Obrovská blankytně modrá očka mi slibovaly naději, která se s Maruščiným růstem stále zhmotňovala.
Maruščina, od počátku krásně dívčí, energie mě naučila být ženou, nosit šaty a využívat úsměv.
Když se ta roztomilá růžová larvička naučila pohybovat s živelností sobě vlastní, objevila jsem díky ní i vlastní rezervy a zjistila, jak umím být sama pružná a akční. Když se Maruška naučila mluvit, prvním slůvkem nešetřila ani poté nikdy: "já sama!" - a já mezi permanentní kontrolou trpělivosti musím uznat, jak vlastně nesmírně obdivuji a miluji její vzdor, neústupnost a tvrdohlavost, které nejsou projevem ničeho méně, než právě pevného VĚDOMÍ SEBE, o které Tě, miláčku můj, moc prosím, abys mě také naučila. Nebylo situace, kterou by má malá drahocená nezvládla. Vždy jsem se na ni mohla spolehnout a nikdy mě nezklamala. Při mém předčasném nástupu do zaměstnání, o kterém jsem snila, vykročila dvouletá Maruška směle do školkové třídy s nadšením a širokým úsměvem na té mně tolik líbezné tvářičce. Její slovní zásoba tato slova sice v té době nečítala, ale jakoby řekla: "Běž mami, do toho!" a opět mě nakopla k aktivitě a společně jsme vykročily vstříc dalšímu společnému štěstí, bydlení v Uherském Hradišti, setkání a životu s milovaným Jeníčkem, kterého obě milujeme, a který Marušku také naučil spoustě krásných slov z těch, které její dnes již velice bohatá slovní zásoba čítá.
Já vím, Maruško, že ne vždycky jsem taková maminka, jakou by si Tvá něžná dušička zasloužila. A není důvod vymlouvat se na starosti a povinnosti, protože právě díky Tobě vidím dnes v zrcadle úplně jinou bytost než tu, kterou bývala Tvá maminka předtím, než jsi se narodila. A často si vyčítám, že někdy neumím být na Tebe hodnější a přesto jsi mi nedávno před spinkáním řekla "jsem pyšná, že mám tKovou šikovnou maminku".
To já jsem pyšná, mrňousku můj, jsi Maruško neobyčejně nádherná bytost a nedej si nikdy namluvit nic jiného!
A prosím, nemysli si, že nevnímám, že jsem si porodila tu nejlepší kamarádku, kterou jsem kdy mohla mít.
Dojímá mě Tvůj zájem o mé běžecké trasy, způsob života či roztomilé "mami, jak bylo ve práci?". Miluju Tvůj zájem o mezilidské vztahy:"Pvijde Honzík? A hekne Ti 'ahoj zlatíčko?'?" I to jak nádherně zvládáš být dítětem rozvedeného páru: "On má jenom naminku a tatínka. Nemají žádného Honzíka ani Šárku.".
Díky, lásko, díky že jsi a že sis za mámu vybrala právě mě, ač někdy takovou příšeru.
Díky za to, kým jsem se díky Tobě stala. Miluju Tě až na měsíc a zpátky.
Tvými slovy: jukú, hurá, jupí, já se taak těším!
Tak moc se těším, že Tě mám!
Miluju Tě a vím, že to víš.
Tvoje máma.
♥
OdpovědětVymazat