pondělí 2. října 2017

Všechno nejlepší miláčkovi!

Moje milá a nejmilovanější,

nemůžu uvěřit, že dnes už jsou to dva roky, kdy jsme se poprvé shledaly "tváří v tvář" a zároveň se toho za Tvůj kratičký život odehrálo tolik, že si skoro říkáme "teprve"? Zřejmě je vážně kus pravdy v tvrzení, že s dětmi či "po dětech" utíká čas jako splašený. Pamatuju si tu eufórii i paniku zároveň, když jsem se dozvěděla, že se na svět tolik těšíš, že se dostavíš o měsíc dříve. A ten pocit, kdy jsem Tvých tenkrát 45 centimetrů držela poprvé v náručí, ten mi zůstane pevně vrytý do paměti jako ten nejkrásnější po zbytek mých dní. Občas se mi zasteskne po té mé zakuklené larvičce s permanentní škytavkou, která sotva udržela očka otevřená déle než pár minut, po tom roztomilém mňoukání místo pláče. S láskou se ráda vracím i k nočním vstávačkám k hladovému miminku, nikdy v životě jsem si, jako tehdy, nepřipadala důležitější a potřebnější. Občas se mi stýská moc.

Ale stačí se potom podívat na Tebe dnes, abych se začala dmout opravdovou pýchou a abych s naprostou jistotou věděla, že právě osobnosti jakou jsi Ty mi bylo v životě nekonečně moc potřeba. Nedokážu si už představit, že jsem mohla kdy být a Tebe nemít. Že se někdy pil čaj a ne "kit"? Že kdysi den začínal budíkem místo uslintané hubičky? Nebyl by můj den úplný bez Tvého sebevědomého "Díky!" a natažení malé dětské ručičky po předmětu Tvé touhy (který bývá většinou předmětem zapovězeným). Nevšimla bych si bez Tebe na světě a našich procházkách tolika zajímavých věcí, jako, že se olejová skvrna v kaluži podobá ptáčkovi anebo že smrdutou popelnici obrůstá "kytí". Nebyl by večer večerem bez látání nesmírně ošklivého medvěda, kterého jsem Ti kdysi ušila a jen Tvá vášnivá láska ho den za dnem zachraňuje od pytle s odpadky, přestože Tě plyšáci jinak "neba". Protože to se mnou děvče zkrátka a dobře umíš.

Kouzelné je, jak jako jediná na světě přesně znáš tu mou hranici mezi ještěpořádhodnou maminkou a maminkou hodnou možná tak odvezení do blázince. Třeba když Tě večer nekonečně dlouho uspávám a Ty naposled zvedneš hlavu, abys společně s ní zvedla i maminčinu tepovou frekvenci ... i hlas :-) a to vše abych uslyšela Tvé udivené "no pusuuuu", následně ji od Tebe dostala a za chvilku už slyšela to sladké odchrupkávání.

Jsi už slečna, jednou budeš žena a věřím, že i máma. Jednou to všechno pochopíš. Že se to jen těžko vyjádří slovy. Že Tě miluju nade všechno živé i neživé a to i tehdy, když se zrovna zlobím.

A taky Ti moc děkuji za všechno, co jsi za ty dva roky naučila mě. Za to, co jsi právě a jenom Ty ze mě vychovala a co všechno jsem se díky Tobě naučila. Vyrostly jsme obě dvě, neskutečně.

Všechno nejlepší, lásko!
Tvoje máma



Žádné komentáře:

Okomentovat