Černý muž pod bičem otrokáře žil

Aithne si v hodinu dvacátou první vaří snad již posledního turka. Ani ona, nevyléčitelná oběť kofeinismu, obvykle v tuto hodinu své závislosti již neholduje, ale čeká ji dlouhá noc. Aithne opravdu chce dostát svému závazku týdně něco napsat, byť to bude škvár, tedy je tady. Dneska se předem omlouvám za sloh a gramatiku. Já na to dnes ani nevidím. Jenže moc osamělé práce někdy plodí příliš mnoho myšlenek.

Aithne nemá čas. Je to s podivem, neboť je přeci na rodičovské dovolené, tedy tráví dny strouháním pastelek a povalováním se u pohádek. Tímto prosí všechny mužské šovinisty a supermámy o odchod. Vyřízené nedokonalé matky a ostatní obyčejní smrtelníci nechť se chopí kávy a kapesníčku a příjdou Aithne obejmout. Ne, tak horké to není. Zvyk je železná košile. Tedy nové poznatky ze života táto-mámy:

Pachole nechce hodnou obětavou mamku organizující svůj čas dle jeho potřeb. Z takové má srandu a nebojí se jí ani fyzicky ublížit. Zřejmě ono boží stvoření prahne po bestii, která řve z plna hrdla a výhružně tyčí ukazovák. Anebo je možné, že takovým druhem masochismu trpí jen ti, které povila nebožačka Aithne. Poslední dva dny šla vlivem výčitek svědomí vůči svému mimušenku do sebe, v noci vařila a uklízela, ráno zorganizovala malé kamarády Muire, vzpírala 13 kg do průlezek, skluzavek, dokonce upekla buchtu a i po zbytek dne se snažila být pozorností co nejvíce se svým dítětem. Muire byla spokojená. Konečně bylo vyslyšeno, že se definitivně rozhodla nespat přes den a chtěla vyzkoušet, jaké to je stát se vetřelcem a nespát vůbec nikdy. Když vyřízená matka vedle své bezmála dvouleté dcery Muire v posteli vychrchlala z posledního své stopadesáté osmé "hají belí", zdálo se naprosto logické tuto veselou humoresku ještě osvěžit jedním pořádným liskancem. To byste nevěřili, jak velkou má něco tak malého sílu. Což chválabohu probudilo starou dobrou vlčí matku Aithne, která by se také mohla nazývat její nejčetnější větou "Už toho mám dost!", její hlasivky vydaly dostatečný počet decibelů a statika třígeneračního domu byla dost pravděpodobně narušena. Muire ohrnula spodní ret, jak se na bojavé miminko sluší, přitulila se k té, jež jí před minutou vyhrožovala babyboxem a usnula jako nemluvně.

Surrealistická pastelková umělecká díla na stěnách chtějí tři nátěry. Z nábytku jdou také špatně. Z toho všeho "gumování" ještě tak mít tenisový loket. Ale takovou propisku z linolea nedostanete zřejmě nikdy. Po celodenním "škrábání se na zadku" na mateřské si zřejmě jeden pořádnou rozcvičku zaslouží. Dnes už má tedy Aithne vymalováno, vygumováno, neúspěšně vytřeno, uvařeno a jde aspoň o krok pokročit v tvorbě quiet book pro toho malého otrokáře :-), který má štěstí, že vlastní ty největší a nejmodřejší oči na světě :-).