neděle 19. listopadu 2017

Tajím v srdci mrazivou starost

"Dobrý den. Tak my vás teda bereme." zaznívá něžným dámským hlasem z telefonu.
"Uaaaa!" burácí neodbytný hlas dítěte dobývajícího se do koupelny, "Maja taky, takyyy... Šikula Maja čulalalaa mamááá vylit!"
Jediný, kdo ze sebe není schopen vydat zvuk podobný lidské řeči je Aithne.

"Děj se vůle Tvá" uzavřela všechny své pro a proti a zmatek vlastní duše. Byla přesvědčená, že jejím údělem je v době nynější spíše sbírat zkušenosti na pohovorech, občas nakouknout do skript a po večerech dál žehlit a za vrchol pracovního úspěchu považovat obsah dceřina nočníku. A najednou jí spadla do klína vysněná práce. Vysněná na plný úvazek. Vždyť byla na pohovoru naprosto strašlivá. Jakých kvalit asi musely dosahovat verbální schopnosti ostatních uchazečů?

Batole bušící do dveří je stále urputnější a Aithne si představuje, jak to pachole asi zvládne bez odpovědi více než osm hodin denně. Během té doby se hlas v telefonu domáhá odpovědi, kdy je Aithne schopna nastoupit. Prý by ji rádi viděli plně nasazenou co nejdříve.

"Aha, děkuji." je všechno, na co se rozcuchaná máma s nafialovělými opuchlými oči zmůže. Nakonec se přes huronský řev pedantsky se domáhající úklidu útrob nočníku a maminčiny pochvaly domluví. Ruka je v rukávu. Není cesty zpět. Ale naštěstí není ani čas nad touto nesmrtelností chrousta přemýšlet. Je třeba sprovodit čůránky z povrchu zemského, je potřeba samou láskou sníst tu roztomilou inkarnaci (pravděpodobně) Mao-Ce Tunga a všechno s ní probrat.

Jak řekl Dalajláma, nic ve vesmíru není statické. Aithne nějak cítí, že je dobře, že jsou věci v pohybu, ač teda turbulence posledních dní Aithne skoro zabíjel, není věrná svým zásadám v myšlení ani konání. Necvičí a uzavřela se sebou úmluvu, že "sladké možeš, když si to sama vyrobíš". Řekla si, že když už nic, bude si moct říct "byla jsem v žitě" ... a bude umět nějakou buchtu. Když už umí nejen vařit, téměř jako Magdalena Dobromila Rettigová, ale začíná se jí až příliš i podobat, cifra na váze začíná zlověstně blikat, uzavírá tuto otázku ujištěním sebe samé, že se skutečně děje "vůle Tvá" a vše je jak má. Řád na tebe, Aithne.



"Aaaaa mamaaaa" - a na Tebe taky. Ale přeci jen, byly spolu dva roky každý den nepřetržitě. Muire je sice tvrdá hlavinka, ale po své mamince taky velmi citlivá duše a Aithne starost o ni nedovoluje, bohudík či bohužel, vůbec se zabývat sama sebou a tím, co se stane, až začne skutečně sama existovat. Kéž jsou holky obě už jen zdravé a šťastné. Neskromně se domnívám, že si to obě zaslouží.



1 komentář: