Lá breithe shona duit

Aithne zdraví z okamžiku naprostého blaha a štěstí, na něž chce uchovat památku psaným slovem, a proto zdraví.

Užívá si právě výročí svého fyzického zrození na sklepě obrostlém skalkou, vprostřed čerstvě posekané trávy, pod voňavou meruňkou, za zpěvu ptáčků a vůně smrku opodál. Člověk má strašidelně málo takových chvil, možnosti mlčení, prosté přítomnosti a ztišení vnitřních dialogů a otázek. Toto ztišení přináší odpovědi a úžasně krásný pocit, že je všechno "v pohodě právě tak, jak je". A je až hrůzu nahánějící, jak rychle nás o pohodu hysterie pracovního týdne připraví.

Jaktože má Aithne v tuto chvíli pocit, že je pevnou vládkyní svého soukromého vesmíru, existuje jen láska a nic a nikdo tento její pocit nezlomí, přitom v týdnu vládla Aglaja. Ta brečela, klela, pochybovala o sobě i druhých a ani se tak neuměla přijmout.

Nebo v ní skutečně žijí dvě? Neustále tu krouží bílá holubice která jakoby vrkala "neřeš, nech být". A já jí dávám zapravdu. A koneckonců, dnešní milá návštěva Aithne se tímto článkem zhmotnila.

Jdu (ležím) pokračovat ve vychutnávání přítomné překrásné chvíle, kterou nyní přeji všem bytostem.