigová, ale začíná se jí až příliš i podobat, cifra na váze začíná zlověstně blikat, uzavírá tuto otázku ujištěním sebe samé, že se skutečně děje "vůle Tvá" a vše je jak má. Řád na tebe, Aithne.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0IDMJKzLvrDQusxdDhaS288BKcbP52j0n6v7gnkfDI9tSiUcr-jHW-K_Xv1TkwvuzIUqeEqLeSRWF5TNShNhI2y_GGTvGBI8Sk31mz35cG04s2TKBGsPG2oMJ7xFGgXo7ZGc00hU4T7g/s1600/20171008_161322.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0IDMJKzLvrDQusxdDhaS288BKcbP52j0n6v7gnkfDI9tSiUcr-jHW-K_Xv1TkwvuzIUqeEqLeSRWF5TNShNhI2y_GGTvGBI8Sk31mz35cG04s2TKBGsPG2oMJ7xFGgXo7ZGc00hU4T7g/s320/20171008_161322.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<br />
"Aaaaa mamaaaa" - a na Tebe taky. Ale přeci jen, byly spolu dva roky každý den nepřetržitě. Muire je sice tvrdá hlavinka, ale po své mamince taky velmi citlivá duše a Aithne starost o ni nedovoluje, bohudík či bohužel, vůbec se zabývat sama sebou a tím, co se stane, až začne skutečně sama existovat. Kéž jsou holky obě už jen zdravé a šťastné. Neskromně se domnívám, že si to obě zaslouží.<br />
<br />
<br />
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-85163956529726760392017-11-14T23:26:00.000+01:002017-11-14T23:26:06.906+01:00"Jak jsi prosímtě zhubla?" - "Máš kousek času?"Volání duše většinou dříve nebo později přehluší volání rácia a potřeby vlastní ochrany, i proto mě ta má najednou začala trhat úplně jiným směrem, než jsem byla zvyklá kráčet a nejen psát v první osobě, ale i opět trochu zrýt to bahno a směřovat blog trochu blíže k vlastní osobě. On se i pak blog skutečně stane blogem, tedy jakýmsi veřejným "deníčkem" a bude tedy sloužit účelu sobě vlastnímu. Má to pár výhod, nebudu muset řešit stylistiku, sloh a to, jestli to vůbec někoho může bavit. Upřímně, má vnitřní spisovatelka má trošku chřipku. Momentálně své volno tráví nejraději s Charliem Harperem. S jehlou v ruce, kdy se klube druhá quiet book, tentokráte pro roční neteřinku. A také se blíží Vánoce, nějaké to adventní tvořeníčko a protože nejen o Vánocích se mají plnit sliby, moc ráda bych dostála svému slibu a napsat i pár svých slůvek k oblíbenému tématu moderních blogerek. "Jak jsem zhubla" :D. Dostojím ovšem i svému tvrzení, že nejen jídelníčkem a cvičením je člověk živ. Odhalím se daleko víc, než kdykoliv komukoliv. <div>
<br /></div>
<div>
<b>Přibližně milion let before Aithne</b></div>
<div>
Rozhodně jsem nikdy nezapadala do tabulek ideálů ženské krásy a až ve chvíli, kdy jsem tento fakt nejen přijala, ale dokonce jsem na své tělo začala být pyšná, začalo se měnit. Ale do této doby má uplynout ještě mnoho vody v řece (a pak se i Stázina dostane Kubovi za ženu) a já balancovala někde mezi "tou, s tím velkým zadkem" a babiččiným "je ťa dost". Vybírám fotku z Vánoc 2008 (takovou tu klasiku u stromečku kterou máme zřejmě všichni :-)), kde se nachází poměrně spokojená, naivní holka, jíž maminčino cukroví vyrábí upřímný úsměv ve tváři. Osmnáctiletá slečna váží přibližně 70kg a nějak zásadně se svým BMI netrápí. Nějak vždycky byla spíše "ta chytrá a vtipná" než oslnivá diva. No a co. A nějaký ten mužský objekt se omotával okolo vždycky, takže jakápak motivace? A hlavně povzbuzená, kupodivu opět babiččiným "až tlustí budou hubení" si s dovolením bere další chlebíček. Circa za 14 dní poznává svého budoucího muže. Prostě pohádka.</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnl4d9khH5sl8qhAI1prHJzHqauUPjsZco_FRL5ov7JrygZrzSScT6tt6Jg7ecWJPUKowJXkfmrUvkabiu3Abxnv3PfazcjGTc6MMRdrtkbBGgcfDIjzjEkoYJRqgpA7HJrlHRrUdLicA/s1600/DSCN0044.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnl4d9khH5sl8qhAI1prHJzHqauUPjsZco_FRL5ov7JrygZrzSScT6tt6Jg7ecWJPUKowJXkfmrUvkabiu3Abxnv3PfazcjGTc6MMRdrtkbBGgcfDIjzjEkoYJRqgpA7HJrlHRrUdLicA/s320/DSCN0044.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>Go on!</b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Následuje sedmiletá pohádka. "To víš, že pro mě nejsi nejkrásnější na světě, jsou hezčí holky, ale ty seš prostě ta spřízněná duše." řekl jí kdysi muž, kterého se chystala v budoucnu si vzít. Souhlasila, není nejkrásnější na světě a vlastně se nic nezměnilo, byla prostě dál ta chytrá. V domnění, že takhle vypadá láska jako trám, romanticky napchali srnčí trávou a pak šli na řízek. Pre-Aithne, kromě toho že s obalem na foťák na krku připomíná japonského turistu, nosí výhradně pánský střih riflí a černá "bejziková" trička. V sukni se totiž nelíbí svému milému a to je přeci to, oč tu běží, no ni? </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbFFRGOyX5UmgwqXcnElXkp9jfpyOxxv635qkRs3ZK2AVe75hMJ0KWtRbsuEFDAW4OhY6JAIzY32-y_gD6XqRLq3eNlGvNU7yY9wnS9gPYi0f3y-QXAskquW9vbdQjQ2zg2MZax2vUM38/s1600/Sn%25C3%25ADmek+185.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbFFRGOyX5UmgwqXcnElXkp9jfpyOxxv635qkRs3ZK2AVe75hMJ0KWtRbsuEFDAW4OhY6JAIzY32-y_gD6XqRLq3eNlGvNU7yY9wnS9gPYi0f3y-QXAskquW9vbdQjQ2zg2MZax2vUM38/s320/Sn%25C3%25ADmek+185.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Když se sloučí domácnosti těch dvou, Aithne neumí vařit ani za malíčkový nehet, připálí i čaj, oba mají rádi pizzu a špagety, takže pohádka pokračuje a není třeba řešit jediný problém, no ni? Aithne inspirována domácí stravou z kolejí hojně zařazuje vyváženou stravu v podobě bílého pečiva a těstovin. Píše bakalářskou práci a učí se na státnice, čemuž je třeba opravdu věnovat pozornost a zásobit se dostatečným množstvím cukrů a sacharidů. Mozek to prý potřebuje. Což netřeba dodávat, že rozpohybuje ještě více nejen glukózu v mladé krvi, ale i ručičku na váze. "Měla jsem spoustu stresu s bakalářkou! Hledám práci! Řítí se mi na hlavu celý vesmír! No a co??" Když v taláru přebírá kýžený diplom ukazuje váha trojmístné číslo, za pár měsíců v pracovním procesu se dá holka jedna zlobivá trošku překecat a trochu sleze. Aithne kultivuje hlavně duši, maximálně trochu omezuje kalorie ale nad skladbou jídelníčku příliš nepřemýšlí. Athair si nestěžuje ani ji nechválí, což neprobouzí motivaci stát se Magdalenou Dobromilou jedenadvacátého století. Čaj Aithne sice už nechutná po spálenině, jejím lepším kouskem je průměrný guláš s kupovaným knedlíkem nebo francouzské brambory. Změna nastává až s Athairovou diagnozou autoimunitní choroby střev a následnou léčbou. Oba se zajímají o vliv stravy na lidské fungování. Fotka pochází z této doby. Matně si pamatuju, že "modelka" z fotky se někomu svěřila s váhou okolo 85 kg. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Sem bych dala velký vykřičník. Možná tučný font. Kniha <b>Jídlo na prvním místě</b> a objevení <b>"Paleo" stravy</b>.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiF_EM_FeZqpg76x7NyX3CQfZ95UTMl3R0jeKaE-nInhBg8s8utUGOEsWlf-rgscYgeCzNgTDW8OXxN2b_HfUGKe9pRHDynoanjpM9PDIQq9wGgY_O6ZivDr0-UGYYHDbcwna9-x5WikSk/s1600/IMG_20140721_172015.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiF_EM_FeZqpg76x7NyX3CQfZ95UTMl3R0jeKaE-nInhBg8s8utUGOEsWlf-rgscYgeCzNgTDW8OXxN2b_HfUGKe9pRHDynoanjpM9PDIQq9wGgY_O6ZivDr0-UGYYHDbcwna9-x5WikSk/s320/IMG_20140721_172015.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Objevení nové stravy, zařazení většího množství zeleniny a bílkovin, v první řadě pomáhá Athairovi zvládat nemoc a v té druhé stabilizuje i váhu Aithne-to-be na přibližně 80kg. Dalším možným důsledkem je i pozitivní těhotenský test.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Tady, po napsání docela dlouhého textu, bych ze slušnosti měla napsat, že příběh teprve začíná. Budoucí Aithne teprve příjde na to, co je problém. Možná, že citát "Život je řada průserů po sobě nepravidelně jdoucích" by nejlépe vystihoval události následujícího období. Dodovávám však citát vlastní: "Chválabohu za ně!". Těhotenství končí asi v patnáctém týdnu a Aithne-to-be opět kultivuje hlavně duši, spíše než tělo a prožívá první chvíle opravdového hledání sebe sama, sladí si život a Athair po ní vždy ve vhodnou chvíli hodí tabulku čokolády. Hlavně motivovaná zdravím svého partnera a také touhou po dítěti se ale brzy vrátí k paleo režimu. Mikroskopická Muire, světlo v temnotě, na sebe nenechává dlouho čekat. Startujeme na váze 80 kg.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhayU_IOnJI0iXODttd17ZBLoybbpnyOLHqt7_m-ALzhWbkQciDJKOgQ3jrkFAg_DCjQTlHhjPK2_hXGvpQlC8Tfd9thTcvNJN24f75kQJ4yELlSTuxXxbmALYzuBG532DOoOgzHNByJzY/s1600/IMG-20150214-WA0006.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="1280" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhayU_IOnJI0iXODttd17ZBLoybbpnyOLHqt7_m-ALzhWbkQciDJKOgQ3jrkFAg_DCjQTlHhjPK2_hXGvpQlC8Tfd9thTcvNJN24f75kQJ4yELlSTuxXxbmALYzuBG532DOoOgzHNByJzY/s320/IMG-20150214-WA0006.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>Aithne</b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Pokračování příběhu už může být někomu, kdo se blogem trochu prohrábnul známější. Aithne je těhotná, baští kyselinu listovou, zeleninu, ale i kvanta tabulek čokolády, protože "No a co? Je přece těhotná. Jí za dva." To by mohlo být tehdá její oficiální prohlášení. O tom ostatním nikdo nevěděl. Že potrat ženu pro další těhotenství poznamená a že už nikdy nebude "nejkrásnějším obdobím ženy" psát nebudu, pochopí mne ty, které bolestnou zkušenost sdílejí. Na miminko se ale těšila a Muire byla od první chvíle milovaným a toužebně očekávaným dárečkem.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Jsem s Tebou jen kvůli děcku. Jinak bych odešel." pronesl Athair, když byla Aithne ve čtvrtém měsíci těhotenství. Život je hořký, nikoliv bohudík, sladíme dvojnásob. Athairova věta se v různých zněních střídá s "Aale, já měl jen nějakou krizi" a psychický stav brzo-rodičky by se dal popsat jako panika, pocit osamělosti a zároveň s obrovským břichem rostoucí láskou a pocitem zodpovědnosti k mrňavému embryjku Muire. Psychické pohodě nepřidává ani formální svatba. Na ultrazvuku lékař zjišťuje, že štítná žláza těhule se pramálo podobá té v učebnici lidské anatomie a Aithne má vlastní diagnózu: chronicky snížená funkce štítné zlázy. Když má Aithne +25kg, přestává se vážit a vztyčenému ukazováčku endokrinologa i gynekologa v duchu nastavuje vlastní vztyčený prst (nikoliv však ukazováček) "Vy víte prd". </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWxLdqM2MJyon82Skh_OAPfbpsSLszaFVPuI7GJeFoqK9WoMEMCLoX4A7bXU7fcBVnQjPvghIICO_aj5T-ijxJtA265LVTHoKlvOII3iKPDDk7e38lXY6G0A_iBcmP2dezVizA8v2YFgw/s1600/bazen.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1061" data-original-width="1600" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWxLdqM2MJyon82Skh_OAPfbpsSLszaFVPuI7GJeFoqK9WoMEMCLoX4A7bXU7fcBVnQjPvghIICO_aj5T-ijxJtA265LVTHoKlvOII3iKPDDk7e38lXY6G0A_iBcmP2dezVizA8v2YFgw/s320/bazen.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"No jo, Ty čekáš tu holku, co? :D". Na ten bazén se raději jen koukej. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmrVeJmbh95QkCPsZyBRcl2XgpU8tuxoXWNqzLT3V803S8YRLHDmLU0qdeIQPz8UfEl-vkUuBoTmAtASsiMllea57ybzzqtH7-0UYuWkKhUB53fBBurR56hlwwSOgAGPLVLlb6LA5eNJo/s1600/IMG-20151008-WA0001.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmrVeJmbh95QkCPsZyBRcl2XgpU8tuxoXWNqzLT3V803S8YRLHDmLU0qdeIQPz8UfEl-vkUuBoTmAtASsiMllea57ybzzqtH7-0UYuWkKhUB53fBBurR56hlwwSOgAGPLVLlb6LA5eNJo/s320/IMG-20151008-WA0001.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Přichází na svět holčička. Panenka na světě mi nejdražší, které na těchto řádcích říkám Muire. 45 cm, 2 450 gramů. Přesně tolik váží lidské štěstí. I štěstí umí velmi bolet, není-li je s kým sdílet. To nějak pochopí ti, kteří to zažili. Ve chvílích, laktačními hormony ještě posílenými, výkyvy mezi pocitem naprostého blaha a osamělé beznaděje jsou první úsměvy vzrůstem maličké, ale srdcem obrovské Muire příslibem lepších zítřků. Athair se zdá být skvělým tatínkem, chachálí na stole i hovězí vývar na plotně jsou toho přeci jasným důkazem. Živí rodinu. Odchází o půl šesté ráno do práce a vracívá se i v deset večer. Před spaním jeden americký úsměv do postýlky na spící holčičku a pokud náhodou zavádí pohledem o její matku, je v lepším případě chladný a prázdný. "Ve vztahu jsem vyhořel. Nevím jak dál" dostává brzo-Aithne od Ježíška. Váží v tuto chvíli 100kg a plně kojí. Jí jako běžný smrtelník, snídaně-oběd-večeře. Kvůli své skomírající štítné žláze, jejíž výsledky jsou každou kontrolou horší a i kvůli otci Muire se snaží vařit "paleo-friendly", ale v emotivních chvilkách lepí bolest i štěstí čokoládou a nalévá se přeslazenými nápoji pro kojící maminky. Přece kvůli tomu děťátku. Přece taky proto, aby mělo v pohodě maminku. Už si trochu uvědomuje, že cukr její pohodě nepřidává, ale smutek zhoršuje, jakož i pocity o vlastní ošklivosti, zbytečnosti a neschopnosti. Každý den nachází tisíc důvodů se nenávidět a trestat. Nespravil by to třeba nějaký zákusek? </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2CgMNChqTMwvfjYLXEeqlzvfaj_eTlZ7NdUkwaQb25har1nWAl1jyFPdcuZgR5t4M6Aq5dyKFlEPlpLp7wC9ZoHFf6LRnmjY00p6tQ-TsE7igeUJGBuv2RovX0sh3rx8QJhmRnqSH5Ks/s1600/DSC_0575.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1060" data-original-width="1600" height="211" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2CgMNChqTMwvfjYLXEeqlzvfaj_eTlZ7NdUkwaQb25har1nWAl1jyFPdcuZgR5t4M6Aq5dyKFlEPlpLp7wC9ZoHFf6LRnmjY00p6tQ-TsE7igeUJGBuv2RovX0sh3rx8QJhmRnqSH5Ks/s320/DSC_0575.JPG" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
K "jsem s tebou kvůli malé!" se přidává "nemám tě rád a neměl jsem tě rád nikdy". Muire má 5 měsíců, Aithne 25 let a stále 100kg. Venku vládne iluze průměrné mladé rodiny a Aithne je na pokraji svých duševních sil. Když za Athairem třísknou dveře, vytáčí toho, koho dítě obvykle vyhledá, když je mu nejhůře. Maminku. Za pár hodin už bydlí i se svou dcerkou u rodičů. Bude tam bydlet přibližně měsíc. V tento okamžik se asi začíná rodit Aithne. První krok k sebeúctě a opuštění manžela plného pohrdání zřejmě proces jejího uzdravení započal. Již za pár dnů bouchá konfety a slaví, že její váha má už "jen" dvě čísla. Potkává se s kamarádkami a konečně o všem mluví. "Panebože" a hrůzné pohledy jsou odpovědí na její vyprávění, jakto, že nyní bydlí u rodičů a ne s otcem svého dítěte. Athair až v tuto chvíli začíná komunikovat a výhradně mailem vysvětluje, že s Aithne se nedalo vydržet, protože její nálady byly nesnesitelné a ve vztahu prostě vyhořel. Co měl dělat, že jo. Chudák. Hned co se za nimi zavřeli dveře, nachází novou lásku. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgevxyobHUH3NDgnunRknqp8qCi8WBK8wL6tZDSU16ZpOxiMdW44IDS31H-An-1TOzqGcdoQJEC8Bgh1AyxCDAjCCH8_4SuDN5tYVgjluo9DjednlYZB2sH-edOZXAalOeAHizahoeUPc0/s1600/brezen16.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgevxyobHUH3NDgnunRknqp8qCi8WBK8wL6tZDSU16ZpOxiMdW44IDS31H-An-1TOzqGcdoQJEC8Bgh1AyxCDAjCCH8_4SuDN5tYVgjluo9DjednlYZB2sH-edOZXAalOeAHizahoeUPc0/s320/brezen16.JPG" width="240" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div>
Rodina se mobilizuje a hodlá čerstvou "samo-matku" podpořit především po materiální stránce. Jak ale ví všichni "single žijící s rodiči", má to své výhody i nevýhody. Aithne, která se klube porodními cestami, řve čím dál hlasitěji. Bež dál a buď sama sebou. Aithne se se svojí usměvavou parťačkou stěhuje zpět a Athair hnízdo opouští. Protože Muire potkal mezník v životě člověka, kdy už může přijímat pevnou stravu, Aithne se dokonalí ve vaření a snaží se o nějaký takový střed "ať je to dobré a ať je to zdravé". I když je jí smutno a otřes v jejím životě stále doznívá, paseku po bouři bude ještě pár měsíců uklízet, spadne z ní ohromné množství stresu a spolu s ním asi 10 kg. Stále si připadá sama, osamělá, tlustá, šeredná a bez naděje, ale necítí se už svazována žádnými očekáváními ani povinnostmi vůči nikomu, kromě malé Muire, které se plně oddává. Ta se plazí, potom leze, stojí a dělá první krůčky. Aithne se s ní raduje. Osamělá, ale nikoliv sama. Muire lásku vrací veselým dvojzubým úsměvem a roztomilým žvatláním. </div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYw0edZzJPLivrStW31Ot2AGA6VHH2AZTVCPG99NLRBj0Fx2jUthej6-1e_vJQBaZ8T2B6bD1IoytBSy-N6T5imMoPzB5RA59NsysqMqUKGthZj68A_Y5N5B_b5TFQYRM3CDeIfNeWTfA/s1600/01.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYw0edZzJPLivrStW31Ot2AGA6VHH2AZTVCPG99NLRBj0Fx2jUthej6-1e_vJQBaZ8T2B6bD1IoytBSy-N6T5imMoPzB5RA59NsysqMqUKGthZj68A_Y5N5B_b5TFQYRM3CDeIfNeWTfA/s320/01.jpg" width="213" /></a></div>
<div>
Je babí léto roku 2016, Aithne ve snaze zachránit své zhoršující se zdraví (a taky trochu teda shodit, že jo, co si budem..) baští paleo, občas nějakou sladkou tečku po obědě, chodí na dlouhé procházky (což je i jediný způsob, jak v té době uspat Muire), ale její váha stojí na čísle 90 kg. Každý její čin i myšlenka je do této doby oddán Muire, se kterou tráví 100% času. K Athairovu dobru nutno přičíst, že plní své vyživovací povinnosti a dokonce holky bere na výlet. Tam se mu boubelatá, po lásce toužící Aithne, svěřuje, že je ochotná navštívit s ním manželského poradce a pokusit se zachránit, co z rodiny zbylo. Dozvidá se, že Athair ochoten není, protože je již spokojen s jinou ženou.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Příběh následujícího dne znáte, "Protože mohl". Neudělal nic víc, než to, co udělal a projevil jenom sám sebe. To, co o Tobě, Aithne říkal není to, kým jsi. To, kým jsi, se projevuje ve TVÝCH SKUTCÍCH a v tom, jaká jsi Ty. Jaký je on s Tebou nesouvisí. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Ta, která se v tu chvíli narodila, milovala své dítě stejně tak, jako ta předchozí. Ale chtěla i volný čas pro sebe. Athair si tedy začal občasně brát Muire ven. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Ta, která se narodila, se vůbec nestyděla si vzít sukni, protože už jí nikdo neříkal, jaké má či nemá nohy. A věděla, že když chce čokoládu, ve skutečnosti chce jenom pohladit. A už věděla, že se může pohladit i sama. </div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKONsOcUV6DOg8L25VTgbfNEmwVVygrQxDiT37LaHtxhdh-KzrW5MTMZBqANKH-aRFv4QzF2hs-ssI0KR_mvsZ7M8voy2TTgv-juzngiPyd0-wNPT2uD7ZQ0jYeJhRhBDvMyk08I5Xwq8/s1600/leden17.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKONsOcUV6DOg8L25VTgbfNEmwVVygrQxDiT37LaHtxhdh-KzrW5MTMZBqANKH-aRFv4QzF2hs-ssI0KR_mvsZ7M8voy2TTgv-juzngiPyd0-wNPT2uD7ZQ0jYeJhRhBDvMyk08I5Xwq8/s320/leden17.jpg" width="240" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
Z nově zrozené holky padalo přibližně kilo týdně. Jo, jedla zdravě, cvičila, běhala kolem velice živého batolete, ale ze všeho měla v první řadě radost. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Hodně mi pomohl taky systém <b>13denních nakopávacích výzev</b>, nečetla jsem Konec prokrastinace, ale myslím, že se to nese v podobném duchu. Prostě nějaké minimum, které pro sebe člověk denně udělá a které ho motivuje k dalším krůčkům k vytyčenému cíli. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Můj původní cíl, když jsem se probudila stokilová u svých rodičů, den po odchodu od manžela, bylo dosáhnutí předtěhotenské váhy, tedy 82 kg. Povedlo se mi dosáhnout 60 kg.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Teď mnou najednou projel obrovský pocit úlevy a štěstí, když jsem to vše sepsala. A jak jsem slibovala, není to žádný jídelníček, cvičební plán ani univerzální návod, jak zhubnout. Je to má cesta a její, vím, až děsivě intimní zpověď. Rok jsem se to chystala sepsat pokaždé, když se na mě obrátila nějaká duše s dotazem "Jak se mi to proboha povedlo??". Ale udělala jsem to v první řadě pro sebe a je mi jasné, že druhé právě tohle nebude příliš zajímat a dost možná se to i některým nebude líbit. Jenže o tom to právě je, co MNĚ je po tom? Dost možná se to zítra nebude líbit ani mně, ale v tuto chvíli to tak cítím a mám. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Kdo nemá rád dlouhé texty a blábolení cizích lidí, pro toho návod asi zvládnu shrnout na dva řádky, to snad umím: <b>zdravá strava postavená v první řadě na zelenině, zdravých tucích a kvalitních bílkovinách, přirozený pohyb (procházky, zvedání věcí, kratší, ale pravidelné cvičení - vězte, že jsem toho při nespícím batoleti se sebevražednými návyky nezvládla mnoho), MÍT SE RÁD, MYSLET I NA SEBE A DĚLAT SI DROBNÉ RADOSTI, kolik možnosti dovolí. </b>Dobře, tak ani tohle na dva řádky neumím.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Jak říká můj velký vzor, Lucka Kolaříková, je potřeba neustále vyvažovat snění a konání. Taky říká a má velkou pravdu, že o tu sebelásku je potřeba se starat. Mně se často stává, že se takový ten hlas ozve, co říká, že za nic nestojím a podobně. Ale už ho umím vyslechnout a poslat pryč. Nejsem sice žádná super-žena, moc toho neumím a moc jsem nedokázala, ale pár věcí jsem určitě dokázala a hlavně vždy s čistým svědomím. Úsměv mojí dcerky mě každý den ubezpečuje, že i kdyby v očích druhých nic, v těch vlastních jsem dokázala moc. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Vím už totiž, kdo jsem ;-)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEic3LQw30oC1SEdfeDWF6BCpe0zXq0m6w-QWVYoPc1sbUUwQ7COzAaHBVKqmLqwbp5WmL__0YPxrGjlt5mrK7-H3HW3h_8EzAGv7332mendEPO_HyPuM37v3q2fOOr3rC5gwkfhG13g2TM/s1600/IMG_20170812_091959.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEic3LQw30oC1SEdfeDWF6BCpe0zXq0m6w-QWVYoPc1sbUUwQ7COzAaHBVKqmLqwbp5WmL__0YPxrGjlt5mrK7-H3HW3h_8EzAGv7332mendEPO_HyPuM37v3q2fOOr3rC5gwkfhG13g2TM/s320/IMG_20170812_091959.jpg" width="240" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
</div>
Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-54389029600855695712017-11-07T20:38:00.001+01:002017-11-07T20:38:29.494+01:00Nese kávu ruka k ústům, ke kterým má zjevně úctuVelká technická krize s pánem Computerem zažehnána tak to teď netechnická Aithne konečně zase rozjede. Alespoň do té doby, než se za pár hodin probudí Muire. Ty četné návštěvy z Chile a Kuala Lumpur musejí být nesmírně zvědavé... Aithne se chystá zítra na druhé kolo pracovního pohovoru, takže moc plodná dneska nebude (bude-li ještě někdy). V podstatě vysněný job, ač organizace odjakživa Aithne trochu protivná, práce s lidmi s mentálním handicapem, kreativní a poměrně slušně hodnocená... Go for it, Aithne!<br />
<br />
Na první pohovor Aithne vyšla s hlavou velice vysoko vztyčenou a postříkaná voňavkou od hlavy snad až k patám. To asi že chudinka ležela tři roky na dně šuplíku... Flirtující výpravčí společnosti Čekej Dál a nádherné podzimní počasí jí příjemně rozehřály třetí a čtvrtou čakru a Aithne se vystupujíc na nádraží v Maďarské Pevnosti vydává vstříc své Dharmě: jejím nitrem zostra zní mantra "Jsi odštěpek základního kamene" a je odhodlaná spasit svět a připomenout to dnes každé jediné bytosti, kterou potká. Bude zářit tak pronikavě, až svým dobrem a čarem ozáří celý svět a spasí svět. Vyšší síla se směje, až se za břicho popadá. Strážní andělé se mobilizují.<br />
<br />
Aithne je už trochu zvyklá, že na své cestě občas uzří nepříjemné a zamračené obličeje, na pracovním pohovoru je to věc trochu nepříjemná, ale stále je přesvědčena o vlastním vyšším smyslu bytí a nepřestává se usmívat uvnitř i vně, ač opět vzbudila pozornost svým dřívějším příchodem a vysokými kozačkami (protože lodičky okopalo batole, které plánuje účast v Malé královně krásy). Aithne povídá o tom, jak se pro tuto pozici výborně hodí, sice jí dvouletá "dovolená" připravila o racionální uvažování a většinu, kdysi tak bohaté, slovní zásoby, avšak je pro tuto pozici ta nejlepší a ta pravá.<br />
Samozřejmě zná standardy kvality sociálních služeb. "Je jich Osm. Patnáct? Aha, pardon!"<br />
Aithne, jsi už dlouho ze školy, to nevadí. Uklidňují strážní andělé před rudnutím tváře.<br />
<br />
"A co nám můžete nabídnout Vy?"<br />
Aithne je přece ta povolaná. Umí přeci víc věcí, než přemluvit vzpurné batole k čištění zubů. Zná toho více než existenci žlučového mýdla. Jako studentka místo chlastání dobrovolničila, je empatická, trpělivá, manuálně i pohybově nesmírně zdatná, ráda šije, plete,krásně háčkuje, malíčkem levé nohy maluje impresionistická díla, velmi se zajímá o společenské dění. Krucifix na stěně nepříjemné kanceláře se řítí k zemi.<br />
<br />
"To nevadí, zlato, lépe jsi to prostě nemohla zvládnout, při tom všem, co teď řešíš. Příště tyto zkušenosti zúročíš a rozhodně na tebe čeká něco lepšího." Nikoliv, nejsou to slova statného svalovce, který na Aithne celou dobu trpělivě čekal v čerstvě umytém bavoráku. Podobné věty a pohlazení po tváři Aithne věnuje sama sobě ve chvílích, kdy se cítí jako naprostý břídil. Tak či tak, píšu o tom často, alespoň jeden člověk je tu pro nás vždycky :-).<br />
<br />
Když vystoupí v Mělčině, napadne ji, pro posílení Dharmy (když už neklaplo spasení světa), že aspoň vyzvedne objednané kolo pro Muire k Vánocům, poněvadž je celkem vzácný čas, kdy není obdarovaná přítomna. Protože svalovec ji opět nedoprovází ani neveze, nese kolo v náruči domů a najednou se rozezvoní telefon. Aithne pokládá růžovoučké roztomilé kolo na zem a dozvídá se, že postoupila do užšího výběru a má přijít na praktickou část, tedy zřejmě se předvést.<br />
<br />
Najednou se jí honí hlavou miliony věcí, víc než strach, že jí někdo dá do rukou háček a klubko, ji najednou děsí představa vlastní existence v 3D světě. Ač je pracovní doba oproti té zavedené v továrnách, ideální, přeci jen vidí sebe vlečící Muire v 6,30 do školky a vlastní vyplazený jazyk v 16 h a smutný obličej své dcery, protože pro ni si matka přišla jako poslední...<br />
<br />
Vyšší sílo, přestaň se tak nahlas smát, já Ti totiž věřím...<br />
<br />Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5088438275963633140.post-12624298688831814722017-10-02T00:37:00.005+02:002017-10-02T00:37:56.153+02:00Všechno nejlepší miláčkovi!Moje milá a nejmilovanější,<br />
<br />
nemůžu uvěřit, že dnes už jsou to dva roky, kdy jsme se poprvé shledaly "tváří v tvář" a zároveň se toho za Tvůj kratičký život odehrálo tolik, že si skoro říkáme "teprve"? Zřejmě je vážně kus pravdy v tvrzení, že s dětmi či "po dětech" utíká čas jako splašený. Pamatuju si tu eufórii i paniku zároveň, když jsem se dozvěděla, že se na svět tolik těšíš, že se dostavíš o měsíc dříve. A ten pocit, kdy jsem Tvých tenkrát 45 centimetrů držela poprvé v náručí, ten mi zůstane pevně vrytý do paměti jako ten nejkrásnější po zbytek mých dní. Občas se mi zasteskne po té mé zakuklené larvičce s permanentní škytavkou, která sotva udržela očka otevřená déle než pár minut, po tom roztomilém mňoukání místo pláče. S láskou se ráda vracím i k nočním vstávačkám k hladovému miminku, nikdy v životě jsem si, jako tehdy, nepřipadala důležitější a potřebnější. Občas se mi stýská moc.<br />
<br />
Ale stačí se potom podívat na Tebe dnes, abych se začala dmout opravdovou pýchou a abych s naprostou jistotou věděla, že právě osobnosti jakou jsi Ty mi bylo v životě nekonečně moc potřeba. Nedokážu si už představit, že jsem mohla kdy být a Tebe nemít. Že se někdy pil čaj a ne "kit"? Že kdysi den začínal budíkem místo uslintané hubičky? Nebyl by můj den úplný bez Tvého sebevědomého "Díky!" a natažení malé dětské ručičky po předmětu Tvé touhy (který bývá většinou předmětem zapovězeným). Nevšimla bych si bez Tebe na světě a našich procházkách tolika zajímavých věcí, jako, že se olejová skvrna v kaluži podobá ptáčkovi anebo že smrdutou popelnici obrůstá "kytí". Nebyl by večer večerem bez látání nesmírně ošklivého medvěda, kterého jsem Ti kdysi ušila a jen Tvá vášnivá láska ho den za dnem zachraňuje od pytle s odpadky, přestože Tě plyšáci jinak "neba". Protože to se mnou děvče zkrátka a dobře umíš.<br />
<br />
Kouzelné je, jak jako jediná na světě přesně znáš tu mou hranici mezi ještěpořádhodnou maminkou a maminkou hodnou možná tak odvezení do blázince. Třeba když Tě večer nekonečně dlouho uspávám a Ty naposled zvedneš hlavu, abys společně s ní zvedla i maminčinu tepovou frekvenci ... i hlas :-) a to vše abych uslyšela Tvé udivené "no pusuuuu", následně ji od Tebe dostala a za chvilku už slyšela to sladké odchrupkávání.<br />
<br />
Jsi už slečna, jednou budeš žena a věřím, že i máma. Jednou to všechno pochopíš. Že se to jen těžko vyjádří slovy. Že Tě miluju nade všechno živé i neživé a to i tehdy, když se zrovna zlobím.<br />
<br />
A taky Ti moc děkuji za všechno, co jsi za ty dva roky naučila mě. Za to, co jsi právě a jenom Ty ze mě vychovala a co všechno jsem se díky Tobě naučila. Vyrostly jsme obě dvě, neskutečně.<br />
<br />
Všechno nejlepší, lásko!<br />
Tvoje máma<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJKFWbIiXPh6km2iI0YHVRPUL3q62yRi3kWQIiP31KgFnEz79rEsQT2cDEtkCculgGZsS_Kdb5NjWDqRWM0M_w9GXAWnWjZt1dg9pDHmOeZaPlQrm5p3zceVC2oB_sH2rnyXEQwfhrTtI/s1600/IMG_20151006_210111.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJKFWbIiXPh6km2iI0YHVRPUL3q62yRi3kWQIiP31KgFnEz79rEsQT2cDEtkCculgGZsS_Kdb5NjWDqRWM0M_w9GXAWnWjZt1dg9pDHmOeZaPlQrm5p3zceVC2oB_sH2rnyXEQwfhrTtI/s320/IMG_20151006_210111.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3RDjxthNbjtTkTD6N4d78vE_Y6iWEAs9fIWfP0ry2_-ClLXmj7WUkppcqhz4rzWVlZjQ8jLs7Df_O7yIl0ADXS1b25N9vS5D49U5NH3b9rapDbMstxZ6eaHv3c3wMGb6Mu-AG87pF_fc/s1600/20171001_145730.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3RDjxthNbjtTkTD6N4d78vE_Y6iWEAs9fIWfP0ry2_-ClLXmj7WUkppcqhz4rzWVlZjQ8jLs7Df_O7yIl0ADXS1b25N9vS5D49U5NH3b9rapDbMstxZ6eaHv3c3wMGb6Mu-AG87pF_fc/s320/20171001_145730.jpg" width="180" /></a></div>
Aithnehttp://www.blogger.com/profile/04784772441460694042noreply@blogger.com0