Oh, liebe Wien, du hast mir sehr gefallen...

Wann auch immer ich überquere Österreichischen Grenze, meine hungrig Seele sonntet. Kleine, ordentlich Dörfen mit spezifischen Architektur aussehen als in denen die Zeit still stand. Ich habe in Österreich geboren und ich fühle dort als in meinem Vaterland. Österreicher sind sehr nette Leute. Sie sagen Ihnen nicht "Ausländer". Sie lächeln und angeboten Ihnen einem göttlichen Punch. Ich mag keinen Alkohol, aber, Scheise, ich liebe Wiener Punch mit Absinth!

Und Wien! Immer, wann besuche ich diesen Stadt, mein inneren Künstler start sprüngen und zupften an meinem Ärmel, er verhält sich vie ein Kind. Etwas älteren Mozart singt vor dem Schloss Schönbrunn. Ich sehe sechtszehn Jahre alt Maria Amalia, flirten mit liebe Ihres Lebens, Prinz Karl von Zweibrücken. Sie weisst nich, ihren Mama, Maria Theresia, hat andere Pläne...

"Wissen Sie, dass Sie schöne Augen haben?" etwas älteren, mit goldenen Kopf, fragt mich.
"Ich weiss sehr gut. Vielen dank" Ich antworte ungeachtet Ich würde Ihm mehr sagen.

Ich bin in Wien mit meine liebe Freunden und meine Sorgen haben zu Hause, in Mělčina, gebleiben. Ich trinke Punsch, genieße Weinachten Stille unter dem Lärm und der Tannenbaum hat so schöne Blätter...

Báj o octové vodě

Dávno jsou pryč doby, kdy žena rovnalo se děloha (a ty související části ženského ústrojí), smeták a plotna. Muži tenkrát kralovali. Na jejich obranu nutno podotknout, že ať už orali pluhem pole či káceli les, teplá večeře a následné spočinutí v bílých, načechraných peřinách bylo zasloužené. Žena doma hlídala krb, drhla podlahu, obhospodařovala zvěř a děti a trpělivě vyčkávala manžela. Čas plynul, ženy si vybojovaly kalhoty i volební právo a muži se začali rozvádět. Právě muž takto vychoval ženu, kterou již docela často na ulici potkáte. On se vrací z práce, otevře si zasloužené pivko, zahudrá, že v lednici zase není nic kromě jogurtů a pustí si fotbal. Ona se vrátí o půl hodiny později, protože byla na nákupu a pak vyzvedávala děti z družiny, nyní uvaří večeři a pak uklidí. Možná stihne ještě před setměním aspoň dvě okna. To všechno s prstem v nose.

V domácnosti Rodičky to tak vždycky bylo. Všechno úhledně uspořádané, věci složené do vojenských komínků, okna myta více než pravidelně, liché pátky pravidelný úklid, sudé pátky úklid takzvaný červený. Všechno vonící levandulí. Aithne byla vychovávána k tomu, být takovouhle ženou. Výchova se ovšem nezdařila, komínky připomínaly spíše zkázu Sodomy a Gomory a mytí oken se konalo maximálně jednou za rok. Když začala Aithne žít s Muire sama, setkávala se často s pochybami okolí a získala pocit, že nyní musí, musí, ona bezpodmínečně musí být Superžena a jala se skládat komínky, luxovat dvakrát denně a její okna se poprvé za svou existenci blýskala. Mezitím asi šestkrát nakojila Muire a do nosu jí i trochu napršelo, přičemž přátelé, kteří měli starší než roční dítě se jen zákeřně usmívali.

Muire vyrostla, objevila sušenku a svět, který se dá zkoumat i lépe než z polohy ležmo. Pokusuje sušenku přišla na to, že se z ní tvoří zajímavé cestičky a silikonové pítko na lahvi, když se ovšem pořádně zmáčkne, čajík teče ven. Zřejmě shodou náhod se právě v tu chvíli do bytu opět vrátili mravenci. Ty má rád Bradan, protože je milovník přírody, nikoliv Aithne (ač jinak proti přírodě pranic nemá). Další shodou náhod neexistuje jediné místo, na které by bylo možno umístit jedovou pastičku aniž by ji ochutnala i průzkumnice Muire. Takže nezbylo než s početnými koloniemi těch malých bestií začít koexistovat a Muire je ochotně zásobovala dostatečným příjmem energie. Okna už se neblýskala, Aithne padaly vlasy v hrstech díky laktaci i jiným vlivům, takže zaplnily veškerou plochu na podlaze, která již nebyla obsazena mravenci.

Aithne se zmocnil pocit, že nemá na to být Superženou, kterou si slíbila se stát. Ta část její osobnosti, která se nazývá matkou, spolu s Rodičkou v hlavě výhružně tyčily ukazováky. Aithne se zkácela na zem vedle Muire hrající si se sáčkem s plenou, kterou Aithne zapomněla vyhodit a už už se chýlilo k tomu, aby začala natahovat... A najednou se ozvalo povzbuzující "Chžž tááč" a na tváři Muire se objevil radostný úsměv se dvěma zářícími spodními zoubky. Augiášův chlév okolo nezmizel, ovšem Aithne si najednou připadala jako v ráji. Hned přitáhla svoji dceru k sobě, zlíbala její sušenkou zalepené tvářičky a celý vesmír se najednou pohnul.

Díky Muire Aithne začala žít v přítomnosti. Většinu návštěv nyní vítá slovy "Mám tu bordel, protože nesnáším uklízení. Tady máš papuče, ať se neumažeš" a v duchu pohřbívá obavu, že některý z přátel dostane žertovný nápad zavolat sociálku. Aithne věří, že to nenapadne ani případné čtenáře. Když jde okolo tohoto nebo támhletoho fuj fuj tak ho sebere, zamete, vyleští, vypere nebo prostě hodí, kam patří. Dokud je nevytáhne Muire, je v bezpečí. Podlaha jistojistě nikam nezdrhne a Aithne zjistí, že jednodenní bordel vypadá naprosto totožně, jako třídenní.

Nedělá superženou snad něco jiného? A k čemu se jinak dá užít superžena, která má byt provoněný octovou vodou, kterou vydrhla každou dlaždičku, když pak smrdí octem i její duše a každý šedivý vlas? Nejsme snad superženy všechny už jen proto, že jsme? Je zvláštní, že ve chvíli, kdy Aithne přiznala svůj status šmudly a více než byt jala se drhnout svou zaprášenou duši, začali ji vyhledávat lidé a sama nabyla pocitu sebehodnoty. Otevřela svému Umělci a i její Vnitřní dítě si nazulo gumáky a zase skáče do kaluží. A když jí třeba někdo napíše, že pro něj nebyla více, než onou dělohou, někdy to chvilku trvá, ale už ví, že se může rozhodnout, zda to pro ni něco bude znamenat, či nikoliv. Ač ne všechny dny svítí slunce, je krásné na světě žití :-)

Hey, you worth it!

Muire is the very best mirror of Aithne´s soul. This was the best thing Aithne found out thanks Nevýchova. In the past it was something like: "Oh my god, I am not in the mood today and she is crying right now!" and now it is: "I see, she is crying, so it´s something not completely allright with me". It´s more than just about the mood, maybe it´s the final healing process. Maybe it´s only about reflection phase (wise women know ;) ). Aithne is worried about her inner child, when inner artist is awake and when the inner child is fine, Artist is sleeping. Could you, two, pleeeease, shake hands and live together in happiness? :-) She needs you both. She loves you both. It´s so fine where you are by her. Today Caoineadh was here. She told Aithne she is fine already. She is ready to go forward. She told Aithne she helped her with that. Aithne was like mostly because her friend already knows, she is strong and worth no matter if man still living in her heart is living in her bedroom. And she thought "Maybe this is the purpose of this period of life. To tell another women like Aithne was they all are really worth! The last block Aithne needs to demolish now is thought, that she is enable to make enough money. She needs to stop needing anybody. She needs to be independent. Then she will really feel complete. Stop being dependent on Athair, her parents, and never ever feel like a wretch. My dearest better-self, you helped me so much last months. Can you please tell me where to go now?

Cesta Aithne

Nedávno jsem přemýšlela, co pro mě Aithne vlastně znamená. Kdy a kde vlastně Aithne vznikla.
Podle mě Aithne symbolizuje asi vnitřní ženu ve mně. Mám pocit, že je to moudřejší složka mého já, která zde byla vždycky, i její jméno je mi známé už pár let. Oficiálně se ale narodila 26.9. letošního roku. Její narození jsem neplánovala a ani toto datum, které je shodou náhod přesmyčka posledních dvou čísel mého fyzického zrození. To si uvědomuju až nyní, kdy píši tento článek. Stejně jako má osoba je i Aithne narozená v roce devítky. Podle mě jsme opačné stránky Poustevníka. Zatímco Aithne je Jing, já jsem čistokrevný Jang. Já cítím bolest, Aithne je moudrost vyvěrající z této bolesti. Když jsem cítila osamění, Aithne se zhmotnila v sílu, kterou samota může přinést.

To Aithne mne před pár dny poslala do knihovny pro Umělcovu cestu. Aithne mi na tu mou svítí lucernou. Nedávno mě Aithne spolu s mě moc milou duší, mojí drahou tetou Ealaine a Julií Cameronovou přivedly k dávno zakopané myšlence proměnit své blogové výlevy ve vážné psaní. Sešly se v jednu chvíli jako sudičky. Ealaine mi dala podporu a záměr, Aithne sílu a Julia sebevědomí.

Nyní se, mimo jiné i kvůli Juliině úkolům :-), účastním kurzu Tvůrčího psaní. Jeden z mých hlavních bloků byl vždycky o tom, že umím psát jen o sobě a nikoho to nezajímá. Nyní se mi v kurzu dostalo pokynu "Psát, psát a potom ještě chvíli psát", což by v kurzu tvůrčího psaní asi málokoho překvapilo. Ovšem mě se dostalo pokynu psát hlavně o sobě. Chraň mě Bohyně psát o něčem jiném. Budiž. Budiž světlo, díky Aithne.


Takže píšu a je to vážně hodně o mě. Je to hodně osobní. Je to odporně osobní. Nyní, když zmizelo spolu s třiceti kily bolesti i to temné nevědomí, v kterém jsem žila několik let, mám sílu rány znovu otevírat. Jinak se totiž nikdy nezahojí. Milovaná Ealaine mi řekla o ženách, které může moje cesta zajímat. Ženy, které možná posedávají na podobných místech, kde jsem se nacházela před půl rokem já. Takže to zřejmě i vyplivnu. Jen zřejmě ne tady.

Power of the full moon

Thanks, God. Thank you for my life and who you let me be.

Aithne is starting to feel new energy flowing in her veins. She feels completely new. Finally. She lost her 30 kilograms gained in pregnancy with sweet Muire. 30 kilograms of pain, solitude and fear. 66 pounds of worries about her future life. It´s away. Lost. Finally.

Bradan (or Salmon, if you want) was by Aithne on Saturday. Without the compressor, but with clear mind and opened heart. Even if Aithne was in the mood "I need to tell you everything and fall down in your arms and never stop crying", they were talking about such stupid things as semaphores, Jehovah´s witnesses and ants. And laughing for hours. But the energy between the two of them was so hot. But Aithne couldn´t touch him. He is something like a sacred temple for her. And maybe it´s because Aithne was not touched by man for so long time. For one year. And it wasn´t very nice at the time, anyway. She feels like a nun. But you´re not only mother, Aithne. Holy shit, you are a woman. Your veins are full of young blood and your body needs to be touched by man. It needs it so much. Ok, I believe your time will come. Maybe soon...

Aithne dusted off her loved book Artist´s way by Julia Cameron. She is already able to say she really IS creative, able and wise. We´ll see if she is also able to materialize her deepest, so long time postponed, dreams...

Muire záškolákem

Aithne nenáviděla spaní po obědě ve školce. Protože byla jediné dítě, které nespalo. Ale musela ležet na tom tvrdém lehátku a být zticha. Ano, jisté věci jí to možná přineslo. Naučit se sama počítat do sta. Že její svoboda končí tam, kde začíná svoboda poslušně spících dětí. Že ona není poslušné dítě. Že existuje nuda. Že je člověk občas nucen trávit čas sám se sebou. Že učitelky mě nemají rády. Aithne však dodnes nepochopila, proč nebyly tenkrát její slzavé prosby, zda by si nemohla třeba kreslit, vyslyšeny. Aithne si ten strop a pavučinu na lustru pamatuje dodnes. Tři roky jsou dlouhá doba, v životě šestiletého dítěte...

Vypadá to, že vnitřní dítě v Aithne řeší pořád stejný problém. A vypadá to, že fyzické dítě Aithne, Muire, bude řešit úplně totožné patálie. Ještě že je tu vnitřní dítě, které chápe to zlobidlo hmotné. Muire dnes slaví třináct měsíců pouti po Zemi a už je z ní áčkařka a záškolák. Samozřejmě vzhledem k tomu, že není právně odpovědná a už vůbec ne mentálně schopná rozhodovat o své účasti v školských zařízeních, je na vině bezesporu Aithne a možná tak trochu i to vnitřní, šestileté dítě.

Řečeno stručně a bez pozlacených obalů, Aithne a Muire dostaly vyhazov z Klubu Malých Ploštic. Malé Ploštice jsou volnočasové zařízení, které je součástí Mateřské školy a sdružuje víceméně kojence a batolata, která ještě nemohou navštěvovat školku, jsou však velice společenská a proto je třeba je družit a jejich matky si mohou při čajíku pokecat o kojení, prvních příkrmech či konzistenci stoličky jejich drobátek. Všechno je tam prostě báječné.

Hned první hodinu se všichni, včetně Aithne a (přes drobné protesty) Muire posadili do kroužku a zpívalo se, tleskalo, ba i tancovalo! Bohužel však Muire se rozhodla projevit jako rebel hned první hodinu. Byla tam nejstarší tak přeci nebude sedět a tleskat s mrňatama, když je vzadu schodiště a spousta terénu k prozkoumávání. Předtím bylo řečeno, že kdo nechce, nemusí se této sluníčkové zábavy účastnit. Tak Aithne zůstala sedět a tleskala a usmívala se sama. Bohužel pro Aithne, Muire i celý klub, terén se nezdál úplně vhodným k samostatnému prozkoumávání malé Muire. Takže Aithne musela vstát, sebrat Aithne, posadit ji, nainstalovat sluníčkový úsměv a pokračovat v zábavě. Velitel tandemu, Muire, ale začal dávat svou nelibost znát hodně hlasitě. S hlasitým řevem se vytrhla a jala se opět prozkoumávati neznámé prostředí. Aithne zase vstala, již za kritických pohledů všech Malých ploštic (v té době se ještě Aithne neměla ráda) i jejich rodičů a scénář se několikrát zopakoval.

Zábava naštěstí měla svůj konec. Po ní nastala přednáška paní, která klub vede. Tématem přednášky byly matky hyeny, které mezi námi krouží a zasluhují naše nejvyšší pohrdání a plivanec mezi oči. Jsou to ženy všeho schopné. Nevytáhnou ňadro ve chvíli, kdy je o to jejich čtyřletá ratolest požádá. Nedělají si čárky, kolikrát ratolesti řekly, že je nejšikovnější na světě. A co je nejhorší, jejich děti umí samy usínat. Usínají samy stejně jako děti z kojeneckých ústavů, nepláčou, protože jsou si vědomy (podle paní přednášející), že je nikdo nemá rád a nikdo nepříjde. Aithne z této přednášky běhal mráz po zádech. Samozřejmě miluje Muire nade všechno ve vesmíru, avšak dávno před touto přednáškou zjistila, že stejně jako je Muire celý vesmír pro Aithne, i Muire je spokojená, když je spokojená její rodička. A dokázaly se spolu, již nějakou dobu skutečně dohodnout. Nemalý podíl na tom měl kurz Nevýchovy. Paní vedoucí je natolik povolaná výchově nejen malých ploštic, ale i jejich rodičů, že každou druhou hodinu nemůže sloužit. Aithne vyčíhala, že by tyto sudé hodiny mohly být vhodným spestřením volného času tandemu Aithne-Muire. Tyto však byly tráveny povětšinou u bedny s hračkami, což je dost podobný scénář dopoledne, jako mají doma. Jen doma u toho Aithne zvládne ještě uvařit.

Problém Malých Ploštic vyřešila Muire, když se rozhodla dávat si v 9 hodin, kdy program začíná, zaslouženého šlofíka. Ale vzbudili tím mnoho podezření. Poslední zpráva přišla tento týden. Aithne a Muire jsou vážně prý jediné, komu se tam nelíbí. Paní Plošticová je odborník, sama povila 5 ploštic a pomohla vychovat mnoho dalších. Muire si musí zvykat na to, že něco musí. Bude něco muset celý život. Další meta čeká ve školce. Aithne a Muire zabírají místo mnoha dalším. Et cetera. Et cetera. Et cetera.

Co k tomu dodat? Snad jen, že díky bohu, že stále žije to vniřní dítě. Neustále Aithne připomíná ten strop ve školce a to, že některé věci, co se musí, prostě nedávají smysl. A i kdyby sebevíc chtěla to před Muire zatajit, zřejmě by z toho nemělo vnitřní dítě úplně dobrý pocit.

Od maminky aneb dopis miláčkovi

Má nejdražší a nesladší,
Má milovaná Maruško,

je toho tolik, co mám chuť na Tebe vychrlit. Protože jsi maličká a mým slovům ještě příliš nerozumíš (a přestože Ti to stejně říkám denně), napíšu to všechno pro Tebe sem. Nyní díky Tobě zažívám přesně to nádherné mateřství, o kterém jsem snila od chvíle, kdy jsem odložila panenku. Ač jsem si ještě pár týdnů zpět myslela, že až takový ráj si prostě asi nezasloužím :-).

Každé ráno se probudit a spatřit na té, mě tolik drahé, tvářičce ten překrásný úsměv je pro mě všechno na světě. A ten krásný pocit nepřestává, když si hraješ s mými vlasy zatímco si vychutnáváš svoje mlíčko. A všechny ty další, všední ale neobyčejné chvilky! Třeba dneska :-) Bylo to hrozně vtipné když ses dneska vydala přes barikádu pet lahví a zhodnotila jsi, že tohle prostě "sama nedáš" a zavolala sis mě na pomoc z koupelny :-) "Mááá"... Takhle moc mě určitě ještě nikdo nepotřeboval. Taky jsi mě pobavila, když ses chystala zhodit DVD přehrávač ale v okamžení jsi začala kroutit hlavou "ňe! ňa! ňe!", protože jsi věděla, že mamka říkala, že by jsme musely být bez pohádek (ač Tě beztak zatím nezajímají) :-).

A jsou tu i ty hlubší věci... Protože Ti nikdy nezapomenu Tvou oporu a bezmeznou lásku v dobách mně těžkých. Ty smutné měsíce, když jsme bydlely u babi a dědy. Jsem si jistá, že si je nepamatuješ a jsem za to ráda. Tvoje máma se tehdy totiž vyskytovala na hranici duševního zdraví. Bála jsem se o naši budoucnost, nevěděla co dělat, vinila Tvého otce a ještě častěji sebe. Strachovala jsem se, abych Tě tím vším nějak nepoznamenala, byla jsi miminko a měla jsi pouhých 5 měsíců zkušeností na tomto světě. Ale měla jsem tehdy parťáka k nezaplacení! Tebe přeci! Ty nejkrásnější a největší modré očka jaké znám a Tvůj úsměv mi vždycky řekly všechno, co jsem potřebovala. Řekly mi, že chmury nic nevyřeší a hlavně odrážely tu obrovskou lásku a moji potřebnost. Říkaly taky, že jsi tady pro mě, stejně jako já pro Tebe. Že máme jedna druhou. Měla jsem nejkrásnější důvod otevřít každé ráno oči. Byla jsi ta, kdo mě ze všech nejvíc opravdu držel nad vodou. Nikdy Ti to nezapomenu a nikdy nepřestanu být vděčná! Díky Ti, můj strážníčku a ta nejspřízněnější duše! Díky, že sis vybrala právě mě :-).

Vždycky, když se usmíváš na každého, kdo nás potká nebo navštíví, jsem strašně pyšná. Pyšná v první řadě na Tebe a zbytky mého ega se také občas dmou pýchou, že tahle malinkatá holčička, co má v sobě tolik lásky a úsměvů, je doopravdy moje dcera :-).

Bez ohledu na to, jak moc jsi za ten svůj jeden růček ušla, jak samostatná jsi den ode dne víc, pro mě jsi a budeš pořád to malinkaté sladké stvoření, které se mi narodilo. Ta láska se už tehdy nedala změřit a každým dnem je ještě nekonečnější. Díky za každý den s Tebou!

S nekonečnou láskou
Tvoje máma

From mom with love

My dearest and sweetest one,
My beloved Marie,

there is so much I´d love to tell you. Because you are still too small to understand the words I wanna tell you (instead the fact I tell you everyday anyway), I am writing it here for you. This time I am experiencing the beautiful motherhood I was dreaming about all of my life. And few weeks ago I thought this is just something I am not supposed to experience :-).

It´s more than anything to me to wake up everyday and to see you smiling next to me. I love you playing with my hair when drinking your milk. And all of the ordinary, but exceeding everyday moments! It was so funny, but honest when you called me today, when you were oversteping the bottles, estabilishing, that this is what you can´t do by yourself and need mummy´s help :-). When you think of throwing DVD player down, but start shaking your had and saying "no, no, no" immediately, because mommy told you there would be no fairy tales anymore to watch :-).

I will always remember the sad months of my life, when your father told me he doesn´t love me and never he never did and we were staying in the house of your grandma and grandpa. I am sure you don´t remember and I´m like you don´t. Your mother was balancing on the border of mental health on these days. I was worrying about our future, I didn´t know what to do, one time blaming your father and the another time (mostly) blaming myself. I was worrying if it will not leave some consequences on you, who was only 5 months old. But I had the best mate for all this hard time. The most pretty big blue eyes I know and your smile always told me, how much you love me and that you are here for me as I am always for you. You were the only reason I opened my eyes each morning. You were the only one who made me always feel I am loved and very important for someone. I´ll never forget and never stop being so grateful! Thank you my little soulmate!

I love you smiling on everyone who meets you. I am so proud! So proud of you and a little bit proud of myself, that this little beauty full of so much love and hapiness is really MY DAUGHTER.

No matter how far you reached, no matter how independent you will be already soon, for me you will always be the very small cute baby I gave birth to. And my love to you was neverending at that moment and it grows even more every day with you.

With infinite love
Your mom

Číslo 5 žije samo

Číslo 5 se s ní rozešel. Sebral svých pět švestek a je pryč. Po tolika letech. A snad to vypadá, že ani netruchlí. Proto ji teď drželo nad vodou jenom to, jestli napíše číslo 6. A číslo 6 se neozvalo už od půlnoci. A byl aktivní! To je hrůza, proč jí nepíše? Ano, ona to ví, ví, že žádná čísla ji nespasí, a její pseudo-ezoterické bláboly ať si strčí kam je její ctěná libost. Ona je prostě taková. Nechce být sama a lásku potřebuje.

V tom má obrovskou pravdu. Lásku potřebujeme všichni. Je možná důležitější, než život samotný. Ale strašně se mýlí v tom, že číslo 6 je ten jediný zdroj budoucího štěstí a lásky. Kromě toho, že na nezaujatého (ale taky nezasvěceného) působí Šestka jako člověk, který stojí o určité její vedlejší projevy, ale nikoliv o samou podstatu Lásky. Ale Aithne ji nemůže trápit. Aithne musí uznat její pocity a být tu pro ni. Vždyť to není tak dlouho, kdy se Aithne prodírala stejným slzavým údolím, stejnou nevědomostí a možná ještě větším bahnem nelásky a trápení.

"Ale Ty máš Muire, ty jsi v pohodě, nejsi sama a nebudeš". Ach, jak moc se mýlíš, drahá utrápená Caoineadh. Aithne nemá Muire. Aithne Muire nenáleží. Aithne má Muire ve smyslu toho, že je jejím biologickým dítětem, vlastní polovinu její genetické výbavy a ve smyslu právním, že je zodpovědná za její růst a vývoj. Ale Muire nepatří ani Aithne, ani nikomu dalšímu. V tuto chvíli je Aithne povinná zajistit, aby Muire nešplhala, kam nemá, v zájmu ochrany zdraví Muire a klidu svědomí Aithne. Ale za dvacet let tomu bude úplně jinak. Muire bude mít dál svoji genetickou výbavu, která s Aithne má cosi co dělat ale může odjet klidně rybařit na Nový Zéland a Aithne to nijak neovlivní. Aithne bude slavit 46. narozeniny a možná, že sama sfoukne svíčky a sama sežere celý dort, vypije flašku tuzemáka, podívá se Muire na profil na facebooku, kde bude mít od ní přání k narozeninám a půjde chrnět. I to je možné. Děti si nepořizujeme, aby jsme někoho /konečně!/ měli. Děti nevlastníme, nenáleží nám.

To ale nebylo odstavec, který by náležel Caoineadh a jejímu trápení. Jen ta její věta zase nakopla Aithne k úvahám a přinesla zase nové vědomí. Díky Caoineadh! Avšak, rozešel se s Tebou Pětka, protože nechtěl předávat svou genetickou výbavu. Ty nyní chceš, aby se vrátil, protože sis uvědomila, že děti také nechceš. Ale závidíš Aithne Muire. Třeba už tam je zakopané malinké vysvětlení. Šestka je fajn a moc by se Ti líbilo s ním trávit společné chvíle, avšak Šestka už část své výbavy předal, s touto výbavou se Ti už víkendy trávit nechtějí. Aithne Ti trošku věští, že někde čeká Sedmička. Touží po Tobě a potřebuje Tě stejně jako Ty jeho.  Ale proč odešla Jednička, Dvojka, Trojka, Čtverka i Pětka? Proč je scénář stále stejný? Proč se opakují stále stejné vzorce?

Pětka může odejít, ale Šestka taky. A je to její ctěné právo. Ta zamilovanost nám strašně chybí, protože v tu chvíli je duše doma. ON ji považuje za dokonalou, je úžasná, jedinečná, milování je krásné a tento stav nás naplňuje celé. Nevidíme, neslyšíme. Teda, vidíme a slyšíme jen JEHO. A (a to je to důležité) ON vidí a slyší jen nás. A duše ví, že je to pravda. Takže se cítí přesně tak, jaký je její přirozený stav. Ale ON posléze odejde. A sebere všechno, co nám dal. A nechá tu po tom krásném, voňavém lese jenom popel. Ony všechny ty zamilované pocity vycházejí ve skutečnosti z nás. Muire je zatím ještě ve stádiu, kdy to ví a umí. My (a obzvlášť my holky, co si budem ...) jsme úžasní, krásní a jedineční. Jenomže nám společnost a hlavně ONI svými příchody a odchody vtloukli do hlavy, že nejsme.

Moc bych Ti, Caoineadh, přála, abys to věděla. A tak nějak tuším, že tam potom z poza rohu vykoukne to číslo 7.

The beautiful october smell...

So it happened. Muire is not a baby anymore. Aithne and Muire stopped breastfeeding yesterday. It´s a bit nostalgic thing for Aithne, but Muire loves the banana milk mummy bought and she is not even missing the mummy one. Muire was as happy as she always was, mum was holding her small body in her arms and Muire was sovoring the jummy taste of the new milk. Muire is so beautiful. And she knows :-). Anytime she does something she is „not supposed to“ (Aithne doesn´t like this term, because it´s very subjective) she knows one only smile will put Aine back right. Aithne was a little bit sick of helping Muire fall asleep. So Muire learns now how to sleep alone, the two last nights she did. The first one it last 20 minutes, yesterday only 10. Aithne hopes today it will be at least so good as yesterday.

Aithne is very happy having Muire. Aithne is very happy with her life. People told her she blossomed like the rose on B612. Aithne knows. But Aithne knows more than all the people do. What a challenging road it was, to find herself, her self-love and happiness. And only one thing was neccessary. To accept her own pain, to give herself a caress and to tell herself everything is ok and she is safe. To tell herself „I love you and I always will, no matter who comes and no matter who leaves you. Only I am here for all the time.“

At the same time the world stopped spinning for a little moment. And everyone who met her, smiled. And Aithne melt as the Ice. Aithne hopes this moment would last for ever… Everything is beautiful, everyone is nice. There are some moments it disappears. But Aithne always stands up and goes. She already knows the big true. What a pity it´s so hard to describe it with only words…

The power of one small Woman

Oh no. Another lesson for Aithne. Muire has a scar on her lips. Muire is wild and tameless toddler and today has brought her one little gash and one small suture on it. I guess that no mommy wants to see her child bleeding. Aithne is no exception. Athair was much more calm. Aithne wasn´t calm, but she was much more calmer, then she would be some weeks before. She had her weaker moment not only when Muire had been hurted, but it was very tought to see Muire´s big blue eyes frightened when they took her away to suture her wound. Aithne could not be with her in this scary moment. They told her not to be. Maybe it´s ok that way. But it was very sad "only" hearing Muire´s cry behind the doors.

When they returned Muire to Aithne, Muire snuggled into Aithne´s arms, buried her had on her mummy´s chest and stopped crying. Aithne knew, that Muire knows she is safe now. It was very strong for her to feel, that her little princess knows that Aithne didn´t wanted her to suffer and it was simply necessary. Slovak speaking doctor was writing a medical report and Aithne felt so much love from Muire. This moment was so magic, even if everything else was hurting.

Evening came and with it the so unpleasant activity for Muire - sleeping. Muire was sleeping on the way back from hospital, so she was not very tired. So the two lied together in bed, Aithne was talking to her and Muire was answering with her so nice smile and the two beautiful eyes. They both had such a difficult day, but they were so happy having each other.

Muire, you are one such a beautiful being. small in your stature but so strong, that it´s unbelieveable. Only because of you Aithne overcame this unhappy day, with so much advices to care about her child. And she overcame her own shaddow, who came to tell her, she is bad mother. She knows he had been lying. Until she has your love and believe, she loves and believes herself too. 

Thank you so much, Muire! 

(picture: http://www.svecova.cz)

Síla jedné malé Ženy

Achjo. Další zkouška pro Aithne. Muire má jizvu na rtu. Muire je dítě divoké a vzpurné a dneska si odnesla jeden šrám a na něm jeden malý steh. Asi žádná matka nechce vidět obličejíček svého sladkého děťátka krvácet, ani Aithne není vyjímkou. Athair byl klidnější. Aithne nebyla klidná, byla ovšem daleko vědomější při všech nástrahách, které dnešní den provázeli. Slabší chvilka byla, kromě onoho zranění, vidět ta obrovská vyděšená očička ve chvíli, kdy Muire odnášeli k onomu zákroku. Aithne tam nemohla být. Aithne to nebylo doporučeno. Možná je to dobře. Však poslouchat ten nešťastný pláč za dveřmi také nebylo nic hezkého.

Když přinesli Muire zpátky, okamžitě se Aithne schoulila do náruče, zabořila hlavu do její hrudi a přestala plakat. Aithne si poprvé všimla, že Muire ví, že je u Aithne v bezpečí. Že si uvědomuje, že jí Aithne nedala cizím ženám, aby jí působili bolest záměrně či snad za trest. Slovensky mluvící doktorka sepisovala zprávu a Aithne cítila, jak z Muire sálá láska. Přes všechny okolnosti, ten okamžik měl v sobě velké kouzlo.

Když přijeli domů, malá Muire chvíli spinkala ve vajíčku, kde v autě usnula. Když se probudila, až na trčící steh ze rtu nebylo na ní patrno vůbec žádné příkoří ani špatný zážitek. Muire zbaštila rohlík s marmeládou a začala vymýšlet další kousky, které skrývaly hrozby dalších zranění.

Přišel večer a s ním neoblíbená kratochvíle Muire, spánek. Muire se nedařilo usnout, protože si dala šlofíka v autě na cestě z nemocnice. Schoulily se spolu obě do postele a byly tam jen ony dvě a jejich láska. Obě měly za sebou perný den, ale obě byly šťastné, že mají jedna druhou.

Muire, jsi úžasná bytost. Ač malá vzrůstem, jsi tolik silná, že je to k nevíře. Jenom díky Tobě Aithne překonala i dnešní den. I výčitky rodinných příslušníků, že na Tebe nedává pozor. A hlavně překonala další vlastní stín, který jí přišel říct, že je špatná. Aithne ví, že není. Dokud má Aithne Tvoji lásku a důvěru, bude ji mít vůči sobě i sama. Aithne Ti moc děkuje za krásný den.

Sladné sny, sladká Muire...

Uznání pocitů

Jak je důležité umět uznat pocity druhých mě naučila moje roční učitelka a milovaná dcera Marie. "Tebe to opravdu trápí, viď? Nemůžu Ti v tomhle pomoct, ale jsem tady s Tebou", vždy mi svým němým souhlasem stvrdí, jak je právě uznání jejích pocitů pro ni důležité. A nepřipadá mi vůbec podstatné jí říkat, že v životě narazí ještě na jiné věci, než problém toho, že se zrovna nemůže hrabat v odpadkovém koši. V tuto chvíli je pro ni tato věc bolavá a nic bolavějšího nikdy nebylo. Existuje jen přítomný okamžik.



Dnes jsem narazila na blog.cz na moc hezký článek, kde se autorka zamýšlí nad různými druhy "tmy", uvažuje tam například nad světem nevidomých lidí, podmořským světem nebo prostě tou naší hroznou tmou duševní. Protože dlouhá léta byl mým přítelem a důvěrníkem člověk s vážným vrozeným zrakovým postižením, vím, že jeho svět byl naopak daleko barevnější než třeba ten můj. Ten člověk nikdy nevnímal svůj "handicap" jako handicap, nýbrž jako příležitost. Oproti tomu v mé duši se často zhaslo světlo kvůli, z mého dnešního pohledu, pitomostem. Ale v době, kdy jsem toto trápení prožívala, tyto bolesti nebyly pitomostmi. Já tu holku přece měla fakt ráda a ona mě zradila! A je zřejmě přirozený vývoj člověka zjistit, že lidé přicházejí a odcházejí. Stejně se tato má trápení opakovala a tma mnohdy nabírala na intenzitě.

"Bůh naložil každému jenom tolik, kolik unese" řekla mi kdysi maminka a až dneska mám pocit, že jsem schopna si správně vyložit ten obrovský význam těchto slov. Otázka "Proč já?" mi evokuje citát "V okamžicích štěstí nikdy nepochybujeme o tom, zda si nespletlo adresu. Když prožíváme neštěstí, myslíme si to vždycky". Přesto ani já nemohu říci, že mi toto sousloví nikdy nepřišlo na mysl. Prožila jsem ve svém životě tři momenty, které pro mne byly těžké (opět, z dnešního pohledu, věřím, že za pár let to mohou být klidně zase pitomosti). Momenty, kdy v mé duši zavládla polární noc.

Nedávno jsem vedla rozhovor s kamarádkou, která se po 4 letech rozešla s přítelem, nebo dle jejích slov, on se rozešel s ní. Cítila jsem, jak jí srdce krvácí a přesto měla stále na jazyku, že se vlastně nic nestalo, kromě získání nové zkušenosti. Ale vzpomněla jsem si na slova maminky, že každý z nás prostě unese jiný náklad. Nesuďme naše milované a hlavně jim neříkejme, že se nic nestalo, když oni vidí, že jejich svět se zhroutil. Jsou prostě na určitém úseku své cesty. Nejvíce by třeba mě, ve chvílích prožívání z mého pohledu "neštěstí" pomohlo pochopení, že mě daná věc trápí, uznání mých pocitů. Je zde někdo, komu někdy věta "Netrap se..." pomohla?

Ono, já vždy tvrdila že okamžiky neštěstí jsou z hlediska kultivace naší duše produktivnější, než okamžiky pohody. Jenom mi to, prosím příjďte říct, do toho sklepa, když tam zrovna sedím. Rozsviťte, kopněte mě do hlavy a řekněte, že mám zase zablokovanou kořenovou čakru! A já už budu vědět co a jak! Naposled mi v tom totiž moc pomohl jeden člověk. Abychom zůstali v tom Irsku, říkejme mu Deas.

Možná by se mohlo zdát, že mi Deas neřekl nic až tak převratného, když pronesl, že je úplně v pořádku cítit se tak, jak se cítím. Ale mě to "koplo" přesně tam, kam jsem potřebovala. Jsem Aithne a v tuto chvíli je mi smutno. Tahle věta se stala produktivní, když vyplodila otázku "Můžu pro sebe udělat něco, aby mi smutno nebylo?". A tím klíčem je "pro sebe". Když člověk ví, že i kdyby celý svět odešel a nechal po sobě sebevětší zatopené jámy, jeden člověk je tu pro nás vždycky. Jsme to my sami. Říkali nám, že samochvála smrdí. A taky říkali, že musíš dělat toto a tohle aby Tě měli rádi. A Ty jsi to dělal a přesto Tě rádi neměli. Proč Ty? Proč Tobě se dějí takové věci? Protože nevíš, že si zasloužíš lásku, laskavost a respekt právě proto, jak úžasný jsi a ne přesto jaký jsi. Protože si je zasloužíš bez ohledu na to, co řekneš nebo uděláš.

Miluji z celého srdce! Jsem vděčná za všechny životní výzvy, které mě naučily, kdo OPRAVDU jsem!

Řekla jsem to Deasovi. Usmál se a jeho oči ukrývaly další tajemství.

It´s Muire´s birthday!

Aithne is experiencing a nostalgic moment. It´s already one year Muire was born. Aithne is happy, it seems that Muire had nice day. Aithne had actually some time for herself today and even yesterday. Muire was with Athair at his parents, celebrating her birthday. Despite everything bad, it was the best year ever for Muire (her only year) and even for Aithne, who just can´t imagine life before Muire. Maternity is beautiful, even if some days are worse. It´s worth it. But it´s strange feeling, when Athair is out with Muire. „Am I alone? Really? Wooow…“ she thinks.

Aithne´s self-love remains. Even if there was one bad day. Now it´s her again. Aithne had some meditation today (when REALLY alone!) and she was caressing her root chakra. It´s peace in her soul now. Nextly she will organize the peace of the whole world.

Muire was not so calm today as Aithne. Even if Aithne was trying to make her happy and laughing for all day (especially THIS day), she simply has her fury phase. She went to lick cables. It´s her favourite free-time activity, because Aithne is really funny when doing it, she is always making strange, loud sounds and imitates animals. But today there was no fun. Aithne just took her away and she behaved just like normal people. Aithne told her, she doesn´t like it. Aithne went to bathroom to do autumn cleaning (as all neat Libra´s do). Aithne didn´t care and what more, she took her brush, which is Aithne using for colouring her hair and Muire always thought, that it must be really tasty.
Aithne didn´t absolutely care about that Muire is cleaning the bathroom and was playing with her mobile phone. Muire decided to hold cleaning over and planed, that she will be playing with mobile phone now. And she will scream as long and loud, as she gets it. "It´s her birthday", Aithne thought and showed her the phone. "This is what I was waiting for all of my long life!" thought Muire and tried her six new teeth on Aithne´s phone. "Aww, what a wonderful sound! It´s much better with my four new upper teeth!", but what is it? Aithne is caring her phone again and she places it on a high shelf! Muire is screaming very loudly. And Aithne is rolling some stupid ball on her! She doesn´t care Muire is suffering? Muire want´s to share some pictures on instagram, not to play with stupid ball... Muire has the worst mother in this world! Muire needs learn to walk soon and escape from her!

Muire má narozeniny!

Aithne zažívá nostalgickou chvilku. Muire dnes slaví rok na tomto světě. Aithne je šťastná, vypadá to, že Muire prožila krásný den. Dokonce měla dnes Aithne chvilku pro sebe (a včera taky), kdy si Muire vzal Athair a šli oslavovat k jeho rodičům. Přes všechno špatné to byl asi nejšťastnější rok pro Muire (pro kterou je zatím jediný) i pro Aithne, která si na život před Muire snad vůbec nepamatuje. Mateřství je nádherná věc, ač má i spoustu stinných stránek, stojí to za to. Avšak kdykoliv si Athair na dvě hodiny Muire odveze, Aithne je jak v Jiříkově vidění. „Jsem tu fakt sama? Opravdu? Pááni….“

Aithne sebeláska zatím vydržela. Měla jeden slabší den. Ale už je to zase ona. Aithne dnes meditovala a posilovala kořenovou čakru. Aithne zavládl mír v duši. Teď Aithne zařídí světový mír.

Muire má poslední dobou horší chvilky častěji. Ač, obzvlášť v tento slavnostní den, dělala Aithne všechno pro její radost a smích, občas se Muire vztekala. Muire šla olizovat kabely. Dělá to ráda, protože Aithne se pak chová hrozně srandovně, vydává zvláštní zvuky a napodobuje různá zvířata. Dneska se Muire ale nepodařilo tohoto představení dosáhnout, Aithne ji vždycky odnesla někam pryč a tvářila se jako obyčejní lidé. Tak šla Muire prozkoumávat svět, rozhodla se jít uklízet do koupelny. Aithne zase nezareagovala a ještě ke všemu odnesla ten super štětec, co smrdí peroxidem a určitě by tak dobře chutnal. Aithne si tam mezitím hrála s mobilem a vypadalo to, že ji vůbec nezajímá, že Muire jako správná váha provádí podzimní úklid. Muire odložila úklid na neurčito a rozhodla se, že teď si chce ona hrát s mobilem. Bude řvát tak dlouho, dokud ho nedostane. Aithne se jí zželelo, že prý když má ty narozeniny. „Na tohle jsem čekala celý rok!“, pomyslela si Muire a rozhodla se otestovat na mobilu tvrdost svých šesti zubů. S těmi horními to jde mnohem líp! Bože, to je nádherný zvuk! Aithne z nějakého důvodu začalo vadit, že se Muire dobře baví. Mobil dala příliš vysoko. Ke všemu začala Muire kotoulet ty hloupé balonky a nedokázala pochopit, že Muire prožívá bolest. Už je velká a chce jít na instagram. Muire má nejhorší matku na světě! Muire se musí brzo naučit chodit, aby mohla utéct!

Poustevník (1.10.2016)

Tuto noc Poustevník vykoukl na mě zas,

achjo, Ty mě nepřestaneš pronásledovat.

Třikrát devět na devátou a ještě několikrát

mi svážeš ruce, zlomíš a ještě setneš vaz.

Ať ustane ten hrozný čas bahna a deště!

(Podzim mám ráda)

Odpočítám dny, kolik zbýva jich ještě

Než roztočí se kola štěstěna

Představa tolik vzdálená…

Proč pravou nikdy svoji neukážeš tvář?

Ha! Poustevníku, proč hádanky kladeš stále?

Ono ti to nestačilo naposled, když málem…

Nic nevidím než tmu a v dáli ještě luny zář.

Ač Tvojí řeči ani za mák nerozumím

Bez Tebe by to nebylo ono ani Yoko…

Mám svoji devítku ráda :) což o to.

Dík, žes tu. Vždycky. Já vím, já vím.

Four Seasons with K. (28.9.2016)

Inspirované starším dílem, cykly Matky Země, cykly přírody, ženskými cykly, momentálními pocity, vším co bylo, je a bude!

Měsíční krajinou bloudí, již měsíc...
Chladno a únava oblékají barvu bílou.
Ráno než noc moudřejší sic,
konec vždy bolí, však naplní sílou!

Ráno odělo se ve vlhký zelený kabát.
Tam milují se ve voňavé trávě milenci...
Mládí, krásy ni touhy netřeba se bát,
však pozor na příliš horlivou potenci!

K poledni bohové víno pijí a poněkud nahlas se smějí.
A kouzlo své v sobě ukrývá nachový opar...
Ač plamen uhasily přívaly a jeho ohněm vyschla studna její.
Dávno tu jsou plody, co zplodil vášně žár!

Smráká se a překrásně voní červánkový les...
Z bohyně nový bůh zrodil se v mechu,
zatímco stařena sklízí z polí ředkev i bez.
A voní ta moudrost i přes silný puch strachu!

Aithne loves herself!

Sometimes I wonder, what to do with this blog. Where do I go. I started writing simply to do something more than is neverending ironing and breastfeeding. And I guess that maybe I am not the only one, who is searching for his lifeway. Today evening is very special for Aithne. There was many "I´ve got it!" moments for Aithne. Aithne would love to share it.

Last year was very adventurous for Aithne. You know, Muire was born, Athair left and so on. And Aithne was constantly busy with so much "What if" questions, interior monologues and so many times of dislike for herself and remorses. But today had something happen to Aithne...

Aithne was standing in front of the mirror, starring at herself. At one time she knew she is the one and only, which she can count on. And... Aithne doesn´t think it´s as bad company, as she thought yesterday. She wanted to be more successful in her life, but isn´t it success, that Muire is sleeping in her bad, content and satiated? Isn´t it success, that Muire is really sleeping? Aithne has the biggest ass in hamlet, but should it be still Aithne without that really big ass? No other mother from her friends has so many stretch marks on her belly as Aithne had. Aithne remembers every Muire´s kick, when she was still in her belly. Aithne loves her stretch marks!

Aithne worries about this special moment, what if it will not last forever. Aithne is writing on the mirror with her eye pencil "I love you! What can I do for you today?". Aithne will find out, what is life without her eye pencil.

Woman is the most powerful being Aithne ever met. And so beautiful! Always! And can conjure! But it´s such a pity, that women forgot how to use their spells. Only people are saying, they can´t. And they say, that you will be happy when you get married. And when she will give birth. And when you get better job. And only if she will prove something. And achieve something. Such a shit.

It´s not true. Happiness is here, everytime. Why didn´t Aithne found out before?

Aithne se má ráda

Pořád přemýšlím, kterou cestou tento blog směřovat. Začala jsem psát proto, abych vůbec něco dělala. Tedy něco trochu výživnějšího pro mou duši, než je hromádka vyžehleného prádla. A napadlo mě, že možná nejsem sama, kdo se právě odráží ode dna. Dneska večer Aithne měla pár AHA momentů. Aithne se chce podělit.

Za poslední rok se toho stalo spousty. Narodila se Muire, odešel Athair a Aithne poslední rok strávila spoustou vnitřních monologů, otázkami "Co by, kdyby?" a v neposlední řadě prožila mnoho chvil nelásky k sobě a výčitek. Dnešní datum si však zapamatuje.

Aithne stála před zrcadlem a najednou věděla, že jediný člověk, se kterým může navždycky počítat je jenom ona sama. A že to vlastně vůbec není tak špatná společnost. Chtěla být v životě úspěšnější, ale co že je to vlastně ten úspěch? Nemůže to být třeba to, že Muire spí v postýlce, všechny potřeby má uspokojeny a užila si hezký den? Aithne má největší zadek ve své osadě, ale byla by to bez něj vůbec ona? Žádná matka nemá tolik strií na poporodním břiše jako Aithne. Aithne si však pamatuje jako dnes každé kopnutí ještě nenarozené Muire a ze strií se raduje. Aithne se bojí, že ráno tyto pocity zapomene. Aithne píše na zrcadlo fixou na oči "Miluji Tě. Co pro Tebe můžu dnes udělat?". Aithne v příštích pár dnech zjistí, jaké je žít bez fixy na oči.

Žena je nejsilnější tvor, jakého Aithne doposud poznala. A krásný! Vždycky! A umí čarovat. Jen je škoda, že se nechala společností přesvědčit, že neumí. A že její štěstí příjde, až bude mít muže. Až bude mít dítě. Až bude mít dobrou práci. Až něco dokáže. Až to někam dotáhne. Až bude mít uklizeno. Až naprší a uschne.

Nepříjde. Je tady pořád. Proč jen to Aithne nezjistila dřív?

Call me Aithne

I´ve decided to start writing, again. Maybe because I am bored on maternity leave. Maybe I just need to pour out my heart.

Call me Aithne, this name is because of my love of everything Irish and also because I need to stay a little bit anonymous on all these internets :-) (But only if it will be allowed by my flippout mouth/fingers).

Aithne was left alone. Alone but not only. There is Muire with her. Muire is a baby. Muire is small in stature but big hearted (and lung and everything that babies are :-) ). Muire can not speak. Muire loves lamb meat and her stuffed lamb. Muire doesn´t like going to sleep.

Aithar left. He doesn´t like Aithne and he never did. He doesn´t know why did he stopped here for 7 years. He loves Muire. He wants to go with Muire on Ice cream, when possible. But not with Aithne present. 

Aithne is sad. 

Aithne is wondering, what to do now. Aithne is creating a blog.

PS: Aithne is really sorry, for her terrible english. She really needs to improve her english. So she decides to write this blog in english too, instead of czech.