Tři poselství pro mé děti

Dar mateřství vnímám jako posvátný a nesmírně si vážím, že se mi jej poštěstilo dvakrát ❤. I když jsem občas hnána potřebou teoreticky se dovybavit, díky čemuž vlastním velké množství knih (nejen o seberozvoji či rodičovství), na první "mateřské" jsem splacela kurz Nevýchovy (a na druhé znovu její aktualizovanou verzi) a často se mrskám všemožnými výčitkami, jednám většinu času intuitivně a moje duše je přesvědčena, že v tu chvíli nejsprávněji, jak umím. Že jsem ta nejlepší máma. Pro své děti. Poslední věta je důležitá.

Abych věci uvedla na pravou míru, jsem naprosto otřesná třeba ve zprostředkovávání kontaktů svých dětí s vrstevníky. Jsem možná největší asociál v okrese. 

I když hluboce věřím, že násilí nepatří do žádného vztahu, tím méně mezi milujícího rodiče a milované dítě, moje děti "na zadek" už parkrát dostaly. 

Nebaví mě panenky a nebaví mě bagry.

Přes to všechno a mnohem více moje duše věří, že jsem tou nejlepší mámou. Pro své děti! Věřím, že si děti své rodiče vybírají, stejně jako další lidi a okolnosti svého života. Bard je zatím na světě pouhých sladkých šestnáct měsíců a zná v něm zatím pouze své nejbližší (díky tomu zatím nemá příliš možností pro srovnání). Muire už je na své životni pouti déle než 6 let a troufám si tvrdit, že mě za tu dobu zná lépe než jiní za roků jedenatřicet. A moc doufám, že i v jejích 30 budu moci tak jistě jako dnes napsat, že moc souzníme. 

Muire je vichřice. Úplně jiná, než její máma (poslušná šedá myš) a snad proto se tak milujeme, inspirujeme, doplňujeme a vlastně i dost často hádáme. Nálož energie mojí malé Muire (zvlášt v jejích mladších letech, kdy se s ní pracovat teprve učila) ne každý zvládá. Řešila jsem díky tomu již více konfliktů ve školkách, v rodině i jinde. Nejednou jsem si vyslechla výtky na svou "výchovu". Asi částečně i oprávněně, protože mi klasická výchova nikdy příliš sympatická nebyla. Co chci své děti naučit není mít strach z autorit, mlčet dokud nejsou tázáni a že "být hodný" znamená ležet u televize a neotravovat rodiče. 

A co jim tedy chci předat? Budu asi spokojená (se sebou), pokud je naučím tyto 3 věci:

1. JSI V POŘÁDKU TAKOVÝ/Á, JAKÝ/Á JSI ❤

Nikdo jiný není horší než ty a nikdo není lepší než ty. A to platí za všech okolností. Jsi úžasná, báječná, jedinečná a neopakovatelná osobnost. Máš ve světě své nezastupitelné místo. Pokud budeš marnit čas snahou být někým jiným, právě to tvé místo bude prázdné, což by byla neskutečná škoda. Takže nezoufej, že neumíš tohle a tamto, nepovyšuj se nad druhé že oni neumí tadytohle. Jsi dokonalý/á přesně takový/á, jaká/ý jsi. A to i tehdy, když máš pocit, že jsi zrovna udělal/a tu nejhorší chybu svého života. Dělat chyby je výsadou lidskosti. Chyby jsou nášlapné kameny k nevyhnutelnému pokroku. 

2. TVOJE SVOBODA KONČÍ TAM, KDE ZAČÍNÁ SVOBODA DRUHÉHO ❤

Víš, že Tě miluju jako nikoho a přeju si, abys byl šťastný/á. Nikoliv přesto, nýbrž právě proto ti nedovolím všechno. Stavět své štěstí na úkor druhého nepřináší skutečné štěstí a výsledná stavba by stála na velmi chatrných základech. Od sudiček se Ti dostalo darů zdravého těla, moudrého úsudku a teplé peřiny. Buď prosím soucitný s těmi, na něž se sudičkám tolik nedostalo. Uvidíš, že to hřeje daleko víc, než ta naše peřina. Rozlišit, co je skutečná pomoc, je někdy moc těžké ale minimálně zásada neškodit vám bude určitě jasná. I když se zdají ty boží mlýny občas dost lenivé, vězte, že melou opravdu poctivě a spravedlivě.

3. STAREJ SE O SEBE ❤

Vyrobit a porodit Tvoje úžasné a dokonalé tělo mi dalo práci 😊. Na tobě je dobře o něj pečovat. Hýbej se a používej ho. Dávej pozor na to, co do něj vkládáš. Nedej si nikým namluvit, že máš být hubenější, silnější, blonďatější nebo mít menší nos. Už jsem Ti řikala, že jsi dokonalý/á právě tak, jak jsi? Jen se, prosím, o své dokonalé tělo starej tak, jak si zaslouží, aby ti dlouho vydrželo a dobře sloužilo. A i když mě oba budete občas (možná pořád) trochu nesnášet, vězte, že abyste byli zdraví je pro mě důležitější než abyste mě měli rádi. Jo, fakt!