Samochvála smrdí, sebeláska ne

"No jo, aspoň že dokážeš sama přiznat, že jsi namyšlená a smrdíš," pomyslí si možná někdo, když mu sdělíte tu úžasnou novinu, že jste se začala mít ráda. Ono je i možné, že to na Vás někdo i zlehka hezky zabaleně "vybalí" nahlas. V první řadě je asi nutno říci, že pokud se máte skutečně ráda, bude Vám jeho více či méně zabalený názor docela ukradený.

Sebechvála někdy možná skutečně mírně zapáchá. Ne však proto, že by bylo něco špatného na tom, umět sám sebe pochválit. Naopak, tato dovednost je pro člověka velice výhodnou. Když ale někdo má neutuchající potřebu světu sdělovat, že je hodný, laskavý, racionální a nebo že třeba rád pomáhá lidem, podle Aithne a jejích zkušeností to vždycky trochu zavání. Ne proto, že si to o sobě dotyčný myslí, ale naopak proto, že o tom s největší pravděpodobností vůbec přesvědčen není. Jinak by totiž nepotřeboval přesvědčovat ostatní, prostě by takový byl a tím pádem by nebylo možno toto nevidět. Kromě toho, že jako ona Dušička z nádherné povídky Neala Walshe, můžete tisickrát o sobě pronést ta nejkrásnější sdělení (a rozhodně to dělejte), avšak dokud onu dobrotu, lásku, racionalitu a štědrost nějak neprojevíte, zůstáváte pouze u slov.

Sebeláska je něco jiného. Tu nepotřebujete sdílet se světem. To je přátelství sama se sebou. Láska na té nejvyšší úrovni, protože plodí jen další lásku k ostatním bytostem. Bez podmínky cokoliv vracet. Kdo není schopen lásky k druhým, ten je takový protože v první řadě nemá skutečně rád sám sebe a o to větší zaslouží náš úsměv a přání krásného dne.

Mít se rád neznamená považovat se za dokonalou nadbytost nadřazenou "obyčejným smrtelníkům". Mít se rád předpokládá to, že se akceptujeme i s těmi svými složkami, které "obyčejní smrtelníci" vnímají jako nedostatky. Protože jste to Vy, ten nejlepší přítel a pomocník, kterého jste ve svém životě kdy měla. Ta, která je tu se svým pohlazením a vědomím toho, kdo jsem vždy a za všech okolností. Ta, která ví. Ví nejhlubší tajemství vesmíru a stejně tak ví, proč jste včera byla protivná na prodavačku, která Vám krájela Poličan a právě proto Vás nesoudí. Nesoudí, protože Vás miluje přesně takovou, jaká jste, žádnou iluzi o Vás.

A naopak, pokud na Vás bude protivná paní, která Vám právě váží Poličan, zapněte Lásku ve svém srdci na maximum a vysílejte, co to dá. Usmějte se na ni, popřejte jí krásný den a jste-li mistři sebelásky, klidně jí kupte čokoládu. Protože úsměv této paní jistě není zatažen z důvodu Vaší přítomnosti. Vy netušíte, co se jí stalo. Co je však zjevné je to, že se prachobyčejně trápí. A zcela jistě něčím jiným, než Vaší přítomností u pultu.

Buďme hodní. V první řadě na sebe. Láska ke všemu vnějšímu pak už příjde sama. Dělejme drobné radosti sobě i sobě zdánlivě oddělenému, tedy druhým. To se pak bude na světě žít...