Setkání s Aglajou Ivanovnou

K Ježíškovi chce Kamasútru. Potřebuje totiž mnohého vyzvědět o mužích, ženách a zákonech jejich vzájemného působení. Kamasútru nečetla, ale o čempak jiném měla by taková kniha být? Jak kdysi předvídala Maith, Aithne se to kdysi pradávno krásně a velice zlehka hovořilo, psalo a poučovalo o lásce, žárlivosti a jiných pohlavních chorobách. Zjistila, že jak kdysi tloukla hubou, až se z ní prášilo, stává se z ní podobně žárlivá hnusoba, jakou měla tenkrát chuť nazvat Maith.

Amhain Ti nepatří, příjmi jednou provždy svá vlastní slova, Aithne a buď prostě dál tou nejkrásnější verzí sebe sama, jak jsi kdysi přísahala. Konání ostatních neovlivníš, změnit svět můžeš pouze skrze změnu sebe sama. Není třeba více psát, protože by se mohla probudit spící žárlivá kreatura, lépe je o tom promluvit s Jediným.

"Miláčku, můžeme si popovídat? Viď že u toho na mě nebudeš řvát, viď že ne..."

Aithne je Jediného Jedinou (jak s láskou pronesl) nikoliv od věčnosti, nýbrž od letošního osmnáctkového letopočtu. Kdysi v historii Amhaina byly i jiné jediné, některé z nich mají trable ve vztazích a rády by se utěšily právě na rameni Jediného.

Miláček chválapánubohu neřval. Znovu jí zopakoval, že si přeje, aby právě ona zůstala Jedinou a ona předchozí Jediná již Jedinou není a nebude, ale slíbil jí přátelství. Aithne, nová výzva před Tebou, go on! Ukaž znova tu nejlepší verzi o které stále hubou tlučeš.

Navštívili společně čarokrásné území Žítkové, kde Aithne byla naposledy před třemi lety. Vzal ji poprvé do kina na Prvního člověka (a to předtím, než se začala dožadovat potvrzení statutu Jediné)...

Šli na houby a našli houby.

Paráda.

Nejkrásnější verze Aithne se snad už belhá naproti a chromou duši vláčí za sebou.