pátek 26. října 2018

Muire sama proti všem

Lady stir your Cauldron well - Chant your words and sing your spell

Inu, ráda bych. Na Aglaju Ivanovnu naštěstí nezbylo pranic času. Nostalgicky vzpomíná na jejich začátky v Pevnosti. Hlavně na hladký nástup Muire do školky, úžasnou atmosféru tam a její radost z každé návštěvy zařízení... Toto se začalo radikálně změnit, osvícený personál byl postupně odejit, aby nastoupil ještě osvícenější. Ve dnech minulých pospíchala Aithne pro své robě do školičky, aby se ve dveřích střetla s učkou s přísným pohledem a vysokým sopránem, který zněl "Muire nám dnes zbila naši novou chůvu".

Maličkatá Muire, sluší se dodat, měla velmi v oblibě "starou" chůvu, což bylo možná v důsledku toho, že odejivší chůva měla upřímně ráda Muire.

Kde je Tvůj na mateřské tak těžko splácený kurz Nevýchovy, Aithne?

Pamatuješ, jak jsi byla výchovnější než výchova sama.

Inu, dědičný hřích. Muire zkrátka dostala čočku.

"Ale, co to slyším? To teda nenene, tytyty, to se dělá?" Prostě parodie na matku.

Sopranistka nesdělila žádné řešení, avšak nabídla Aithne jak omluvit svou prasečí výchovu "možná je nemocná. Kašlala".

Ztlučená a pohmožděná nová chůva jí však tuto naději sebrala druhý den v telefonu, kdy se Aithne pokorně plazila omluvit a vyzvědět o situaci více: "Prd je nemocná. Řeže tu všechny. Roste Vám pro kriminál."

Muire se ukázala být skutečně nemocná, avšak Aithne stále nevěřila, že by její malá modrooká panenečka v nemoci ni ve zdraví kohosi tloukla. Úsměv nad tím, že by přeprala statnou třicátnici se všemi smysly snažila potlačit morálkou až upjatostí sobě vlastní. Muire však vše přiznávala. Ano, zbila tetu. "Pvooč? Nefíím.".... Že se to nedělá však fí. Už to nikdy nikdy nikdy neudělá. Ale pfoč to udělala nefí.

Po týdnu na paragrafu už to fí. "Já sama. Sama jsem chtěla umývat ručičky a teta nedovolila". Muire je totiž na své "fama" velmi háklivá a zrovna jejímu vzteklému prosazování své samostatnosti Aithne bránit nechce (neboli na bránění již dávno rezignovala, sic by se se zlou potázala). A musela také sebekriticky uznat, že i ona si kdysi své "fama" horko těžko vybojovávala, tedy tuší co za poklad tyhle primitivní bojové výkřiky pro Muire znamenají.

Inu, Aithne - máma medvědice byla opět na světě. A vlčice Muire jde dál do světa. Státní školský systéme, třes se!



"

neděle 14. října 2018

Setkání s Aglajou Ivanovnou

K Ježíškovi chce Kamasútru. Potřebuje totiž mnohého vyzvědět o mužích, ženách a zákonech jejich vzájemného působení. Kamasútru nečetla, ale o čempak jiném měla by taková kniha být? Jak kdysi předvídala Maith, Aithne se to kdysi pradávno krásně a velice zlehka hovořilo, psalo a poučovalo o lásce, žárlivosti a jiných pohlavních chorobách. Zjistila, že jak kdysi tloukla hubou, až se z ní prášilo, stává se z ní podobně žárlivá hnusoba, jakou měla tenkrát chuť nazvat Maith.

Amhain Ti nepatří, příjmi jednou provždy svá vlastní slova, Aithne a buď prostě dál tou nejkrásnější verzí sebe sama, jak jsi kdysi přísahala. Konání ostatních neovlivníš, změnit svět můžeš pouze skrze změnu sebe sama. Není třeba více psát, protože by se mohla probudit spící žárlivá kreatura, lépe je o tom promluvit s Jediným.

"Miláčku, můžeme si popovídat? Viď že u toho na mě nebudeš řvát, viď že ne..."

Aithne je Jediného Jedinou (jak s láskou pronesl) nikoliv od věčnosti, nýbrž od letošního osmnáctkového letopočtu. Kdysi v historii Amhaina byly i jiné jediné, některé z nich mají trable ve vztazích a rády by se utěšily právě na rameni Jediného.

Miláček chválapánubohu neřval. Znovu jí zopakoval, že si přeje, aby právě ona zůstala Jedinou a ona předchozí Jediná již Jedinou není a nebude, ale slíbil jí přátelství. Aithne, nová výzva před Tebou, go on! Ukaž znova tu nejlepší verzi o které stále hubou tlučeš.

Navštívili společně čarokrásné území Žítkové, kde Aithne byla naposledy před třemi lety. Vzal ji poprvé do kina na Prvního člověka (a to předtím, než se začala dožadovat potvrzení statutu Jediné)...

Šli na houby a našli houby.




Paráda.

Nejkrásnější verze Aithne se snad už belhá naproti a chromou duši vláčí za sebou.


pondělí 8. října 2018

V opojení sedmikráskového čajíku

Před roky věštila jí, jako dívence na prahu dospělosti, cikánka s obligátním šátkem na hlavě. Že v jejím těle prý velké srdce sídlí a že nemá dbát moudrých rad a její jinakost růže přinese tehdy, až ji naplno odhalí světu. Vnější schránka děvčete se uchichtávala s ostatními přítomnými, avšak srdce se odhodlalo věřit dál v duchy stromů, víly, boží spravedlnost i cikánčina slova. S přijetím své jinakosti však pár let otálelo. A skutečně až pak to šlo... Vrhnout se skrz iluzi do žití vlastních snů...

Aithne má již quiet book došitou, úspěšně a s velkými Pompejemi odevzdanou (napůl rozškubanou, proto otálím s nafocením) a dokonce vyžehlené prádlo. Po měsíčním maratonu a aktuálním doháněním všech restů, v tuto chvíli kupodivu zejména v zaměstnání, zase vnitřní divoška začala plakat (bože, už se vyjadřuju jako autorka padesáti odstínů Greye, u všech ježků!). Dneska ji příjemně roztancoval Damh the Bard, hrneček oblíbené čajové směsi od druidů a nějak je to zase ta stará flegmatička Aithne, které je všechno buřt a protože má doma náhodou pracovní notebook (ona to až zas taková náhoda není, protože se na něm chtěla věnovat tomu, čemu má pracovní lapťop sloužit - eehm práci!) - je zde přítomna ač rácium nachází se snad i v tom Humpolci.

A jak tak byla roztancovaná asi už hodně, protože jí to dal znát psychotický soused zeshora (ano, zeshora), myslela na krásný víkend, výlet s Muire na kole do rodiště Maewyna, na pouť na témže místě navštívenou s Amhainem, na objevování krás Buchlovského okolí, po rázovitém zadupání psychotika si uvařila čajík a jala se psát na věřte nebo ne, milovaný doklad své existence.

Chcete po ní moudrost? Asi ji sama hledá v nynější chvíli sama, protože Aithne (neboli divoška, která umí tancovat s vlky) trochu stoná a občas se zdá, jako by snad i umírala, ale chce v dnešní večer sama sobě slíbit (protože sliby druhým jsou pramálo motivační), že o sebe skutečně zase začne pečovat. Že nebude jíst jídlo, které jí dělá smutno na duši. Že nebude nabírat sil po práci sjížděním rypák-booku nýbrž že je bude nabírat právě tancem, ať už bude tančit v tu chvíli s Muire, Amhainem nebo právě Aithne, která je tou, která ví. Slibuju. Na psí uši.


Díky za útulnou pevnost, Muire, lásku, zbožňovanou práci, díky za druidský nápoj a za všechno co mám.

Ale díky v první řadě za zdraví. A Aithne se nesmí dát tímhle tempem setnout. Slow down. Mám Tě ráda, Aithne, jsem ti vděčná za moc a budu tu zas pro tebe. To slibuju. Tentokrát už fakt jo.

úterý 2. října 2018

Muire tříleťák

Jsou to již 3 roky od chvíle, kdy Aithne poprvé držela svůj malinkatý pětačtyřiceticentimetrový raneček v náručí... Nyní svírá v dlani mobil a raneček jí na hlavě tvoří účes a vypráví příběhy ze školky. Aithne neumí psát z mobilu, sotva se vrátila z práce a nyní ji čeká uspokojit kofeinovou závislost a poté plnit povinnosti mámy a uklízečky. Přesto však dnes má svatou povinnost vůči blogu.

Jistě, bystrý čtenáři, narozeniny má Muire, nikoliv blog.

Ale právě malá Muire je blogem, právě malá Muire pomohla Aithne k definici sebe samé a tedy se stala jejím strůjcem.

Tři roky byla po boku ženy, která v jejich průběhu poprvé za daleko delší dobu jejího života za pomocí extrémních vzletů i stejně kolmých pádů neuvěřitelně vyrostla a konečně začala být tím, kým vždy byla.

Tak tedy milovaná Muire, v první řadě díky za tohle všechno. V ještě prvnější řadě Ti přeju mnoho zdraví, zdraví a pak ještě mnoho zdraví.

I když vím, že kuličkovou dráhu bys ocenila víc.

Přece ještě jednou zdraví v mnoha dalších letech plných zdraví, lásky, štěstí a božího požehnání.

Vím s jistotou geodeta, že to co v mém těle bydlelo před třemi lety by nemělo čas napsat.

Díky, že mě tak dobře vychováváš, že čas mám i tehdy, když ho nemám.

Díky, že Tě mám.

Miluju Tě miláčku!!!