Aithne dnes slaví své první "druhé" narozeniny. Dnes je tomu rok, kdy se z nešťastného, naivního korpulentního děvčete stala bytost vědomá mnohého, včetně sebe. Během jediného večera. Aithne si jej pamatuje jako včera, kdy konečně uspala téměř roční pacholátko a měla jako mnoho večerů předchozích co dělat s pocity zmaru, osamělosti, nenaplněných tužeb životních i romantických. V tento večer bylo vše ještě krapet zesíleno Athairovou první zmínkou o jeho přítelkyni. Nespavou Muire, plný koš prádla ani zítřejší oběd nezajímalo, že ta duše chtěla být aspoň chvíli sama, otevřít si hezkou knížku a zachumlat se do nějaké hezčí reality, jako by ji to z přítomné bolesti nechtělo nikam pustit. "Moci se tak někomu svěřit!", "Být tak někdo, kdo všechnu tuhle bolest umí pochopit, kdo ji umí vyléčit, pofoukat, zahojit, zahrabat, spláchnout do záchodu, ... "... Jsou asi věty podobné těm, které mohly v tu chvíli, přesně před rokem v tento den, probíhat její hlavou. Na obranu jejího okolí, existovala a existuje hrst lidí, kteří při ní opravdu nesobecky stáli, jakoby ale v každou chvíli existoval silnější důvod k slzám. Jistojistě si však Aithne pamatuje jednoho vetřelce z její šestadvacetileté hlavy: "Jak mi to jen mohl udělat?" Člověk, kterému jen před nedávnou chvíli dala dceru, o kterou denně s nejlepším vědomím a svědomím pečovala; člověk, kterému dala sedm let svého mladého života a hlavně: člověk, kterému věřila.
Aithne si také přesně pamatuje, že poprvé ve svém životě zaslechla (nikoliv dostala) dostatečně hlasitou odpověď: "Protože mohl, Aithne. Protože mohl." Je zřejmě strašně těžké opravdu správně uchopit a pochopit tuto odpověď, pokud jste v ten večer a jemu předchozí dva roky nebyly Aithne. Nebo prostě někdo, kdo najednou prozřel z velkého trápení. Nevědomého trápení sebe sama. A ještě bych ráda zmínila, že je jedno, jakých rozměrů je toto trápení z hlediska pozorující společnosti, podstatná je míra Vašeho trápení, ať už se trápíte vředem na zadku anebo životní ztrátou.
"Protože mohl" byla sice jednoduchá, ale naprosto všeříkající pravda, která úplně a od základu změnila její život a svět se na malou chvíli přestal točit. Mohl a kdokoliv může. Ty si můžeš vybrat lidi, které ve svém životě chceš mít, které budeš milovat, kterým porodíš děti a kterým budeš důvěřovat. Nikdy však neovlivníš jejich jednání vůči Tobě. To je volba, která Ti nenáleží.
Pravdivé odpovědi od tohoto okamžiku nepřestávaly přicházet, anebo je možné, že je Aithne konečně začala poslouchat. Následující byla o tom, že skutečně existuje osoba, která přináší jistotu, že zůstane navždy. A to dokonce i tehdy, když se sami k tomuto člověku nechováme hezky a vypadá to, že snad ani hezký vztah nechceme mít. Jsme to my sami. Aithne v ten čas v zrcadle, místě, kde jindy vídala nešťastnou, nehezkou a obézní mladou paní, najednou uviděla docela hezkou holku, které jen scházela tolik potřebná odpověď a životní síla, kterou v jediné chvíli nabyla jako když udeří blesk.
O těchto a dalších odpovědích se tu snažím psát :-) Je to důvod, proč to vůbec dělám, mým hnacím motorem je možná existence žen podobných té, kterou jsem až příliš dlouho byla sama. Změny na mé duši jsou i fyzicky viditelné a hmatatelné, viz fotka z 25. září 2016 (a nedávná fotka) a zejména tohle lidi v mém okolí zajímá. Tento článek by možná mohl sloužit i jako malé shrnutí konečného finále s mými mnoha kily navíc :-) avšak jak jeden začne mluvit o duši, sebelásce nebo "nedejbůh" o meditacích apod., většinou lidé poslouchat přestanou. Zajímá je, jaké jste drželi diety a jak moc času je třeba "trápit se" cvičením. Určitě svému závazku dostojím a rozepíšu se i takhle, ale ta duševní svoboda a láska k sobě bude určitě hrát opět prim :-) To ostatní totiž přichází samo a naprosto automaticky.
Jdu si užít zbytek "svého" večera, i mravence dneska miluji. Kéž se mají všechny bytosti přenádherně!
Krásně jsi to napsala...
OdpovědětVymazat:-* dekuji. A dekuji ze jsi. A dekuji ze jsi jedna z mala, kteri byli vzdy a za vsech podminek :-*
VymazatJsem tady pro tebe ... ty to víš :-*
OdpovědětVymazat