Podle mě Aithne symbolizuje asi vnitřní ženu ve mně. Mám pocit, že je to moudřejší složka mého já, která zde byla vždycky, i její jméno je mi známé už pár let. Oficiálně se ale narodila 26.9. letošního roku. Její narození jsem neplánovala a ani toto datum, které je shodou náhod přesmyčka posledních dvou čísel mého fyzického zrození. To si uvědomuju až nyní, kdy píši tento článek. Stejně jako má osoba je i Aithne narozená v roce devítky. Podle mě jsme opačné stránky Poustevníka. Zatímco Aithne je Jing, já jsem čistokrevný Jang. Já cítím bolest, Aithne je moudrost vyvěrající z této bolesti. Když jsem cítila osamění, Aithne se zhmotnila v sílu, kterou samota může přinést.
To Aithne mne před pár dny poslala do knihovny pro Umělcovu cestu. Aithne mi na tu mou svítí lucernou. Nedávno mě Aithne spolu s mě moc milou duší, mojí drahou tetou Ealaine a Julií Cameronovou přivedly k dávno zakopané myšlence proměnit své blogové výlevy ve vážné psaní. Sešly se v jednu chvíli jako sudičky. Ealaine mi dala podporu a záměr, Aithne sílu a Julia sebevědomí.
Nyní se, mimo jiné i kvůli Juliině úkolům :-), účastním kurzu Tvůrčího psaní. Jeden z mých hlavních bloků byl vždycky o tom, že umím psát jen o sobě a nikoho to nezajímá. Nyní se mi v kurzu dostalo pokynu "Psát, psát a potom ještě chvíli psát", což by v kurzu tvůrčího psaní asi málokoho překvapilo. Ovšem mě se dostalo pokynu psát hlavně o sobě. Chraň mě Bohyně psát o něčem jiném. Budiž. Budiž světlo, díky Aithne.
Takže píšu a je to vážně hodně o mě. Je to hodně osobní. Je to odporně osobní. Nyní, když zmizelo spolu s třiceti kily bolesti i to temné nevědomí, v kterém jsem žila několik let, mám sílu rány znovu otevírat. Jinak se totiž nikdy nezahojí. Milovaná Ealaine mi řekla o ženách, které může moje cesta zajímat. Ženy, které možná posedávají na podobných místech, kde jsem se nacházela před půl rokem já. Takže to zřejmě i vyplivnu. Jen zřejmě ne tady.
:-*
OdpovědětVymazat