Když je smutno

Aithne potkala na své pouti nedávno čarokrásnou královnu, která plakala pro pocit smutku a prázdna. Možná to znáte. Takovéto prázdno, takový ten smutek bez zjevné příčiny.  Všeobjímající smutno. Má zdravé děti, hodného manžela, hodné rodiče, krásné zařízený 4+kk, et cetera, et cetera, et cetera. Ona se vážně stydí, nechce si stěžovat, ne ne ne, vlastně má všechno, po čem kdy toužila. Všechno je oukej. Proč tedy královna pláče?

Takovéto, když například celý den řešíš dítě, aby o něj bylo postaráno, aby bylo dobře živeno, aby bylo jeho prostředí čisté a útulné, aby se navíc v tom všem skvěle bavilo. Takové to, když v tom všem vůbec neexistuješ Ty a Tvoje potřeba spánku, jídla, zábavy je šizena na nejvyšší úrovni a ze všeho nejvíc Tě pálí absence prachobyčejného objetí a milého slova. „Mám Tě rád. Jsem tady pro Tebe. Co pro Tebe můžu udělat?“. To, čeho Ty sám/sama celodenně a ráda poskytuješ v neomezeném tarifu.

(Ono se to může dít v rozličných spektrech životů a událostí, velmi hojně propíraný je například syndrom vyhoření pracovníků pomáhajících profesí, jako jsou lékaři či například humanitární pracovníci, ale že je Aithne matkou a momentálně žije tuto realitu, má potřebu se vyjádřit tudy. )

Aithne prožila nejeden moment tohoto smutna. Kdysi se ve chvíli takovéto paniky, kdy uprostřed věčného úklidu, vaření, rozházených hraček, sušenek, běsnícího davu mravenců a nespokojené, vzteklé Muire slyšela pronést větu „A kde jsem v tom všem já?“. Souvisí to s více věcmi, o kterých se už Aithne pokoušela mluvit. Tlak, ať už ten vnitřní osobní nebo vnější ze strany článků, kritiky okolí. Zdánlivě láska k milovanému dítěti, které musí být stůj co stůj na prvním místě a vždy usměvavé a spokojené. Jestli to je tohle skutečně ona láska, v tom případě poněkud zvrhlá. Dalším velkým trendem moderní doby je velice špatně pochopené pozitivní myšlení, které dle mnohých znamená nutnost být stále sluníčková, pohodová /v tomto případě/ maminka, která má stále úsměv na tváři, protože je dítko zdravé a venku nádherně svítí sluníčko.

Velká pravda je, že pokud toto sluníčko doopravdy nesvítí i v našem nitru, pozitivní myšlení, slova a afirmace na tento smutek nezaberou. Opravdu pouhou náhodou, jsem právě teď v druhém dílu série knih od N.D. Walshe Hovory s Bohem (kde hledám jednu povídku) našla při náhodném otevření tuto citaci:

„Zradit sám sebe, abys nezradil druhého, je také zrada. Je to nejhorší zrada.“.

Aithne královně neprozradila ani tak nic velikého, jako spíše hrozně málo vyslovovaného. Že má královna myslet i na sebe, sama věděla, protože je přeci královnou. Že ale má stejné právo být smutná, vzteklá a naštvaná jako její předškolák a batole, to už je panečku vyšší škola života. A co takhle jako ono vzpurné batole postavit na první místo SEBE, utéct do ložnice, zababušit se do peřiny, pořádně to pěstičkami tomu polštáři nandat, řvát, plakat a pak, až už bude vlhký dostatečně, se sama na sebe usměj, obejmi se, klidně i pohlaď a prones to, co Ti tolik schází. „Mám Tě ráda. Jsem tady pro tebe. Můžu teď pro tebe něco udělat?“

Nevím, jestli nyní kroutíš hlavou nad obsahem mého sdělení nebo nad mou schopností stvořit větu na rekordní počet řádků, ale

je Ti už lépe, děvče?

Jenom tehdy, když budeš v pohodě Ty, budou skutečně šťastné i Tvé děti. Běž se na ně podívat, určitě se bez Tebe tu krátkou chviličku nezbláznily. Já bych docela i vsadila na to, že další z jejich strašlivých sporů bez tvé přítomnosti a zásahů skončil dříve, než začal. Věříš tomu, že Tě milují a mají stejný zájem na štěstí Tvém, jako Ty na tom jejich? Jenom jim ještě nikdo neukázal, jak se na realizaci tohoto cíle podílet. Právě teď je to učíš. Jsi báječná máma. Jsi prostě královna. 

Aithne versucht sprechen

Bitte entschuldigen Sie meinen schrecklichen Deutschen. Es wird durch eine Kombination von übermäßigem Ehrgeiz und Mangel an Bildung verursacht.

Weil ist dieser Blog vorgestellt als "aus Langeweile im Mutterschutz", sollte ich hauptsächlich über Muire schreiben. Ich bereit habe tschechische Artikeln als "Wunderbare Mutterschaft" geschreiben, wann wollte ich sagen, dass ungeachtet einige von uns manchmal erleben nicht-wunderbare Momente, es macht uns nicht weniger Wunderbar.

Muire hat die Trotz-Zeiten erfahren. Der Schoßkind hat schwierige Bedingungen, dafür ihre Eltern leben separat und jeder lebt anders. Ihre Vati lebt mit seiner neue Frau und sie hat zwei kleine Kinder. Es macht Spaß und Muire ist dort ein seltener Besuch und also sie sind selten für Ihr. Auf den Anderen Seite ist Aithne, Muire´s Mutter, wer ist auerhaft müde, gestresst, manchmal wütend. So kein Wunder, dass Muire kehrte zu ihrer Mutter zurück müde, gestresst, manchmal wütend. Und oft sie weinte. Dann hat Aithne tränen auch.

Viele Aithnes Tränen sind vergangen, bevor Aithne erkannte, dass sie ihre Tochter liebte, egal wie viel Muire liebt sie und wer sonst lieb.

Von diesem Moment an, überraschend, Muire begann zurückzukehren Glücklich, voller Erfahrungen und Vorwärts schauen für ihre Mama.

Dordoletky

Tak dlouho o nich snila. Aithne závidí Irmi.cz  její mistrovské kousky s ještě krásnějšími aplikacemi a protože je letošní rok ve znamení bourání všech "tohle nikdy nedám", jala se do Dordoletky podle jednoho z úžasných návodů Bellet. Taky, že si oblíbila večerní Dva a půl chlapa a následný Sex ve městě s něčím v ruce, tak at to není tatranka ani sklenice alkoholu. No jo, mateřská. Že nebylo do čeho střihnout, posloužil odpad látek.

Vzniklo růžové pouzdérko jako stvořené, resp. od začátku tvořené pro kapesní Aithne, tedy drobnosti, které jí mají připomínat, kým je. Pár foteček, kamínků, mušliček, modlitbiček, jedna "cetka" s nevyčíslitelnou hodnotou, různé formy vzkazů od ní pro ni. Nechápe, že dokázala někdy žít bez Ní.

A na mysl mi teď vyvstává legendární věta z Pelíšků: "A přitom taková blbost, že?"

Překrásné mateřství volume 2

Aithne a Muire zrovna včera strávily báječný den u Rodičky a Rodiče v Rodné Hroudě a při obědě se báječně bavily nad dávnými plány kdysi těhotné a naivní Aithne, jak bude Muire vychovávána a jak bude Aithne skvělou rodičkou s malým r. Nebylo například v plánu, aby Muire jedla sladkosti, aby si hrála s mobilním aparátem anebo měla být vychovávána s respektem a úctou, aby i ona sama tyto vlastnosti projevovala ke svému okolí. Nebude nikdy oslovena "Ty spratku jeden" ani žádným podobným souslovím.

Parta brusiče Karhana sice zvládla pětiletku za dva roky, Aithne ze svých plánů za bezmála stejné období nedokázala nic. Jejich byt 2+kk přetéká hračkami na úkor matčiných nasyslených sbírek všeho možného i nemožného, avšak malá dáma si hraje pouze s věcmi, které by dítěti slušný rodič do ruky jaktěživ nesvěřil, několikahodinové pomalé vaření zdravého maso-zeleninového pokrmu končí boucháním konfet po konzumaci pár soust, zbytku v dvoumetrovém okolí batolecí jídelní židličky, sušenkou v rukou Muire a úsměvem na tváří Aithne, šťastné, že pachole "papá".

No a k tomu poslednímu. Aithne se jde zřejmě opět postavit na pomyslnou šibenici za mateřské hříchy a zařadit mezi krkavčice, které zasluhují nejeden plivanec do tváře. Kéž nedostane odkaz na tyto stránky paní Plošticová.

Řekla to. Bylo jí to nesmírně líto, pocítila neskutečné zklamání sama ze sebe. Trvalo naštěstí jen chviličku. Stále je toho názoru, že šrámy na duši jedince způsobují jiné věci, než je dávný konflikt s hysterickou matkou a marné pokusy jí vysvětlit, že na plovoucí hračky v záchodové míse je vskutku dechberoucí pohled.

Aithne se domnívá, že milující matku nečiní milující matkou to, kolikrát denně napíše na facebook, že své dítě miluje. Ani to, kolikrát tam napíše, že naprosto nechápe a zavrhuje matky, které se o takový dar dobrovolně připravují (ano, i tohle se Aithne už nejednou dočetla).

Říká se, že nejlépe své děti učíme vlastním příkladem a konáním. A ano, odpusťte prosím nedokonalé mladé máme, Muire zřejmě bude mít ve svém bohatém slovníku mimo jiné i slovo "spratek", avšak její matka míní ze své dcerky vychovat bytost, která vědoma slušných mravů a pokud možno co nejlaskavějším způsobem zachází s respektem nejen s okolím, ale i sama se sebou. Osobnost, která umí nastavit vlastní hranice a pokud napoprvé laskavé a vstřícné "Lásko, hračky do záchodu nepatří" nezabere, bude holt hledat cestu jinou.

Aithne si také myslí, že slovo "spratek" je fuj fuj a samozřejmě je znovu jejím předsevzetím ho již neužít, ale na šibenici si stoupnout nepůjde. Miluje slovo partnerství. Toto překrásné slovo se začalo před pár lety hojně používat i v souvislosti s výchovou dětí. Partnerství znamená, že jsou si dva lidé ve vztahu (romantickém, pracovním, sousedském nebo například příbuzenském) rovni a jejich potřeby jsou stejně důležité. Někdy to ale vypadá, že se rodiče uchylují k šíleným kompromisům na úkor potřeb vlastních, aby jim někdo třeba v diskuzi na emiminu nenapsal, že není respektujícím rodičem.

Aithne tedy po svých výčitkách došla k závěru, že kdyby jí kamarádka přes její protest házela věci do záchodu, asi by jí stejně řekla, že je kráva.

Přestože ji respektuje a jsou si rovny.

A tož tak.

O Žárlivosti a jiných pohlavních chorobách

Jsou chvíle, kdy si Aithne uvědomuje více kladné stránky samoty. Další z jejích kamarádek je Maith. Je o něco starší než Aithne a má o 14 let mladšího partnera, se kterým má dceru podobně starou, jako je Muire. Aithne pamatuje zrod jejich lásky, zamilované cvrlikání, každodenní přání dobrých rán i nocí, omlazující kůru lásky o téměř generaci mladšího jinocha a všechno to nádherné, co náleží zrodu snad všech velkých lásek.

Ke všem velkým láskám patří zrovna tak různé nástrahy a potíže, které poté velikost těchto vyznání a citů prověří. A je to rozhodně v pořádku. Maith i její Fiann přes pochyby okolí tyto pasti zdolávali statečně, úspěšně a stále s obrovskou láskou. Zřejmě by to stálo za svůj vlastní článek, ta dogmata, jako že muž by měl být starší a žena by k němu měla vzhlížet a podobně. Maith a Fiann jsou důkazem, že všechno může být jako na růžovém obláčku i tehdy, kdy nahoru vzhlíží muž. Ostatně, dle Aithne proto má spoustu důvodů, aniž by královna jeho srdce musela být bohatší o léta ni zkušenosti. Ale může. Jak tomu bylo v případě těch dvou.

Maith je ženou neobyčejně krásnou, s hezkým úsměvem, zářivýma blankytnýma očima a žensky zaoblenými tvary. Zvenku nádhernou ženu doplňuje archetypálně spíše mužskou, avšak velice výhodnou, povahou podnikatelky a schopné managerky. Je skvělou mámou dvěma dětem, z nichž první vzešlo z jiné velké lásky. Je zrozena ve znamení kozoroha, což značí, že se Fiann má skvěle po všech stránkách, po kterých se muž dobře mít chce.

Zdá se, že dvacetiletému Fiannovi spadlo do klína samo nebe. Jenomže když o sobě Nebe neví, že je nebem, může být zle.

I rozhodla se, mladá láska, že tu velikou velikánskou lásku rozmnoží a stvrdí potomkem. Že nové rodince obstará a postaví vlastní hnízdečko, zařídí hypotéku v bance a sváže se být láskou až na věky věků.

I přepadlo Nebe pochybnost. Co když není Nebem a co když on to zjistí? A nezjistil to už? Choval se zvláštně. Kdo je ta slovoježnezasluhujebýtzveřejněno, kterou si přidal do přátel na ksichtbooku a jak si dovoluje mu olajkovat všechny fotky? Kdo to je, no, no? Tohle jí přeci dělat nemůže, ona má právo to vědět, ona toho tolik zaštiťuje, ona je matkou jeho dcery, ona ho přeci miluje!

Když byli spolu Maith a Fiann na zábavě, moc si to užívali a bavili se. Než ho viděla konverzovat s tou krávou, kterou potkal po cestě k odpadkovému koši, kam šel vyhodit prázdný kelímek. Maith se svěřuje Aithne, že měla chuť je oba zfackovat. Ne prý za to, že se na sebe tak hloupě u rozhovoru usmívali. Ale že mu lajkuje všechny statusy, to by si mohla odpustit. Zvlášť když ví, že má Maith a malé dítě.

Aithne přemýšlí, co se od ní očekává. Zvědavý pohled kamarádky vyžaduje pochopení a přitakání, že je ona dáma opravdu nebetyčná zrůda. Jenže Aithne vidí hezkou ženu, která kromě vět které jí vycházejí z úst opravdu nemá důvod o sobě pochybovat, v kamarádce a oddaného milujícího parťáka v jejím, a to tak mladičkém, muži. Bohužel, tohle není to, co potřebuje žárlivost, která infikuje jinak docela moudrého člověka, slyšet.

Aithne tomu prý nerozumí, protože je dlouho bez chlapa.

Zřejmě zaplaťpánbůh.

Kam se poděla Láska? Kde se vzala majetnickost a potřeba druhého ovládat, vlastnit a někam přivazovat, kterou termín lásky nahrazujeme? 

Resty a tresty

Aithne nepsala přibližně půl roku nic kromě nákupních seznamů. Událo se toho tolik, že neví co psát první, což obvykle končí nenapsaným ničím, takže se vracím ke svému starému dobrému blogovému zvyku udělat si silného turka a  nechat prsty prostě poletovat po klávesnici. A někdy za čtvrt roku se k tomu dadaismu vrátit a smazat jej.

Aithne (i v dobách, kdy jí ještě nebyla) byla čas od času probuzena nějakým spontánním nápadem (které jí obvykle vlastní nejsou), který se jala plnit (což jí také vlatní nebývá) a který její život následně zásadně ovlivnil. To bylo například vnuknutí jít studovat do Opavy ("kde jsi nikdy nebyla a nikoho neznáš) a nikam jinam, z jara roku 2012 myšlenka "běž si koupit šicí stroj, i když neumíš přišít ani utržený knoflík" (společně s šikovnou a tvořivou Eallaine, jedinou ale vzácnou čtenářkou, zdravím, mucky muck :-)) ) anebo dnes ráno (což si zatím nechám pro sebe s nadějí, že budu mít o čem psát za dalších deset let :-) ).

A to se pak stane, že jo, že někdy tyto spontánní nápady způsobí výčitky svědomí a jiné výkřiky mysli jako "Máš v kotelně zabordelený stroj. Aha!". "Máš závěs, který je třeba obentlovat" "Hodil by se Ti kapsář do koupelny." "Jsi dostatečně bystrá, abys z toho vyvodila nějaký závěr?". A znáte také takového toho vnitřního cenzora, popírače, co tahá z rukávu odpovědi jako "Můj stroj je pokažený. Dělá ošklivý spodní steh, pohled na nějž dovede způsobit pásový opar", tak tento cenzor byl po čtyřech letech umlčen výsledky google vyhledávání. "Vytáhni lůžko spodní nitě a otoč šroubovákem".

Aha, aha, aha.

Aithne se chtěla prostě pochlubit, že opět šije.

Homecoming

Aithne decided to return. Because she had lost. I was always calling "Aithne" the creative, publishing and wise part of myself and it seems like she died.

She didn´t. On the contrary, she grew up,

It seems to me like when I write (althought I have only one - but very special - permanent reader :-)) ), my mind is more clear and there are more reasons why did I made the decision to write again. Just like now I can write in english (I also found out Aithne was murdered thanks to the fact, that my english is worse and worse) and

Aithne differs from me by knowing who she is. In every time. I wanna be that woman again. So I blog again and I would like to do that at least (damm!! would you believe I almost forgot words like these?) once a week. And I would like to be more naked, very honest, to go out on a limb. Because I think that this is what real Aithne is and it´s the only reason she is.

And - tadáá - *fanfare playing* - Aithne is finally going to COME UP and tell you, how to drop 40 kilograms (88 pounds). It will cost some handkerchiefs, but sometimes she knews she owes it :-)