Prostoje mezi Bardovým zpěvem a gymnastikou Muire, vařením a jinou prokrastinací většinou, ano bohužel, trávim tak jako jiné mámy scrollováním facebooku. V jedné uzavřené skupině zaměřené na výchovu a rozvoj dětí jsem nedávno zahlédla dotaz na rozvedené ženy mé věkové skupiny a prosbu o krátké vyjádření k tématu "sex po rozvodu". Vzhledem k tomu, že z dob studií vím, jak těžké je sehnat dobrý vzorek a vymámit z něj kvantifikovatelné data. O to víc nějak citlivá. A celkově jsem si bez velkého přemýšlení řekla, proč ne? Očekávala jsem spíš formu dotazníku nebo hodně konkrétni otázky, než mi sympatická paní napsala, že tvoří članek pro Cosmopolitan na toto téma. (Panebože! Takhle se do něčeho namočit ani si nevšimnout umim jen já). Dotaz zněl, co bych na základě svých zkušeností poradila ženě, kterou čeká první sex po rozvodu. Na co se má taková rozvedená připravit a čemu se má třeba vyvarovat?
Do prkvančic, Veroniko, jsi strašně milá ale jak se dá na tohle probůh odpovědět jednou větou? Natožpak já, je vidět, že mě neznáš. Dobře, tak nechť poznáš... píšu, píšu... pro překročený maximální počet znaků načínám druhou zpravu a uvědomuju si, že zase řeším pro sebe hrozně důležité téma a že mi záleží na tom, co Veronice předám. Protože jsem si však vědomá, že Veronika použije pouze to, na co se mě skutečně ptala (tedy ony dvě věty) a zbylá miliarda znaků ji nezajímá, rozhodla jsem se svou odpověď zveřejnit tady. Otevírám se možná více než musím, ale patří to ke mně a jsem to já.
Zdravím Vás, Veroniko ☺️ .
Předem se omlouvám za to, že neumím odpovídat stručně. Věřím, že si z mé odpovědi vyberete to pro Vás důležité. Ono totiž strašně moc záleží na tom, za jakých okolností ten rozvod nebo odloučení proběhlo.
U nás k odloučení došlo v době, kdy jsem byla 5 měsíců po porodu, cítila jsem se proto hodně ublíženě a taky jsem následující asi rok a půl byla závislá na dávce rodičovského příspěvku a většinou zavřená mezi 4 stěnami s dítětem. Takže ani jedna z těchto věcí mi na sebedůvěře moc nepřidala :-). Co jsem dělala a poradila bych je práce sama se sebou ve smyslu přijetí toho konce vztahu a současně se ale odprostit od věcí, které nám o nás říkal bývalý partner. Mně moc pomáhala věta "takhle jsem v pořádku a takhle se mám ráda a přijímám se". V kontextu tohoto rozhovoru budu mluvit spíše o tom odloučení, protože my se rozvedli až dva roky po tom, co jsme šli od sebe (ne proto, že by se někdo z nás ještě rozhodoval, ale protože já byla závislá na RP a chtěla, aby žádost podal on a on si na mě zase chtěl uplatňovat daňové úlevy).
Zpočátku jsem měla pocit, že musím směřovat všechnu svou energii pouze k dítěti, které budu nyní vychovávat sama a věci jako sex byly na míle vzdálené mým myšlenkám. Hlavně jsem v těch myšlenkách nebyla vůbec ani já, nedbala jsem o sebe, pěstovala si svých těhotenských +30kg a řešila hlavně tu finanční a existenční stránku nás, abychom mohly bydlet s dcerou samy (ne s bývalým a ne u rodičů). Tam možná podprahově byly ty zadní vrátka a potřeba "dělat si co chci".
Ve chvíli, kdy jsme byly v nájmu a samy, začala jsem si uvědomovat i existenci sebe sama, začala si dělat radost v době, kdy mě dcera nepotřebovala (vlastní aktivity, v mém případě šití, cvičení, jóga a meditace a z toho plynoucí nové myšlenky směrem k rozvoji sebe samé). Tím jsem se stala šťastnější a časem jsem si v zrcadle všimla něčeho trochu pěknějšího, než tam bylo před rokem (po rozchodu). A nějak přišla i ta potřeba si to prožít i v tom vnějším světě, že mohu být ještě pro někoho přitažlivá. A kde se může osamělá matka ročního batolete, která má velmi omezené možnosti hlídání seznámit jinde než na badoo? (Jestli je i jiná možnost, rozhodně radím tu!). A v tuto chvíli by se má rada imaginární ženě odvíjela od toho, co chce ona.
Já věděla, že chci byt ještě sama. Bylo mi jasné, že jako osaměla matka s ročním pacholetem musím působit značně zoufale (což jsem s rodičovským příspěvkem, který tou dobou čítal celých 7 200 Kč asi byla) a nechtěla jsem za těchto okolností budovat vztah. K tomu, abych měla já osobně ale milostný vztah jakéhokoliv rázu, potřebuju být zamilovaná. Toužila jsem po té chemii, vášni a cítit se žádaná ale bylo mi jasné, že si to potom budu muset odžít i s tou bolestí, která bude nasledovat. Takže jsem se přihlásila na to zpropadené Badoo - a tohle neni rada, protože jsem najednou jako opuštěná matka, ktera žila rok jako někdo, kdo nikoho na této planetě nezajímá, byla najednou jako v Jiříkově vidění. Kdo zažil, ví. Obrovská záplava zpráv, jejichž adresáti by se dali s trochou nadsazky rozdelit do dvou hromádek: sexuálni loudilové a "hodní kluci", kteří mě div nežádali o ruku a nenabízeli mně i pro ně cizímu dítěti zajištěnou budoucnost a pohodli.
Protože jsem za prvé nechtěla z výše uvedených důvodů vážný vztah a taky jsem ve druhé skupině viděla spíše také utrápene duše, které prostě nejsou v pohodě samy se sebou (nevěří si a nemají se rádi), tady mi bylo jasné, že zde své vzdušné zámky stavět nebudu. Ale nebyla jsem ani dobrý cílový objekt pro ty loudily. Já měla osm let jednoho partnera a povyrazit si za účelem jednorázové romantiky a tuto za pár dní zopakovat s někým jiným, to se mi příčí a neumím to. Takže jsem si s různými jinými dušemi spíše "psala" a říkala si, že jednou ten můj život nějak dopadne.
Až jednou jsem se zabouchla až po uši. Byl to loudil, který nevystupoval úplně jako typický loudil a ja mohla předstírat, že nemám tušení. Měla jsem důvod se namalovat, obout podpatky a rázně vysvětlit svému ex, že chci někdy večer pro sebe a ze si dceru dvakrát za měsíc vezme na noc.
Můj převozník (až dnes vím, že se tomu tak říká) měl černé vlasy, ty nejmodřejší oči a krasnou postavu, i když následkem vážného zranění byla jeho neodlučitelným parťákem francouzská hůl. Byla to paráda, konečně jsem existovala, v břiše mi lítali pověstní motýlci a já četla každý večer smsky o sobě, že jsem prý úžasná (jenom jednu chybu mám, ... ) a dneska si myslím, že tenhle vztah, ač založený na těch "nízkych pudech" byl jeden z nejdůležitějších v mém životě. Dodal mi totiž přesně to vědomí-sebe, které jsem potřebovala do svého života dostat. Poté se mi (v opilosti) můj převozník svěřil s nějakými city ke mně - ale taky mi řekl, že moje (milované) dítě je pro něj velký problém a v tu chvíli jsem to ukončila, protože jsem si nechtěla nechat věšet bulíky na nos a trestat tak sebe samu. Taky mi vadily jeho možné další vztahy podobného rázu (ja byla přeci jen dostupná jen jednou za dva týdny) a možné nemoci apod. A musela jsem si holt přiznat, ze já jsem tvor monogamní a taky zkrátka a prostě, že tohle nechci.
1. Vědět co chci. Neřešit očekáváni a názory druhých. Rozmyslet se, co vlastně potřebuji a chci nyní a za tím kráčet. Tohle vědomí toho, co chci je asi to nejtěžší, protože se často schovává za to, co bych měla, co potřebuje dítě, co si o mně kdo pomyslí atd.
2. VĚDĚT KDO JSEM. Taková, jaka jsem, jsem v pořádku. Nesnižovat svou hodnotu tím, že se "dám" prvnimu, kdo si o mě řekne. Ale na druhou stranu "Sedávej panenko v koutě" opravdu neplatí...
Konec (vlastní) citace.
Teď když to po sobě znovu čtu, asi bych poradila i to, že není všechno zlato, co se třpytí. Taky, že není každý zdánlivý padouch zlý a že mi ten můj převozník tenkrát asi fakt změnil život, možná že bych bez něj byla úplně jiný člověk, nepoznala bych Jediného a nenarodil by se Bard.
Radím Ti, imaginární ženo, sledovat Sex ve městě, protože tam se dozvíš, že nejdůležitější vztah je ten, co máš sama se sebou.
A taky radím nesoudit žádnou osamělou mámu, co po nocích lustruje Badoo.
Žádné komentáře:
Okomentovat